26 Cdo 3612/2009
Datum rozhodnutí: 20.04.2011
Dotčené předpisy: § 711a odst. 1 písm. c) obč. zák. ve znění od 31.03.2006




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 26 Cdo 3612/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a) Ing. V. K. , a b) Ing. J. K., zastoupených JUDr. Rostislavem Dolečkem, advokátem se sídlem Praha 3, Seifertova 9, proti žalovaným 1) V. H. , a 2) P. H., zastoupeným Mgr. Martinou Štěpáníkovou, advokátkou se sídlem Praha 10, Žitomírská 38, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.zn. 4 C 309/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. března 2009, č.j. 55 Co 414/2008-129, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.550,- Kč, k rukám JUDr. Rostislava Dolečka, advokáta se sídlem Praha 3, Seifertova 9, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení . O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 6. 2007, č.j. 4 C 309/2006-59, mimo jiné (v dané věci byly spojeny ke společnému řízení další žaloby o přivolení k výpovědi vedené žalobci proti nájemcům bytů v níže specifikovaném domě, kteří si však dovolání nepodali a nejsou tudíž účastníky dovolacího řízení) výrokem IV. přivolil k výpovědi z nájmu žalovaných k bytu č. 18 o velikosti 1+1, ve 4. nadzemním podlaží domu č.p. 1607 v k.ú. D. na adrese P.- D., W. 12 (dále též jen předmětný byt , resp. byt a předmětný dům , resp. dům ), určil, že výpovědní lhůta je tříměsíční, uložil žalovaným byt vyklidit do 15 dnů po zajištění přiměřeného náhradního bytu, a dále uložil žalobcům povinnost uhradit žalovaným nezbytné stěhovací náklady; současně rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovanými. Po provedeném dokazování vzal zejména za prokázáno, že žalobci mají ve společném jmění manželů předmětný dům, že dne 4. 5. 2006 dali žalovaným (společným nájemcům předmětného bytu) výpověď z nájmu bytu podle § 711a odst. 1 písm. c) občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen obč.zák. ) z důvodu, že dům a předmětný byt vyžaduje opravy, při jejichž provádění nelze byt užívat (dále jen Výpověď ), že Výpověď byla doručena 1. žalované dne 23. 5. 2006 a 2. žalovanému dne 16. 5. 2006, že na základě stavebního povolení ze dne 30. 3. 2006 jsou žalobci oprávněni provádět stavební úpravy v předmětném domě, a že tyto úpravy nelze provádět za jejich současného užívání. Na tomto skutkovém podkladě dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť výpovědní důvod podle § 711a odst. 1 písm. c) obč.zák. byl naplněn. Podle § 712 odst. 2 věty druhé obč.zák. vázal povinnost žalovaných byt vyklidit na zajištění přiměřeného náhradního bytu a v souladu s ustanovením § 711a odst. 3 obč.zák. uložil žalobcům povinnost nahradit žalovaným nezbytné stěhovací náklady.

Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 3. 3. 2009, č.j. 55 Co 414/2008-129, rozsudek soudu prvního stupně mimo jiné potvrdil ve výroku IV. ve znění, že soud přivoluje k výpovědi z nájmu bytové jednotky č. 1607/15 (dříve označené jako byt č. 18) o velikosti 1+1, ve 4. nadzemním podlaží domu č.p. 1607 v k.ú. D. na adrese P.- D., W. 12, a změnil jej ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. K odvolacím námitkám uvedl, že soud prvního stupně správně stanovil počátek i konec výpovědní lhůty a že soud není oprávněn přezkoumávat správnost stavebního povolení, v němž bylo výslovně (jako závazná podmínka) stanoveno, že stavební úpravy jednotlivých bytů nelze provádět za jejich současného užívání. Proto nepovažoval za potřebné doplnit dokazování v tom směru, které stavební úpravy již byly a které teprve mají být provedeny.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustností se blíže nezabývali. Odvolacímu soudu vytýkají, že neprovedl žádné důkazy, jež by opodstatňovaly rozhodnutí ve věci, že důkazy, jež byly provedeny, nesprávně posoudil a na základě toho vydal zcela právně nesprávné rozhodnutí . Namítají, že žalobci dokládali opodstatněnost Výpovědi pouze stavebním povolením (resp. projektovou dokumentací), ze kterého však není zřejmé, že by předmětný byt nebo dům opravy vyžadovaly a že by si jejich provádění vyžádalo delší dobu, po kterou by nebylo možno byt užívat. Uvádějí, že není zřejmé, na základě jakého důkazu dospěl odvolací soud k závěru, že uplatněný výpovědní důvod byl naplněn, a poukazují na rozhodnutí KS 13 Co 400/94 (publikované: SoRo.95,6:120) , v němž je uvedeno, že k výpovědi dle ustanovení § 711a odst. 1 písm. c) obč.zák. nelze přivolit, jestliže se stavební povolení nevztahuje na opravu bytu a domu bezprostředně. Dovozují, že stavební úpravy představují pouze tendenční a účelový záměr žalobců a namítají, že jsou nájemci bytu již od roku 1968, a že s ohledem na jejich věk a zdravotní stav je pro ně přestěhování do jiného bytu, jiné lokality naprosto nevhodné. Navrhli, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; současně požádali o odklad vykonatelnosti.

Žalobci se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnili s napadeným rozhodnutím s tím, že v dovolání není vymezena otázka zásadního právního významu a navíc dovolatelé brojí proti hodnocení provedených důkazů, což nemůže být předmětem posuzování dovolacího soudu. Navrhli, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, popř. jako nedůvodné zamítnuto.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 21. května 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen o.s.ř. ).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnými osobami účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalovaní dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, nejde tedy o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a/, b/ o.s.ř. Dovolání tak může být přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o.s.ř.).

Dovolatelé výslovně neoznačili otázku, s níž spojují zásadní právní význam napadeného rozhodnutí; z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř) však vyplývá, že zpochybňují závěr odvolacího soudu (soudu prvního stupně), že byl naplněn výpovědní důvod podle § 711a odst. 1 písm. c) obč.zák. Činí tak však prostřednictvím námitek, jež směřují proti zjištěnému skutkovému stavu, resp. hodnocení důkazů. Tyto výhrady jsou podřaditelné pod dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nelze.

Pro úplnost je možné dodat, že rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 9. 1994, sp.zn. 13 Co 400/94, na které dovolatelé poukazovali, vychází z jiného skutkového stavu a na danou věc nedopadá.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání žalovaných není podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O návrhu na odklad vykonatelnosti (§ 243 o.s.ř.), jež neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., 142 odst. 1 o.s.ř. a zavázal žalované, jejichž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobcům vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.950,- Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 15, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 2 x 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 20. dubna 2011
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc.,v. r.
předsedkyně senátu