26 Cdo 3857/2010
Datum rozhodnutí: 17.05.2012
Dotčené předpisy: § 43 o. s. ř.




26 Cdo 3857/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně Mgr. A. K. Š. , bytem v P., zastoupené JUDr. Jitkou Kučerovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 18, proti žalované městské části Praha 4 , se sídlem v Praze 4, Táborská 350/32, o určení neplatností zvýšení nájemného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. 38 C 182/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2009, č. j. 28 Co 221/2009-51, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2009, č. j.
28 Co 221/2009-51, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. března 2009, č. j. 38 C 182/2008-21, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 27. 5. 2009, č. j. 28 Co 221/2009-51, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen soud prvního stupně ) ze dne 11. 3. 2009, č. j. 38 C 182/2008-21, kterým odmítl žalobu žalobkyně a rozhodl o náhradě nákladů řízení; dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že podání žalobkyně ze dne 10. 10. 2008, včetně dalších podání, kterými reagovala na výzvu soudu, aby odstranila vady žaloby, není projednatelné, neboť v něm není vymezen předmět řízení. Není zřejmé, zda žalobkyně požaduje změnu kategorie bytu, nesouhlasí s jednostranným zvýšením nájemného nebo požaduje určit nájem bytu, nic ani netvrdí o existenci a způsobu vzniku nájmu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, a aniž by se zabývala jeho přípustností, odůvodnila je § 241a odst. 2 písm. a) zákona č. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Namítala, že se opakovaně domáhala osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Soud její žádosti nevyhověl, přestože ze všech písemných podání je zřejmé, že ustanovení zástupce, zejména z důvodu ochrany jejich zájmů, bylo třeba. Na místě bylo zvážit i možnost ustanovení opatrovníka. Od soudních poplatků jí osvobodil až odvolací soud usnesením ze dne 29. 4. 2010, č. j. 28 Co 161/2010-86, a ustanovil jí zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Dospěl k závěru, že nejde o zřejmě bezúspěšné uplatnění práva a z odůvodnění jeho rozhodnutí je zřejmé, že byl schopen zjistit, čeho se dovolatelka žalobou domáhá a že rozhodnutí o odmítnutí žaloby nepovažuje za věcně správné. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 7. 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 27. 5. 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále též jen o. s. ř. ).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání - podané včas, osobou k tomu oprávněnou
účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) - je přípustné podle § 239 odst. 3 o. s. ř., a je i důvodné.
Nelze sice přisvědčit žalobkyni, že řízení před soudy obou stupňů bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. I když soud prvního stupně pochybil, pokud odmítl žalobu pro vady, aniž by žalobkyni poučil o možnosti požádat o ustanovení zástupce (§ 30 o. s. ř.), ačkoli ve svých podáních opakovaně poukazovala na svou špatnou finanční situaci a domáhala se osvobození od soudních poplatků, odvolací soud zjednal nápravu a o jejím právu jí poučil. Žalobkyně soudu sdělila, že v řízení před soudem prvního a druhého stupně o ustanovení zástupce nežádá.
Lze však přisvědčit její další dovolací námitce, že podmínky pro odmítnutí žaloby nebyly dány.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat obecné náležitosti podání uvedené v ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. a mimo jiné z ní musí být patrno, čeho se žalobce domáhá (srovnej § 79 odst. 1 větu druhou o. s. ř.). Soud musí za řízení zcela přesně vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť nesmí - s výjimkou případů uvedených v ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. - účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, současně nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Žalobce uvede, čeho se domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně, určitě a srozumitelně označí (tak, aby to bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit) povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu (požaduje-li ve smyslu ustanovení § 80 písm. b/ o. s. ř., aby bylo rozhodnuto o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva), nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti (požaduje-li ve smyslu ustanovení § 80 písm. c/ o. s. ř. nebo podle zvláštních právních předpisů určení, zda tu právní vztah, právo nebo právní skutečnost je či není).
Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (srov. § 43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (srov. § 43 odst. 2 o. s. ř.).
Dovolatelka zpochybnila správnost závěru odvolacího soudu (soudu prvního stupně), že přes výzvu k odstranění vad nedostatečně vymezila předmět řízení, což představuje takovou vadu, pro kterou nelze v řízení pokračovat.
Podle obsahu spisu dovolatelka v podání ze dne 10. 10. 2008 (dále též jen žaloba ), došlým soudu prvního stupně dne 13. 10. 2008, uvedla, že převzala od pracovníka žalované oznámení o jednostranném zvýšení nájemného v bytě v P. (který užívá) od ledna 2009 na 81,96 Kč za m2, že má za to, že se jedná o byt se sníženou kvalitou, že podle údajů Ministerstva pro místní rozvoj má činit maximální zvýšené nájemné 58,81 Kč za m2, že jí oznámení bylo doručeno 18. 9. 2008, tříměsíční lhůta k podání žaloby jí proto zatím neskončila. Dále popsala špatný stav bytu, jak jí byly (nesprávně) stanoveny zálohy na služby spojené s užíváním bytu, svou osobní a finanční situaci, že byla do bytu nastěhována proti své vůli a žádala o osvobození od placení soudních poplatků. Navrhovala, aby měsíční nájemné pro rok 2009 bylo stanoveno sníženou sazbou, a to ve výši 3.376,- Kč.
Soud prvního stupně jí usnesením ze dne 24. 11. 2008 č. j. 38 C 182/2008-10, vyzval, aby své podání (žalobu) opravila tak, že uvede na jaké adrese bydlí, na základě jakého právního titulu, v jaké výši platí nájemné, kdy obdržela oznámení o jednostranném zvýšení nájmu, proč s ním nesouhlasí a jak má soud přesně rozhodnout. Zároveň jí poučil, že nebude-li podání opraveno do deseti dnů, soud je odmítne.
Dovolatelka doplnila žalobu podáním ze dne 11. 12. 2008, v němž (opět) uvedla, že žádá, aby podání bylo považováno za určující žalobu o jednostranném zvýšení nájmu , že nájemné z bytu v P., by mělo být v roce 2009 stanoveno v maximální částce 58,81 Kč za m2, tedy 3.376,- Kč měsíčně, neboť se jedná o byt se sníženou kvalitou, zároveň popsala stav bytu, svou rodinnou a finanční situaci. V dalších podáních pak dovolatelka setrvala na své žádosti o osvobození od soudních poplatků (o níž bylo soudem prvního stupně rozhodnuto až po podání dovolání).
K výzvě soudu žalovaná v písemném vyjádření k žalobě o jednostranném zvýšení nájemného uvedla, že dovolatelka je nájemkyní bytu č. 3 o velikosti 2+1 s příslušenstvím na základě dohody o výměně bytů, že výše nájemného pro rok 2009 byla upravena podle zákona č. 107/2006 Sb., a že v bytě nebyly zjištěny žádné podstatnější závady.
Z žaloby (i doplňujícího podání ze dne 11. 12. 2008) se tedy podává, že dovolatelka nesouhlasí s jednostranným zvýšením nájemného pro rok 2009, které jí bylo písemně oznámeno žalovanou, má za to, že zvýšení nebylo správné, neboť nebyla zohledněna špatná kvalita bytu. Z podání je zřejmé, že se domáhá určení neplatnosti jednostranného zvýšení nájemného ve smyslu zákona č. 107/2006 Sb., a to v zákonné tříměsíční (prekluzivní) lhůtě (na níž i výslovně poukazuje), tak jak jí to umožňuje § 3 odst. 6 tohoto zákona; označuje i byt, jehož se žaloba týká a uvádí důvod svého nesouhlasu s oznámenou částkou (nižší kvalita bytu), tedy všechna tvrzení významná pro posouzení platnosti písemně oznámeného zvýšení nájemného. Uvádí-li žalobkyně ve svých podáních, že byt by měl být posuzován jako byt se sníženou kvalitou a že by měla platit nižší nájemné, pak s přihlédnutím k obsahu žaloby (ve znění doplňujících podání) je zřejmé, že se jedná o tvrzení, jimiž zejména odůvodňuje svůj nesouhlas s jednostranným zvýšením nájemného (pro rok 2009).
Soud prvního stupně, jenž měl za to, že žaloba má vady, sice vyzval žalobkyni k jejich odstranění, přehlédl však, že většinu tvrzení, která požadoval doplnit, již uvedla v žalobě (na jaké adrese bydlí, v jaké výši platí nájemné, kdy obdržela oznámení o jednostranném zvýšení nájmu, proč s ním nesouhlasí). Nedoplnění tvrzení, na základě jakého právního titulu v bytě bydlí (jak po ní požadoval soud prvního stupně), nepředstavuje (i s přihlédnutím k povaze uplatněného nároku) vadu, která by bránila dalšímu pokračování v řízení a jež by činila žalobu neprojednatelnou. Důvodem pro odmítnutí žaloby nemůže být ani okolnost, že žalobkyně neformulovala náležitě petit, je-li jinak zřejmé (z obsahu jejího podání), čeho se domáhá.
Z uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí není správné; Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. května 2012

JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu