26 Cdo 3937/2009
Datum rozhodnutí: 22.10.2009
Dotčené předpisy:





26 Cdo 3937/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně


JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně R. s.r.o., zastoupené advokátkou, proti žalovaným: 1) H. S.,


a 2) R. S., o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 6 C 246/2007, o dovolání žalované 1) proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. dubna 2009, č. j. 15 Co 72/2009-46, takto:


Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 8. dubna 2009, č. j. 15 Co 72/2009-46, potvrdil usnesení Okresního soudu v Tachově ze dne 2. prosince 2008, č. j. 6 C 246/2007-37, kterým bylo rozhodnuto o pokračování v řízení, a rozhodl


o nákladech odvolacího řízení.


Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná 1) včas dovolání.


Podle čl. II bodu 12 věty před středníkem zákona č. 7/2009, kterým se mění zákona č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno 8. dubna 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona


č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem


č. 7/2009 Sb (dále o.s.ř. ).


Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou účastnicí řízení včas, dovolání odmítl, neboť není přípustné [§ 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř.].


Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští § 236 odst. 1 o.s.ř.


Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o pokračování v řízení, není dovolání přípustné. Občanský soudní řád totiž v § 237 připouští dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž není usnesení o pokračování v řízení. Jak uvádí Občanský soudní řád, komentář, vydaný v roce 2006 nakladatelstvím C. H. Beck, vydání 7, díl II. na str. 1243 věcí samou se rozumí věc, která je předmětem, pro nějž se řízení vede. Ve sporném řízení je za věc pokládán nárok, uplatněný žalobou, o kterém má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto. Občanský soudní řád dále vyjmenovává v § 238, § 238a a § 239 usnesení odvolacího soudu, proti kterým lze dovolání podat. Mezi těmito usneseními však není usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o pokračování v řízení.


Dovolání bylo proto jako nepřípustné podle § 234b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítnuto.


Nejvyšší soud nerozhodoval o nákladech (dovolacího) řízení, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 22. října 2009


JUDr. Marie Rezková, v. r.


předsedkyně senátu