26 Cdo 3818/2009
Datum rozhodnutí: 08.06.2011
Dotčené předpisy: § 240 odst. 1 o. s. ř., § 43 odst. 2 o. s. ř.




26 Cdo 3818/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně A. V. , zastoupené Mgr. Josefem Liscem, advokátem se sídlem Ostrov, Severní 1194, proti žalované Středočeské obchodní společnosti Group, a. s. , se sídlem Kyšice, Nová 101, zastoupené Mgr. Karlem Hnilicou, advokátem se sídlem Praha 2, Lublaňská 55/6, o zaplacení částky 290.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp.zn. 25 C 226/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2009, č. j. 20 Co 394/2008-69, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:


Žalobkyně se vůči žalované domáhala (z titulu smluvní pokuty) zaplacení částky 250.000,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 2. 11. 2004 do zaplacení a částky 40.000,- Kč s 3% úrokem od 15. 11. 2004 do zaplacení.
Okresní soud v Kladně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 4. 2008, č. j. 25 C 226/2007-38, žalobu v celém rozsahu zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 14. 1. 2009, č. j. 20 Co 394/2008-69, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (zastoupena advokátem) blanketní dovolání, v němž uvedla, že jej podrobně odůvodní do jednoho měsíce.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 14. ledna 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen o.s.ř. ).
Podle § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Podle § 240 odst. 3 věty první o.s.ř. je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (§ 240 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, nemůže být prodloužena a její zmeškání nelze prominout (srov. § 55, § 58 odst. 1, § 240 odst. 2 věta první o.s.ř.); jejím marným uplynutím se proto původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout. Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§ 243c odst. 1, § 43 odst. 1 o.s.ř.), se stává po uplynutí lhůty k podání dovolání bezpředmětnou.
Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle § 241b odst. 3 věty první o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o.s.ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán, tedy řečeno jinak jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. Chybí-li vylíčení těchto okolností, není (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu pro stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí proto není možné věcně přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že v písemném vyhotovení rozsudku, jehož stejnopis byl doručen k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. Josefa Lisce dne 16. 4. 2009, odvolací soud účastnice poučil, že proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže by dovolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; v takovém případě lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně. Účastnice byly tedy správně poučeny o dovolání, o lhůtě k dovolání a o soudu, u něhož se podává. Proto poslední den dvouměsíční lhůty pro podání dovolání připadl na den 16. 6. 2009.
V uvedené lhůtě (dne 7. 5. 2009) podala dovolatelka pouze tzv. blanketní dovolání, přičemž řádné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podala prostřednictvím advokáta až dne 18. 6. 2009, tedy po marném uplynutí dovolací lhůty; proto k němu již dovolací soud nemohl přihlížet.
Vzhledem k uvedenému lze stejně jako v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp.zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněném pod č. 21 v sešitě č. 3 z roku 2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (citované rozhodnutí bylo uveřejněno rovněž pod č. 119 v sešitě č. 7 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura) uzavřít, že blanketní dovolání žalobkyně, které nebylo způsobilé zahájit dovolací řízení, muselo být odmítnuto, a to za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2 věty první o.s.ř.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. června 2011


Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu