26 Cdo 372/2008
Datum rozhodnutí: 24.11.2010
Dotčené předpisy: § 687 odst. 1 obč. zák., § 691 obč. zák., § 699 obč. zák., § 698 odst. 1 obč. zák., § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. ve znění do 30.03.2006, § 3 odst. 1 obč. zák., § 243b odst. 2 o. s. ř., § 243b odst. 3 o. s. ř.




26 Cdo 372/2008

ROZSUDEK



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně Podzimní LB s. r. o. , se sídlem v Liberci, Soukenné náměstí 121/1, zastoupené JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem v Liberci, Na Rybníčku 387/6, proti žalované V. C. , zastoupené Mgr. Jaroslavem Markem, advokátem se sídlem v Praze 3, nám. Winstona Churchilla 2, pro 261.966,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 13 C 179/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 23. srpna 2007, č. j. 29 Co 333/2006-78, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 23. srpna 2007, č. j. 29 Co 333/2006-78, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Liberci ( soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 31. 3. 2006, č. j. 13 C 179/2003-50, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku 261.966,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. 8. 2007, č. j. 29 Co 333/2006-78, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Z provedených důkazů vzal odvolací soud shodně se soudem prvního stupně za zjištěno, že žalovaná užívala předmětný byt, nacházející se v domě právní předchůdkyně žalobkyně, na základě nájemní smlouvy uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně s účinností od 1. 5. 2000. Ta se domáhala žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 27. 7. 2000, aby žalovaná byt vyklidila; tvrdila, že nájemní smlouva byla sjednána na dobu určitou od 1. 5. 2000 do 30. 6. 2000. Žaloba na vyklizení předmětného bytu v P. ul. č. 10 byla zamítnuta rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 29. 11. 2002, č. j. 13 C 754/2000-63, potvrzeným rozsudkem odvolacího soudu ze dne 18. 9. 2003, č. j. 29 Co 165/2003-92, který nabyl právní moci dne 24. 11. 2003. Soud vycházel z toho, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít nájemní smlouvu k bytu na dobu určitou, doba nájmu tak nebyla dohodnuta a nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Dne 6. 6. 2000 byla ukončena dodávka elektřiny do předmětného bytu, neboť na žádost A. K. (jednatel právní předchůdkyně žalobkyně) byl demontován elektroměr z důvodu dluhu žalované ve výši 812,50 Kč za dosud spotřebovaný elektrický proud, který žalovaná odmítla v červnu 2000 uhradit. Souhlas k opětovné montáži elektroměru a k uzavření smlouvy o dodávce elektřiny podmiňovala žalobkyně úhradou tvrzeného dluhu. V té době byla žalovaná ve vysokém stupni rizikového těhotenství (dne se jí narodila dcera K.) a pečovala o zdravotně postiženou dceru T., u které bylo nutno dodržovat zvláštní stravovací režim. V důsledku ukončení dodávek elektřiny žalovaná, která byla těhotná (narodila se jí dcera K.) a pečovala o tělesně postiženou dceru T.) nemohla v bytě ani vařit; proto byt opustila, přestala ho užívat k bydlení. Snažila se vzniklou situaci řešit, v červnu 2000 se obrátila na soud prvního stupně, Policii ČR, Magistrát města Liberce a Okresní státní zastupitelství v Liberci, žádný z nich jí však pomoc neposkytl. Žalovaná bydlela pak nejprve u známých, od podzimu 2002 na ubytovně města L. a od podzimu 2004 v bytě, jehož nájemcem se stal její druh. Žalované se dne narodila dcera N. C. a dne syn Š. K. Do předmětného bytu docházela až do podzimu 2002 pro věci, pak v bytě zůstala jen skříňka. V roce 2003 v důsledku havárie vody žalobkyně byt otevřela, zjistila, že je prázdný, vyklizený, následně byt zapečetila a vyměnila vložku zámku. Dne 4. 4. 2005 uzavřely účastnice dohodu o zániku nájmu bytu. V posuzovaném období od srpna 2000 do dubna 2005 žalovaná nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu nezaplatila.


Soudy obou stupňů po právní stránce uzavřely, že žalovaná byla od 1. 5. 2000 do 4. 4. 2005 nájemkyní bytu a že žalobkyně jí v době od 6. 6. 2000 v užívání bytu bránila, nejprve ukončením dodávky elektřiny a od roku 2003 výměnou vložky zámku a zapečetěním bytu. Žalovaná proto nemohla právo užívat byt v důsledku jednání žalobkyně vykonávat, ochrany u státních orgánů se jí nedostalo, a nelze jí přičítat k tíži, že se pak již umožnění užívání bytu nedomáhala. Žalobkyně si byla vědoma sociální a rodinné situace žalované, přesto celou záležitost odpovídajícím způsobem neřešila, a její jednání lze proto považovat za šikanózní. Svým jednáním znemožnila žalované plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu podle § 687 odst. 1 občanského zákoníku (dále obč. zák. ), neboť odpojením elektřiny se byt stal nezpůsobilý k užívání. Za této situace nelze žalobkyni nájemné a úhradu plnění spojených s užíváním bytu vůči žalované přiznat pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák. Odvolací soud hodnotil námitku žalobkyně, že žalovaná měla požádat o slevu z nájmu, jako nepřípadnou. Jestliže byt nebyl žalované předán ve způsobilém stavu, jevil by se jako nadbytečný úkon žalované, kterým by žádala o slevu z nájemného. Ta připadá v úvahu, jen tehdy, je-li byt užíván a toliko určité závady užívání bytu ztěžují v plném rozsahu. V daném případě tomu tak nebylo, neboť byt byl pro rodinu žalované nezpůsobilý v celém rozsahu.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále o. s. ř. ), a uplatnila dovolací důvody, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Žalobkyně namítla, že povinnost pronajímatele zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojený s užíváním bytu a povinnost nájemce platit nájemné nemají povahu synallagmatických závazků, proto nelze vzájemně vázat plnění povinností pronajimatele na plnění povinností nájemce, neboť oběma jsou dány prostředky pro ochranu jejich práv, přičemž odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 668/2002 a sp. zn. 26 Cdo 2083/2002. Bydlení žalované v bytě svým jednáním neznemožnila, bylo pouze ztíženo. K odpojení elektrické energie přistoupila za situace, kdy jí žalovaná odmítala uhradit vyúčtovanou spotřebovanou elektrickou energii, přičemž jí již z předešlého nájemního vztahu dlužila více než 200.000,- Kč. Jednání žalobkyně proto nelze hodnotit jako šikanozní. Pokud soudy obou stupňů uvedly, že žalobkyně neřešila sociální a rodinnou situaci žalované, pak přehlédly, že žalobkyně je komerčním subjektem podnikajícím v oblasti pronájmu bytů a nebytových prostor. Rovněž namítla, že soudní praxe je ustálena i v názoru, že ten kdo sám porušuje své povinnosti, nemůže se domáhat plnění povinností druhé strany. Také závěr odvolacího soudu o nepatřičnosti její námitky, že žalovaná se měla svých práv domáhat u soudu, je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu . Žalobkyně soudům rovněž vytýkala, že dokazování zaměřily na zjištění, zda žalovaná byt fakticky užívala či nikoliv, ačkoliv tato skutečnost není pro posouzení věci významná. Povinnost platit nájemné není vázána na užívání bytu, ale na to, zda existuje či neexistuje právo nájmu. Navrhla, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále o. s. ř. ), neboť rozsudek odvolacího soudu byl vydán před 1. 7. 2009, kdy zákon nabyl účinnosti (čl. II, bod 12. zákona). Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným - účastnicí řízení, za splnění podmínky jejího povinného advokátního zastoupení. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.


Placení nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu náleží mezi základní povinnosti nájemce bytu (srov. § 685 a násl. obč. zák.). Splnění této povinnosti nelze přitom podmiňovat tím, zda pronajímatel plní svoji povinnosti zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 24. 4. 2003, sp. zn. 26 Cdo 2083/2002, ze 7. 4. 2004, sp. zn. 26 Cdo 2325/2003, z 15. 4. 2004, sp. zn. 33 Odo 668/2002, usnesení z 25. 7. 2003, sp. zn. 26 Cdo 1056/2002). Této povinnosti tudíž není nájemce zbaven ani v případě, že pronajímatel neplní svoji povinnost odstranit kvalifikované vady bránící řádnému užívání bytu. Z toho vyplývá, že ani v případě nesplnění povinnosti pronajímatele odstranit závady v bytě není nájemce oprávněn přestat platit nájemné (jinak řečeno ani tato okolnost jej nezbavuje povinnosti platit nájemné). Uvedená povinnost pronajímatele zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv a povinnost nájemce platit nájemné nemají povahu vzájemných závazků (§ 560 obč. zák.), a jejich plnění nelze proto vzájemně vázat. Občanský zákoník poskytuje nájemci právní prostředky k tomu, aby se domáhal plnění povinností pronajímatele. Je zde pro něj k dispozici režim upravený v ustanovení § 691 obč. zák. Jestliže pronajímatel nezajistí nájemci dodávku pitné vody, elektřiny a plynu, může se nájemce domáhat ochrany u soudu podle § 687 odst. 1 obč. zák. Kromě toho má nájemce podle § 698 odst. 1 obč. zák. nárok na přiměřenou slevu z nájemného i tehdy, jestliže nebyla poskytována plnění spojená s užíváním bytu nebo byla poskytována vadně a jestliže se v důsledku toho užívání bytu zhoršilo. Podle § 699 obč. zák., je třeba právo na slevu z nájemného nebo z úhrady za užívání bytu uplatnit u pronajimatele bez zbytečného odkladu.

Ustálená soudní praxe nezaznamenala odklon ani od názoru, že neplacení nájemného nebo úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu nájemcem po dobu delší než tři měsíce je zákonem výslovně označováno jako hrubé porušení povinností nájemcem bytu, které zakládá důvod výpovědi z nájmu bytu pronajímatelem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 15. 2. 2001, sp. zn. 26 Cdo 532/2000, z 12. 3. 2001, sp. zn. 26 Cdo 1716/2000). Přitom neplacením nájemného ve smyslu § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. ve znění do 30. 3. 2006 se vedle situace, kdy z titulu nájemného nebyla placena žádná částka, rozuměla i situace, kdy nájemce neplatil nájemné v plné výši (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 6. 2. 2003, sp. zn. 26 Cdo 585/2002, uveřejněné pod C 1693 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). Okolnosti, pro které nájemce neplatil nájemné, nejsou právně významné pro posouzení, zda byla naplněna skutková podstata výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák., jak to Nejvyšší soud dovodil rovněž v rozsudcích z 24. 7. 2002, sp. zn. 26 Cdo 513/2001 a sp. zn. 26 Cdo 514/2001. V rozsudku z 16. 11. 2003, sp. zn. 26 Cdo 922/2005, Nejvyšší soud uvedl, že z uvedeného vyplývá jediný možný právní závěr, totiž závěr, že ve vztahu k žalobnímu požadavku na uložení povinnosti nájemci zaplatit dlužné nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu je zásadně vyloučena úvaha, že by ze strany pronajimatele šlo o výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák.

V daném případě nelze přehlédnout, že žalovaná jako jeho nájemkyně předmětný byt v květnu 2000 převzala a k odpojení elektroměru, dosud vedeného na žalobkyni došlo v průběhu června 2000, kdy žalovaná požadovanou částku 812,50 Kč za dosud spotřebovanou elektřinu nezaplatila. V srpnu 2000 přestala žalovaná zcela platit i nájemné a úhradu za plnění spojená s užíváním bytu a uvedený stav trval až do dubna 2005. Dlouhodobé neplacení nájemného je nepochybně hrubým porušením povinností, vyplývajících pro žalovanou z nájemního vztahu, a nelze tak uvažovat o tom, že požadavek žalobkyně, aby jí žalovaná dlužné nájemné zaplatila, je výkonem práva, který je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. Žalovaná ani netvrdila, že požádala žalobkyni o slevu z nájemného, a o skončení nájmu nejednala se žalobkyní ani v roce 2004, ačkoliv se již nastěhovala do bytu svého druha. Není správný závěr odvolacího soudu, že by uplatnění slevy z nájmu nepřipadalo v úvahu, neboť je nepochybné, že žalovaná byt převzala (užívala ho) a teprve následně došlo k odpojení elektroměru.

Z uvedeného vplývá, že právní závěr odvolacího soudu, že žalobkyni nelze dlužné nájemné přiznat, neboť jde výkonu práva žalobkyně v rozporu dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák., není správný. Proto byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 o. s. ř.). V novém rozhodnutí přihlédne odvolací soud i k nákladům dovolacího řízení. Právním názorem dovolacího soudu je odvolací soud vázán (§ 226 odst. o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. listopadu 2010

JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu