26 Cdo 3647/2009
Datum rozhodnutí: 11.05.2011
Dotčené předpisy: § 80 písm. c) o. s. ř.




26 Cdo 3647/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce ŠAKAL Rokytnice s. r. o. , se sídlem Praha 2, Koubkova 5, zastoupeného JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se sídlem Brno, Křížová 18, proti žalované Tělocvičné jednotě Sokol Prosek, se sídlem Praha 9, Na Proseku 15/6, zastoupené Mgr. Pavlem Říčkou, advokátem se sídlem Praha 10, Litevská 8/1174, o určení neplatnosti výpovědi nájemní smlouvy a o vzájemném návrhu žalované na vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 10 C 616/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. března 2009, č. j. 24 Co 313/2008-170, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.800,- Kč k rukám Mgr. Pavla Říčky, advokáta se sídlem Praha 10, Litevská 8/1174, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Semilech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 3. 2008, č.j. 10 C 616/2006-130, výrokem I. zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi nájemní smlouvy, kterou dala žalovaná žalobci dopisem ze dne 7. 3. 2005 (dále jen Výpověď ), výrokem II. uložil žalobci povinnost vyklidit do tří dnů od právní moci rozsudku nemovitosti v obci Rokytnice nad Jizerou, k.ú. Dolní Rokytnice, a to budovu č.p. 45 na pozemku st. p.č. 286 a pozemky st. p.č. 286 a p.č. 1721 a 1724/2; současně rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové (soud odvolací) rozsudkem ze dne 11. 3. 2009, č.j. 24 Co 313/2008-170, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení § 243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, nejde tedy o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a/, b/ o.s.ř.; dovolání tak může být přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolatel výslovně neoznačuje otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí; z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) se však podává, že především namítá, že Výpověď je neplatná pro neurčitost a nedůvodnost. Na posouzení její platnosti však napadené rozhodnutí nespočívá, neboť odvolací soud správně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 1996, sp.zn. II Odon 50/96, publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 5, ročník 1996, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp.zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný pod č. 68 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001) dovodil, že žalobce na požadovaném určení nemá naléhavý právní zájem, neboť posouzení platnosti Výpovědi představuje toliko předběžnou otázku pro posouzení otázky existence platného nájemního vztahu mezi účastníky. Pokud dovolatel brojí proti závěru o neplatnosti nájemní smlouvy pro absenci souhlasu orgánu místní správy k jejímu uzavření, ani tato otázka zásadní právní význam napadeného nezakládá, neboť odvolací soud při jejím řešení nepochybil. Soudní praxe se ustálila v názoru, že smlouva o nájmu nebytových prostor uzavřená před 3. prosincem 1999 v rozporu s ustanovením § 3 odst. 2 věty druhé zákona č. 116/1990 Sb. bez předchozího souhlasu obecního úřadu je absolutně neplatná [srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2004, sp.zn. 31 Cdo 1895/2002, uveřejněný pod č. 7/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž byl odmítnut jako nepřijatelný názor prezentovaný ve věci sp.zn. 28 Cdo 1346/2001, a potažmo i ve věci sp.zn. 28 Cdo 718/2003, na kterou odkazuje dovolatel; dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp.zn. 33 Odo 687/2005 (proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 9. 10. 2008, sp.zn. II. ÚS 212/08), a ze dne 26. 3. 2009, sp.zn. 26 Cdo 4771/2008]. Ústavní soud se pak ve svém nálezu ze dne 13. 10. 2004, sp.zn. III. ÚS 104/04 (na který dovolatel poukazuje) s uvedeným závěrem ztotožnil.
Je tedy zřejmé, že dovolání žalobce směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal dovolatele, který zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 2.500,- Kč (§ 2 odst. 1, § 5 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 11. května 2011

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu