26 Cdo 4031/2016
Datum rozhodnutí: 23.01.2017
Dotčené předpisy: § 36 obč. zák.



26 Cdo 4031/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně RYBÍ LÍHEŇ, spol. s r.o. , se sídlem v Třebíči, část Stařečka, Poušov 966, IČO 46991981, zastoupené JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 770/52, proti žalovanému J. T. , zastoupenému JUDr. Boženou Kristiánovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, L. Pokorného 48/37, o užívání rybníka, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 9 C 101/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. května 2016, č. j. 37 Co 205/2015-197, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388 Kč , k rukám JUDr. MgA. Michala Šalomouna, Ph.D., advokáta se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 52, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Okresní soud v Třebíči (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. 4. 2015, č. j. 9 C 101/2014-153, uložil žalovanému povinnost napustit vodní nádrž B. rybník na vodním toku Š. potok, říční km 5,22, umístěnou v k. ú. B. na pozemcích p. č. 40/1, p. č. 227 a p. č. 228, zapsaných na listu vlastnictví č. 123 pro obec B., katastrální území B., v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Moravské Budějovice (dále jen předmětný rybník ), tak aby byla naplněna na kótu hladiny stálého nadržení vody ve výšce 475,60 m n. m. do 40 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a rozhodl o nákladech účastníků (výrok II.) a České republiky (výrok III.).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 24. 5. 2016, č. j. 37 Co 205/2015-197, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a III. potvrdil (výrok I.) a ve výroku II. změnil ohledně výše nákladů (výrok II.); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud posoudil věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák. ), a ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že nájemní vztah mezi účastníky založený nájemní smlouvou ze dne 1. 11. 2011 trvá a žalovaný je povinen udržovat předmětný rybník ve smyslu § 664 obč. zák. ve stavu způsobilém smluvenému způsobu užívání. Shodně jako soud prvního stupně vyložil čl. III. odst. 1 nájemní smlouvy jako rozvazovací podmínku nesplnitelnou, k níž se nepřihlíží (§36 odst. 1 obč. zák.), neboť odbahnění předmětného rybníka nebylo objektivně možné provést dle parametrů předané projektové dokumentace.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, které není přípustné podle § 237 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 dále jen o. s. ř. , neboť odvolací soud posoudil dovoláním zpochybněnou otázku nemožnosti rozvazovací podmínky v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 33 Odo 753/2004), podle níž závisí-li právní následky (účinky) právního úkonu (smlouvy) na splnění podmínky, platí, že podmínka nesmí být v době právního úkonu nemožná (nesplnitelná), přičemž k nemožné podmínce rozvazovací se nepřihlíží a právní úkon jako celek zůstává nedotčen (srov. § 36 odst. 1 věta druhá obč. zák.). Závěr odvolacího soudu, že sjednaná rozvazovací podmínka byla nemožná, uvedené judikatuře odpovídá, jestliže měl být předmětný rybník odbahněn podle projektové dokumentace, která neodpovídala jeho skutečnému stavu, a tak od počátku nebylo současné splnění všech jejích kriterií objektivně možné.

Zbývá dodat, že výše uvedené závěry nejsou v rozporu ani s názory vyslovenými v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1787/2007, ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3334/2010, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2013, sp. zn. 28 Cdo 420/2013, na něž poukazoval dovolatel.

Protože není důvod, aby tato otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání žalovaného proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 věta první o. s. ř. odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 23. ledna 2017


JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu