26 Cdo 405/2014
Datum rozhodnutí: 19.02.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 3 odst. 1 obč. zák.



26 Cdo 405/2014


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce L. V. , zastoupeného Mgr. Tomášem Voldánem, advokátem se sídlem v Praze 1 Starém Městě, Haštalská 760/27, proti žalovaným 1/ J. K. a 2/ L. S. , zastoupeným JUDr. Soňou Šamalovou, advokátkou se sídlem v Praze 8 Karlíně, Sokolovská 37/24, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 142/2012, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2013, č. j. 19 Co 128/2013-69, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč k rukám Mgr. Tomáše Voldána, advokáta se sídlem v Praze 1 Starém Městě, Haštalská 760/27, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. ledna 2013, č. j. 20 C 142/2012-30, vyhověl žalobě a uložil žalovaným povinnost vyklidit a vyklizený žalobci předat do tří měsíců od právní moci rozsudku byt č. 571/2 umístěný v domě v P. (dále jen předmětný byt , resp. byt ); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaných Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. dubna 2013, č. j. 19 Co 128/2013-69, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé a změnil v nákladovém výroku tak, že náklady řízení před soudem prvního stupně činí 15.189,- Kč, jinak ho i v tomto výroku potvrdil; zároveň uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech odvolacího řízení částku 13.289,- Kč.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalovaných (dovolatelů) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu (k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil) projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 2 ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.).

Vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 a 3 o.s.ř.) dovolatelé v dovolání uplatnili rovněž nezpůsobilý dovolací důvod, jehož prostřednictvím se pokusili zpochybnit správnost zjištěného skutkového stavu rozhodného pro posouzení, že v daném případě nejde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy v tom smyslu, že by bylo namístě žalobu zamítnout, resp. vyklizovací povinnost dovolatelů podmínit zajištěním bytové náhrady.

Při posuzování dovolacích námitek podřaditelných pod způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů (§ 3028 odst. 2 věta za středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

Dovolání není přípustné podle § 237 o.s.ř. pro řešení právní otázky, že v daném případě nejde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy účinném znění (dále jen obč. zák. ), v tom smyslu, že by bylo namístě žalobu zamítnout, resp. vyklizovací povinnost dovolatelů podmínit zajištěním bytové náhrady. Uvedenou otázku totiž odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. října 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod č. 6 v sešitě č. 1-2 /ve znění redakční opravy uveřejněné v sešitě č. 5-6/ z roku 2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přitom při posouzení věci podle § 3 odst. 1 obč. zák. vzal v úvahu nejen zjištěné právně významné okolnosti na straně dovolatelů, nýbrž i na straně žalobce, a jeho úvaha odpovídá takto zjištěným okolnostem a není v tomto směru zjevně nepřiměřená. Pro úplnost zbývá dodat, že v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu je i právní názor, že po odvolání souhlasu žalobce užívají dovolatelé předmětný byt bez právního důvodu. V ustálené soudní praxi totiž není pochyb o tom, že v případech, kdy jde o odvozený právní důvod bydlení, opírající se o souhlas nájemce bytu či vlastníka domu s užíváním bytu určitou osobou, zaniká takovýto právní důvod odvoláním souhlasu nájemce, resp. vlastníka s jeho dalším bydlením (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 11. června 2002, sp. zn. 26 Cdo 718/2002, uveřejněný pod C 1252 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, a z 23. února 2012, sp. zn. 20 Cdo 4784/2010).

Směřuje-li dovolání proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku, není objektivně přípustné (§ 237, § 238 odst. 1 písm. d/ o.s.ř.), neboť takto napadenými výroky bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z 26. září 2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013, které bylo na zasedání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 8. ledna 2014 přijato k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), přičemž nejde o žádný z případů vylučujících podle § 238 odst. 1 písm. d/ o.s.ř. nastavené omezení.

Z uvedeného vyplývá, že dovolateli nastolenou právní otázku vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není důvod se odchýlit, a proti nákladovým výrokům není dovolání objektivně přípustné. Za této situace není dovolání přípustné podle § 237 o.s.ř., a proto je dovolací soud podle § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o.s.ř.) pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 19. února 2014 JUDr. Miroslav F e r á k
předseda senátu