26 Cdo 3647/2014
Datum rozhodnutí: 16.12.2014
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



26 Cdo 3647/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v exekuční věci oprávněného Stavební bytové družstvo Vyšehrad , se sídlem v Praze 4, Sinkulova 354/83, IČO 00032875, zastoupeného JUDr. Janem Fričem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 1/65, proti povinnému M. K. , o výkon rozhodnutí vyklizením bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 38 EXE 734/2012, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2013, č. j. 12 Co 576/2012-89, takto:

Dovolání se odmítá .
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2013, č. j. 12 Co 576/2012-89, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen o. s. ř. ) odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání [takovým vymezením není pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek)
] , a není v něm vymezen dovolací důvod způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. Dovolatel totiž namítá, že řízení je zatíženo vadou, a zpochybňuje věcnou správnost exekučního titulu. Vada řízení však představuje nezpůsobilý dovolací důvod a věcnou správnost exekučního titulu není exekuční soud oprávněn přezkoumávat; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož exekuce se navrhuje, je vázán a je povinen z něj vycházet (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Svou argumentací tak dovolatel neotevírá žádnou otázku procesního nebo hmotného práva, jež by měla vliv na správnost napadeného rozhodnutí (právní posouzení věci, na kterém napadené rozhodnutí spočívá, dovolání nezpochybňuje). Pro uvedené nedostatky nelze v dovolacím řízení pokračovat.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2014

JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu