26 Cdo 3885/2015
Datum rozhodnutí: 30.09.2015
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



26 Cdo 3885/2015 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci oprávněného B. M. , B. Z., zastoupeného Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem v Kladně, Huťská 1383, proti povinné V. T. , J., zastoupené JUDr. Vladimírou Oktábovou, advokátkou se sídlem v Příbrami III, Milínská 205, pro 299 200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 23 EXE 667/2014, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2014, č. j. 22Co 471/2014-85, takto :

Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 22. 8, 2014, č. j. 23 EXE 667/2014-64, kterým Okresní soud v Příbrami zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že žádný z důvodů, pro které lze exekuci zastavit, nebyl naplněn.

Povinná v dovolání namítala, že svým návrhem požádala nikoliv o zastavení exekuce, nýbrž o její odklad. Proto oba soudy nižších stupňů rozhodovaly o jiném předmětu řízení . Tím se dopustily nesprávného posouzení věci. Právě splnění předpokladu přípustnosti podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále též jen o. s. ř. ) spatřuje v tom, že otázka rozporu v předmětu řízení, jak byl navržen účastníkem a předmětu řízení, o kterém soud rozhodl, tedy zásadní otázka procesního práva, nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena . Uvedla, že podle lékařské zprávy trpí středně těžkou až těžkou demencí (Alzheimerova nemoc), přičemž soudy nižších stupňů ji nepoučili o možnosti požádat o ustanovení zástupce, ačkoliv z podání povinné muselo být zřejmé, že to ochrana jejích zájmů vyžaduje. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolací soud projednal dovolání podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014. Dovolání není přípustné, neboť judikatura dovolacího soudu je ustálena v tom, že soud je vymezením předmětu řízení vázán (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2008, sp. zn. 21 Cdo 4927/2007). Domáhala-li se povinná svým podáním doručeným soudnímu exekutorovi dne 7. 8. 2014 (č. l. 62) zastavení exekuce ( Žádám o zastavení exekuce s ohledem na zdravotní stav . ), odvolací soud rozhodoval v souladu s touto judikaturou.

Nejvyšší soud postupoval podle § 243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl. Pro úplnost dodává, že návrh povinné ze dne 27. 3. 2015 na odklad exekuce byl usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 15. 4. 2015, č. j. 23 EXE 667/2014-140, zamítnut. Usnesení soudu prvního stupně bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2015, č. j. 22 Co 224/2015-151.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a následující zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2015
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph.D. předsedkyně senátu