26 Cdo 3931/2016
Datum rozhodnutí: 13.12.2016
Dotčené předpisy: § 241a o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.



26 Cdo 3931/2016 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobkyně V. K. , Č. L., zastoupené JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Sokolská 295/37, proti žalovanému M. R. , Č. L., zastoupenému JUDr. Jarmilou Holovčákovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Arbesova 400/9, o zaplacení částky 300.000 Kč, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 C 264/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 14. června 2016, č. j. 36 Co 482/2015-78, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá . II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.800 Kč k rukám JUDr. Jarmily Holovčákové, advokátky se sídlem v České Lípě, Arbesova 400/9, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 14. 6. 2016, č. j. 36 Co 482/2015-78, potvrdil výrok I. rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 30. 10. 2015, č. j. 12 C 264/2013-65, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 300.000 Kč, a změnil výrok II. tak, že je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 38.629 Kč.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud České republiky odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen o. s. ř. (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř., a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Zpochybňovala-li dovolatelka hodnocení provedeného dokazování odvolacím soudem (zejména ohledně závěru, že došlo ke zrušení práva společného členství a společného nájmu k družstevního bytu a vypořádání těchto práv po rozvodu manželství v roce 1985 uzavřením konkludentní dohody), samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatelka od 1. 1. 2013 k dispozici nemá (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatelka namítala také nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, což může být vadou řízení (která rovněž nepředstavuje způsobilý dovolací důvod), nikoli procesní otázkou, na jejímž řešení by spočívalo napadené rozhodnutí. Rozhodnutí odvolacího soudu však není nepřezkoumatelné, jelikož je zřejmé, z jakého skutkového stavu odvolací soud vyšel i jaké právní závěry učinil.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 13. prosince 2016 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu