26 Cdo 4077/2015
Datum rozhodnutí: 15.02.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 29 odst. 3 o. s. ř.



26 Cdo 4077/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Správního bytového družstva Rozvoj, se sídlem v Praze 4, Jihlavská 1276/17, IČO 00033006, zastoupeného JUDr. Irenou Malcovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Mazurská 846/2d, proti povinné MUDr. H. C. , toho času bytem zastoupené JUDr. Jiřím Štanclem, advokátem se sídlem v Klatovech, Čs. Legií 172, vyklizením bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 45 E 574/2001, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2014, č. j. 64 Co 289/2014-269, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.271 Kč, k rukám JUDr. Ireny Malcové, advokátky se sídlem v Praze 8, Mazurská 846/2d, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 6. 6. 2001, č. j. 45 E 574/2001-23, nařídil podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 9. 2000, č. j. 27 C 137/97-68, výkon rozhodnutí vyklizením bytu tam specifikovaného, a rozhodl o povinnosti povinné nahradit oprávněnému náklady nařízení výkonu rozhodnutí ve výši 1.000 Kč.

K odvolání povinné Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 17. 10. 2014, č. j. 64 Co 289/2014-269, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a současně rozhodl o nákladech řízení účastníků v odvolacím řízení. Odvolací soud shledal, že ke dni zahájení řízení o výkon rozhodnutí, tj. 12. 4. 2001, byl rozsudek, na jehož podkladě byl nařízen výkon rozhodnutí, vykonatelný.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost spatřuje podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. ), v tom, že v napadeném rozhodnutí se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu, a uplatňuje v něm dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že nebyly splněny podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí, neboť exekuční titul jí nebyl řádně doručen do vlastních rukou, a proto se nestal vykonatelným. Neúčinnost doručení spatřovala v tom, že nebyly splněny podmínky § 29 odst. 3 o. s. ř. pro ustanovení opatrovníka, kterému bylo namísto ní doručováno. Poukazovala i na nesprávné ustanovení opatrovníka při doručování usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí v tomto řízení. Navrhla, aby napadené usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Oprávněný měl za to, že podle judikatury dovolacího soudu nelze v exekučním řízení otázku ustanovení opatrovníka v nalézacím řízení přezkoumávat, a navrhl, aby dovolací soud dovolání povinné zamítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále opět jen o. s. ř. ).

Dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastnicí řízení) za splnění podmínky jejího advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), ale není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Je výrazem ustálené soudní praxe, že ve vykonávacím řízení je soud vázán obsahem vykonávaného rozhodnutí a nemůže přezkoumávat jeho věcnou správnost (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a další).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi rovněž opakovaně uvedl, že případné vady nalézacího řízení se do exekučního řízení nepřenášejí, a proto v řízení o výkon rozhodnutí se soud nemůže zabývat námitkou, že v řízení, ve kterém bylo vydáno vykonávané rozhodnutí, ustanovil soud účastníku opatrovníka, ačkoli nebyly splněny podmínky ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 20 Cdo 972/2008).

Namítá-li dovolatelka, že doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nečinnému opatrovníku nebylo řádným doručením a povinné tak bylo usnesení soudu prvního stupně doručeno až dne 13. 12. 2005 na žádost advokátky povinné, přehlíží, že od 1. 1. 2013 nejsou vady řízení způsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Z obsahu spisu je navíc zřejmé, že tato vada byla odstraněna usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2006, č. j. 64 Co 109/2006-148, a na správnost dovoláním napadeného rozhodnutí neměla žádný vliv.

Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).

Zbývá dodat, že dovolací soud nepřehlédl sdělení dovolatelky, že dovolání podává proti oběma výrokům napadeného usnesení, tj. jakoby i proti jeho nákladovému výroku. Zastává však s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozhodnutí dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Proti tomuto výroku totiž dovolatelka nikterak nebrojila, nýbrž ho napadla ryze formálně jen proto, že jde o výrok závislý. Tato skutečnost je pak zřejmá rovněž z toho, že v poměru k uvedenému výroku schází v dovolání mimo jiné i vymezení (způsobilého) dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř. Kromě toho nelze opomenout, že tímto výrokem odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, takže přípustnost dovolání proti němu výslovně vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 15. února 2016
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu