26 Cdo 3678/2015
Datum rozhodnutí: 26.10.2015
Dotčené předpisy: § 71b odst. 1 předpisu č. 358/1992Sb. ve znění do 31.12.2012, § 71b odst. 2 předpisu č. 358/1992Sb. ve znění do 31.12.2012, § 533 obč. zák. ve znění do 31.12.2013



26 Cdo 3678/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci oprávněného Ing. F. H. , zastoupeného Mgr. Petrem Hájkem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Michalská 4, proti povinné Mgr. I. D. , zastoupené JUDr. Petrem Cardou, advokátem se sídlem ve Svitavách, Pod Věží 3, pro 1 400 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 10 EXE 264/2012, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 21. 4. 2015, č. j. 22 Co 633/2014-164, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 21. 4. 2015, č. j. 22 Co 633/2014-164, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud usnesením ze dne 22. 10. 2014, č. j. 10 EXE 264/2012-139, zastavil exekuci na majetek povinné (výrok I), oprávněnému uložil zaplatit povinné k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení 61 507,50 Kč (výrok II), dále zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. Martinu Tunklovi náklady exekuce ve výši 4 235 Kč (výrok III) a České republice Okresnímu soudu ve Svitavách na náhradě nákladů řízení 16 187 Kč (výrok IV). Povinné také uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice Okresnímu soudu ve Svitavách 2 600 Kč (výrok V).

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil ve výrocích I, II a III tak, že návrh povinné na zastavení exekuce zamítl (výrok I). Dále usnesení soudu prvního stupně ve výrocích IV a V změnil tak, že oprávněný je povinen zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Svitavách na náhradě nákladů řízení částku 7 460 Kč a povinná částku 11 327 Kč (výrok II). Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že z notářského zápisu vyplývá vůle povinné přistoupit k závazku dlužníka R. D. I. D. je v zápise jako povinná označena a o půjčce svého manžela v částce 1 400 000 Kč věděla. Smlouva o půjčce byla uzavřena a je nedílnou součástí notářského zápisu jako příloha č. 1, což je i v notářském zápise uvedeno (v části I. zápisu). Od počátku se v notářském zápise hovoří o I. D. a R. D. jako o osobách povinných. Z obsahu projevu povinné I. D. je dle odvolacího soudu zřejmé, že smyslem jejího jednání bylo, aby byla společně s R. D. z učiněného právního úkonu zavázána. I když notářský zápis neobsahuje konkrétní výraz přistoupení k závazku či prohlášení, že povinná uhradí závazek za manžela, z formulace uvedené v notářském zápise, že uhradí závazek spolu se svým manželem oprávněnému v určité výši do určitého data, lze dovodit, že se jedná o přistoupení k dluhu podle § 533 obč. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2013).

Usnesení krajského soudu napadla povinná dovoláním, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, při němž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soud. Uvedla, že podle konstantní judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2014, sp. zn. 21 Cdo 3266/2013), dohoda oprávněné a povinné osoby obsažená v notářském zápise nemá hmotněprávní povahu, nemá tak za následek vznik, změnu či zánik práv nebo povinností účastníků právního vztahu. Z notářského zápisu pak nelze dovodit, že by povinná přistoupila k závazku svého manžela, z textu naopak jednoznačně vyplývá, že R. D. a povinná uznávají existující závazek (tedy existující závazek jich obou), který ovšem závazkem povinné nebyl a byl závazkem pouze jejího manžela . Odvolacímu soudu vytýká, že pouze zopakoval důkaz přečtením notářského zápisu, nepřihlížel však k dalším důkazům, zejména k výpovědi notářky Mgr. Ivany Tomsové, která zápis sepisovala, a která uvedla, že se domnívala, že když původní závazek vznikl R. D. za trvání manželství, je z takového právního úkonu zavázána i jeho manželka. Z její výpovědi přitom nezaznělo nic o tom, že povinná k dluhu svého manžela přistoupila. Výkladem právního úkonu nelze již učiněný projev vůle doplňovat, měnit či nahrazovat. Navrhla proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen o. s. ř. .

Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při posouzení exekučního titulu
- notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti - odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a), b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Takové vady se však z obsahu spisu nepodávají. Výtka, že odvolací soud neprovedl další důkazy a zatížil tím řízení vadou, není na místě, jelikož z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že k tomu došlo proto, že projev vůle povinné dovodil přímo z notářského zápisu sepsaného notářkou Mgr. Ivanou Tomsovou dne 29. 9. 2011 pod sp. zn. NZ 572/2011, N 642/2011 (srov. poslední odstavec str. 5 usnesení odvolacího soudu).

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného nebo procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Podle § 40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen ex. řád ), exekučním titulem je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního právního předpisu.

