26 Cdo 3643/2013
Datum rozhodnutí: 22.10.2014
Dotčené předpisy: § 676a odst. 6 obč. zák. ve znění do 31.12.2013



26 Cdo 3643/2013


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce RPG Byty, s.r.o. , se sídlem Ostrava Moravská Ostrava, Gregorova 3/2582, IČO 27769127, zastoupeného Mgr. Lucií Kempnou, advokátkou se sídlem Ostrava Moravská Ostrava, Preslova 9, proti žalované V. K. , zastoupené JUDr. Jarmilou Lipnickou Pešlovou, advokátkou se sídlem Ostrava Moravská Ostrava, Přívozská 10/703, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 C 33/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. května 2013, č.j. 11 Co 224/2013-63, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč, k rukám Mgr. Lucie Kempné, advokátky se sídlem Ostrava Moravská Ostrava, Preslova 9, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. 9. 2012, č.j. 16 C 33/2012-33, zamítl žalobu na vyklizení žalované ze zde specifikovaného bytu a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 24. 5. 2013, č.j. 11 Co 224/2013-63, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost vyklidit do 15-ti dnů od právní moci rozsudku byt v domě v obci O. (dále předmětný byt , resp. byt ); současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu, neboť nájemní smlouva ze dne 14. 1. 2004 mohla být automaticky prodlužována jen do 30. 3. 2006, protože od 31. 3. 2006 nebylo možno podle ustanovení § 676a odst. 6 obč. zák. na nájem bytu použít ustanovení § 676 odst. 2 obč. zák. Vzhledem k tomu nájem žalované k bytu skončil k datu 14. 7. 2006. Mezi účastníky přitom nebyla uzavřena nová nájemní smlouva, ani dodatek ke smlouvě původní, takže zde nebylo ani smluvní ujednání o prolongaci nájmu; v této souvislosti odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 26 Cdo 3929/2008).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 o.s.ř. s tím, že právní otázka, zda-li novela občanského zákoníku se začleněním ust. § 686a odst. 6 mohla automaticky zrušit smluvní ujednání o prolongaci nájemní smlouvy, doposud nebyla takto konkrétně v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena . Poukazuje rovněž na to, že mezi účastníky probíhala intenzivní jednání o prodloužení nájmu, a že došlo ke smluvnímu prodloužení nájemní smlouvy minimálně do 31. 1. 2011. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen o.s.ř. ) za splnění podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), avšak není přípustné podle § 237 o.s.ř., neboť otázka předestřená dovolatelkou byla již v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena.
Protože předmětem přezkumné činnosti dovolací soudu bylo pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu vydané do 31. 12. 2013, tedy před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kterým byl mimo jiné zrušen zákon č. 40/1964 Sb., je pro závěr, zda napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, relevantní jen právní úprava platná v době vydání napadeného rozhodnutí (srov. § 243f odst. 1 o. s. ř.).
Otázkou výkladu ustanovení § 676a odst. 6 občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., ve znění od 31. 3. 2006 do 31. 10. 2011 (dále jen obč. zák. ), se Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích zabýval a opakovaně dovodil, že občanský zákoník ve znění účinném od 31. 3. 2006, tj. ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb., výslovně vyloučil (§ 686a odst. 6 obč. zák.) aplikaci ustanovení § 676 odst. 2 obč. zák. na právní vztah nájmu bytu. Vedle (již odvolacím soudem) zmíněného rozsudku ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. 26 Cdo 3229/2008, lze dále uvést např. rozhodnutí ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 889/2008, ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4559/2008, ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4931/2008, a ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. 26 Cdo 1097/2010.
Pokud dovolatelka uvádí, že ust. § 686a odst. 6 obč. zák. zrušilo smluvní ujednání o prolongaci nájemného, je třeba konstatovat, že ujednání nájemní smlouvy, podle něhož se nájem automaticky obnovoval za předpokladu řádného placení nájemného a úhrad za služby (jako tomu bylo v souzené věci), bylo v rozhodovací praxi dovolacího soudu považováno za neplatné pro obcházení zákona (srov. např. již citovaná rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 3929/2008 a sp. zn. 26 Cdo 1097/2001), tedy za nezpůsobilé vyvolat právní následky.
Námitkou, že mezi účastníky došlo k uzavření nové nájemní smlouvy k předmětnému bytu, uplatňuje dovolatelka nezpůsobilý dovolací důvod neúplnosti (nesprávnosti) skutkových zjištění (§ 241a odst. 1 o.s.ř.).
S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle § 237 o.s.ř., a proto je dovolací soud podle § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o.s.ř.) pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. října 2014

Doc. JUDr. Věra Korecká,CSc. předsedkyně senátu