26 Cdo 3958/2007
Datum rozhodnutí: 10.06.2009
Dotčené předpisy:





26 Cdo 3958/2007


ROZSUDEK


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně městské části P., zastoupené advokátkou, proti žalované J. B., zastoupené advokátkou, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 24 C 201/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2007, č. j. 55 Co 45/2007-173, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.927,- Kč, k rukám advokátky do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.


O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 8. 2006, č.j. 24 C 201/2005-137, přivolil k výpovědi z nájmu 1. žalované k bytu č. 3 o velikosti 2+1, 3. kategorie, ve 2. podlaží domu č.p. 822 v P., v ulici V. (dále jen předmětný byt nebo byt a předmětný dům ), určil, že výpovědní lhůta je tříměsíční a uložil žalované vyklidit byt do 15 dnů po uplynutí výpovědní lhůty po zajištění přístřeší; vůči původně též žalovanému R. B. žalobu zamítl, a dále rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázáno, že žalobkyně má ve správě předmětný dům (ve vlastnictví hlavního města P.), že žalovaná užívala předmětný byt nejprve se svojí babičkou V. U., původní nájemkyní bytu, která zemřela dne 8. 11. 1999, že žalobkyně uznala přechod nájmu bytu na žalovanou, která byla v té době vdaná, že se svým manželem (původně 2. žalovaným) však společnou domácnost nevedla, že jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni 9. 3. 2002 a nezletilé děti byly svěřeny do výchovy žalované, že R. B., který dne 20. 6. 2003 uzavřel manželství s K. B. (s níž taktéž společnou domácnost nevedl) bydlí od června 2003 v pronajatém bytě o velikosti 3+1 v P., na ulici R. (dále jen byt v R. ), že v průběhu roku 2004 začaly bydlet v bytě v R. děti žalovaných a později i žalovaná, že jedna místnost v předmětném bytě, resp. jedna její stěna je napadena plísní a opadává omítka, že na nevyhovující stav bytu si 1. žalovaná stěžovala u společnosti A. spol. s r.o., správce předmětného domu, a to naposledy v roce 2002 v souvislosti se zvlhnutím zdi způsobeným sprchovým koutem v sousedním bytě, jenž byl sice zbudován bez stavebního povolení, následně 17. 11. 2002 však byly provedené stavební úpravy zkolaudovány. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyní uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. h) občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen obč.zák. ) byl naplněn, neboť žalovaná předmětný neužívá, aniž by jí v tom bránil vážný důvod. Konstatoval, že byt jako celek (s výjimkou jedné místnosti) není neobyvatelný, a že 1. žalovaná měla nejméně od roku 2003, resp. 2004 možnost nahlásit závady pronajímateli, což však neučinila, z čehož lze dovodit, že neměla potřebu předmětný byt užívat, neboť obývala byt v R. ulici. Další uplatněné výpovědní důvody, a to podle § 711 odst. 1 písm. d), a g) obč.zák. (jež měla žalovaná naplnit tím, že pronajala byt bez souhlasu pronajímatele třetí osobě a měla dva byty) podle názoru soudu prvního stupně dány nebyly. Protože neshledal důvody pro zamítnutí žaloby na základě ustanovení § 3 odst. 1 obč.zák., žalobě vůči žalované vyhověl. Vůči původně 2. žalovanému žalobu zamítl, neboť nebyl nájemcem předmětného bytu, jelikož spolu s žalovanou v době přechodu nájmu trvale nežili, a nevzniklo jim právo společného nájmu bytu manžely (§ 703 odst. 1, 3 obč.zák.).


Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 17. 4. 2007, č.j. 55 Co 45/2007-173, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, jíž bylo žalobě vyhověno, tak, že žalobu zamítl; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Poté, co zopakoval dokazovaní odborným posudkem Ing. J. V. ze dne 17. 3. 2006 a čestným prohlášením A. R., a doplnil dokazování listinnými důkazy, předloženými žalovanou v odvolacím řízení, vzal za prokázáno, že opakovaně upozorňovala na neuspokojivý stavebně technický stav bytu, vzniklý v důsledku prosakování vody a následného výskytu plísní po haváriích v sousedním bytě nájemců B., a žádala o odstranění závad ještě v květnu 2003 (přípis adresovaný žalobkyni ze dne 16. 5. 2003), že tento stav přetrvával i na jaře roku 2006 (i přes protiplísňový nástřik provedený A. R.), že nezletilé děti žalovaných jsou alergické na plísně, přičemž R. trpí i astmatem, a že žalovaná je léčena dermatologem pro podezření na plísňovou alergii a bylo jí doporučeno bydlení v suchém prostředí. Na tomto skutkovém podkladě dovodil, že výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. h) obč.zák. nebyl naplněn, neboť pokud žalovaná v minulosti byt neužívala, činila tak z vážných důvodů, protože byt byl z hlediska jeho technického stavu jako celek pro rodinu zdravotně závadný.


Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a uplatnila v něm dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o.s.ř. V úvodu popisuje průběh dosavadního řízení, cituje ustanovení § 687 odst. 1 a § 692 obč.zák. a poukazuje na to, že žalovaná ve své výpovědi uvedla, že plísně se v bytě objevily asi v roce 2004, kdy si sousedé B. vybudovali koupelnu, a v odvolání tvrdila, že v bytě došlo pouze ke dvěma haváriím, a to již zmíněné a dále v roce 2000 - 2001, kdy byl byt celkově vytopen. Poukazuje na rozpor mezi tímto tvrzením žalované a obsahem listiny ze dne 16. 5. 2003, v níž oznamuje zjištěné závady (mokrá stěna a plíseň) již v květnu 2003, ačkoliv k závadě došlo až v roce 2004. Pokud žalovaná neprokázala, že by upozornila na špatný technický stav bytu v důsledku havárie v roce 2004, není zřejmé, na základě jakého důkazu odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně o tomto závadném stavu věděla a pokud jej neodstranila, bránil žalované závažný důvod v užívání bytu . Odvolací soud tak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány a v důsledku toho dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, které nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Z těchto nesprávných zjištění dovodil, že žalobkyně porušila povinnost zajistit žalované plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu, v důsledku čehož tato měla vážný důvod k tomu, že byt neužívala. Odvolacímu soudu dále vytýká, že se nijak nevypořádal se zjištěním, že žalovaná byt v roce 2004 a 2005 neužívala z důvodu svépomocného provádění stavebních úprav, a že tyto práce byly prováděny bez jejího souhlasu. Cituje ustanovení § 123 o.s.ř. a uvádí, že listina předložená žalovanou u odvolacího jednání (datovaná 16. 5. 2003), není listinou pravdivou; žalobkyně sice přijala podání s tímto datem, avšak se zcela jiným obsahem, v němž žalovaná žádá o vyplacení částky stanovené znaleckým posudkem po havárii vody, a navíc otisk razítka podatelny na této listině neodpovídá razítku používanému žalobkyní. Tyto skutečnosti však nemohla namítat v odvolacím řízení, neboť žalovaná se o tomto důkazu v žádném svém vyjádření nezmínila a předložila jej až při jednání odvolacího soudu; s obsahem tohoto důkazu, i s jeho věrohodností se tak mohla žalobkyně seznámit až po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s napadeným rozhodnutím, vyvracela jednotlivé dovolací námitky s tím, že žalobkyní tvrzené skutečnosti, týkající se listiny ze 16. 5. 2003, nemohou být v dovolacím řízení uplatněny s ohledem na ustanovení § 241a odst. 4 o.s.ř. Navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť napadeným rozhodnutím odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně.


Podle ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. (jejich existence nebyla tvrzena a z obsahu spisu se nepodává), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly dovoláním uplatněny.


Z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) vyplývá, že posléze uvedenou vadu uplatňuje dovolatelka námitkou, že s obsahem listiny ze 16. 5. 2003, předložené žalovanou při jednání odvolacího soudu, se mohla seznámit až po vyhlášení napadeného rozsudku a neměla tedy v průběhu odvolacího řízení možnost namítat její nepravdivost. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 17. 4. 2007 (čl. 171 spisu) vyplývá, že žalovaná předložila shora uvedenou listinu ve fotokopii i v originále, přičemž odvolacím soudem bylo konstatováno, že se shodují, a fotokopie byla založena do spisu. Z obsahu protokolu nijak nevyplývá, že by dovolatelce (resp. její právní zástupkyni, jež byla u jednání přítomna) bylo znemožněno se s obsahem listiny seznámit, a vyjádřit se k provedenému důkazu. Nelze tedy dovodit, že bylo v řízení porušeno ustanovení § 123 o.s.ř., a že by řízení před odvolacím soudem bylo postiženo vadou, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pro úplnost je možno dodat, že 1. žalované nic nebránilo předložit v odvolacím řízení důkaz, který v řízení před soudem prvního stupně neuplatnila (§ 205a odst. 2, § 120 odst. 2 o.s.ř.).


Dovolatelka dále uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř.


Podle § 241a odst. 3 o.s.ř. je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř. (v projednávané věci je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.


Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení § 133 až § 135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (popřípadě i procesního) práva.


Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o.s.ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.


Naplnění daného dovolacího důvodu spojuje dovolatelka s namítanými časovými nesrovnalostmi vztahujícími se k její vědomosti o závadách v bytě, k tvrzenému závěru odvolacího soudu o tom, že porušila povinnosti pronajímatele, a k existenci vážných důvodů pro neužívání bytu 1. žalovanou.


Pro právní posouzení věci (existence výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. h/ obč.zák.) bylo rozhodné zjištění, zda v bytě existovaly závady (plíseň, odpadávání zdiva), a zda byly vážným důvodem pro neužívání bytu žalovanou.


Okolnost, že v bytě byly tvrzené závady, nebyla dovolatelkou zpochybněna; jejich existence ostatně vyplývá i z listinných důkazů (odborný posudek Ing. V. ze dne 17. 3. 2006, vyjádření A. R., který v bytě prováděl na náklady žalované protiplísňová opatření); rovněž tak nebyla zpochybněna skutková zjištění ohledně zdravotního stavu žalované i jejich dětí. Z uvedeného je zřejmé, že skutkové závěry odvolacího soudu, a z nich vyplývající skutkový stav rozhodný pro posouzení věci z hlediska ustanovení § 711 odst. 1 písm. h) obč.zák., má oporu v provedeném dokazování.


Pokud jde o vědomost žalované o existenci závad, resp. o oznámení nájemce bytu (žalované), tyto okolnosti nejsou sice pro posouzení dané věci zcela bez významu (např. z hlediska toho, zda žalovaná činila kroky k tomu, aby mohla byt užívat), nicméně nejsou zásadní. Dovolatelka však tyto okolnosti vztahuje k tvrzenému závěru odvolacího soudu o tom, že porušila povinnosti pronajímatele; z odůvodnění napadeného rozhodnutí se však takovýto závěr nepodává.


Lze proto konstatovat, že dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. nebyl užit opodstatněně.


K námitce dovolatelky, že listina ze dne 16. 5. 2003 předložená žalovanou v odvolacím řízení je nepravdivá, dovolací soud (stejně jako k listině připojené k dovolání) nepřihlížel, neboť dovolatelka jimi uplatňovala novou skutečnost, resp. nový důkaz v rozporu s ustanovením § 241a odst. 4 o.s.ř.


Lze uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a), odst. 3 o.s.ř. a jejich obsahové konkretizace správný. Nejvyšší soud - aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) - proto dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem a odst. 6 o.s.ř.).


O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a 142 odst. 1 o.s.ř. a zavázal žalobkyni, která nebyla v dovolacím řízení úspěšná, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 3.000,- Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 627,- Kč představující 19% DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.


Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.


V Brně dne 10. června 2009


Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.


předsedkyně senátu