Podle § 533 obč. zák. kdo se bez souhlasu dlužníka dohodne písemně s věřitelem, že splní za dlužníka jeho peněžitý závazek, stává se dlužníkem vedle původního dlužníka a oba dlužníci jsou zavázáni společně a nerozdílně. Ustanovení § 531 odst. 4 zde platí obdobně.

Podle § 71b odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném do 31. 12. 2012 notář sepíše na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka, vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní.

Podle § 71b odst. 2 notářského řádu dohoda účastníků musí obsahovat a) označení osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku (osoby povinné), b) označení osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny (osoby oprávněné), c) skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, d) předmět plnění, e) dobu plnění, a f) prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu .

V souzené věci je exekučním titulem notářský zápis sepsaný notářkou Mgr. Ivanou Tomsovou dne 29. 9. 2011 pod sp. zn. NZ 572/2011, N 642/2011, v němž je jako osoba oprávněná uveden Ing. F. H., jako osoby povinné I. D. a R. D. Uvedení účastníci učinili před notářkou Mgr. Ivanou Tomsovou Prohlášení o uznání závazku dlužníků, dohodu o splnění závazku se svolením k vykonatelnosti a smlouvu zástavní . Pod bodem I. první části je uvedeno, že Ing. F. H. uzavřel 29. 9. 2011 s R. D., jako fyzickou osobou podnikající, smlouvu o půjčce, dle níž Ing. F. H. půjčil R. D. 1 400 000 Kč na dobu do 29. 12. 2011 s úrokem ve výši 8% ročně. Smlouva o půjčce tvoří nedílnou součást tohoto notářského zápisu jako příloha 1.

Pod bodem II. je uvedeno, že manželé I. D. a R. D., jako osoby povinné, prohlašují, že uznávají závazek k dnešnímu dni, tj. k 29. 9. 2011, ve výši 1 400 000 Kč včetně úroku ve výši 8% ročně z titulu půjčky a úroku vůči osobě oprávněné, tj. Ing. F. H., za svůj pravý závazek, jak co do důvodu, tak co do výše. Manželé I. D. a R. D., jako osoby povinné, se touto dohodou o splnění závazku se svolením k vykonatelnosti zavazují splnit vůči Ing. F. H., jako osobě oprávněné, svůj závazek, tj. zavazují se, že pohledávku ve výši 1 400 000 Kč včetně úroku ve výši 8% ročně uhradí Ing. F. H. ve lhůtě do 29. 11. 2011. Pod body III. a IV. se manželé zavázali při porušení svého závazku zaplatit oprávněnému Ing. F. H. úroky z prodlení a smluvní pokutu, současně svolili pro případ, že nesplní svůj závazek, aby byl tento notářský zápis podle § 274 písm. e) o. s. ř. vykonatelný.

Notářský zápis sepsaný podle § 71b notářského řádu obsahuje dohodu oprávněné a povinné osoby, která nemá hmotněprávní povahu (nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv a povinností účastníků právního vztahu); její opodstatnění tkví výlučně v exekučních poměrech. Dohoda sepsaná formou notářského zápisu vyjadřuje smír mezi věřitelem a dlužníkem o jejich vzájemných právech a povinnostech, jehož účelem (a cílem) je umožnit věřiteli domoci se splnění dluhu výkonem rozhodnutí bez předcházejícího (nalézacího) soudního řízení (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2005, sp. zn. 20 Cdo 207/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2014, sp. zn. 33 Cdo 2714/2013). Hmotněprávní úkon nepatří k obsahovým náležitostem notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. To však neznamená, že by v něm obsažen být nemohl.

Hmotněprávním úkonem, na základě něhož v dané věci vznikl závazek, byla smlouva o půjčce, kterou s oprávněným uzavřel manžel povinné. Aby byla z povinnosti vrátit půjčku zavázána i povinná, muselo by dojít k dalšímu hmotněprávnímu úkonu obsaženému na téže listině s notářským zápisem nebo na jiné listině.

Takovým zavazovacím důvodem s ohledem na výše uvedené není dohoda o splnění závazku se svolením k vykonatelnosti, neboť ta je v projednávané věci jen jednou z povinných náležitostí notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2014, sp. zn. 21 Cdo 3266/2013, uveřejněné pod číslem 62/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proto není správný závěr odvolacího soudu, že přistoupení povinné k dluhu vyplývá z formulace, že se povinná a R. D. jako osoby povinné zavazují splnit svůj závazek vůči Ing. H. jako osobě oprávněné, použité v rámci dohody o splnění závazku se svolením k vykonatelnosti.

Nejvyšší soud tedy postupoval podle § 243e odst. 1, odst. 2 o. s. ř., napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona).

O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. října 2015


JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu