26 Cdo 3877/2015
Datum rozhodnutí: 01.12.2015
Dotčené předpisy: § 30 předpisu č. 292/2013Sb., § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



26 Cdo 3877/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné nezletilé K. J., bytem u matky, zastoupené matkou K. J., proti povinnému L. Š. , pro výživné, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 19 E 2/2014, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2015, č. j. 19 Co 1109/2015-163, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Krajský soud v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 10. 3. 2015, č. j. 19 E 2/2014-143, kterým Okresní soud v Českých Budějovicích doplnil své usnesení ze dne 2. 2. 2015, č. j. 19 E 2/2014-138, tak, že srážky budou nadále prováděny pro běžné výživné od 1. 2. 2015 ve výši 1500 Kč měsíčně a pro dlužné výživné 164 558 Kč a 37 500 Kč. Odvolací soud současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po 1. lednu 2014, podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen z. ř. s. ), jež nabyl účinnosti k 1. 1. 2014, dovolání proti němu není přípustné.

Právní úprava nepřípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé zákona o zvláštních řízeních soudních se totiž s účinností zákona o zvláštních řízeních soudních přesunula z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (podle kterého dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do shora uvedeného § 30 z. ř. s. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015). Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde o řízení o výkon rozhodnutí ve věcech výživného, upravené v části druhé hlavě páté (§ 511 a násl. z. ř. s.) tohoto zákona, a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v ustanovení § 30 z. ř. s., nelze v dovolacím řízení pokračovat (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015).

Přípustnost dovolání nezaloží ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002).

Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014, odmítl, aniž se zabýval splněním podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. prosince 2015


JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu