26 Cdo 3611/2015
Datum rozhodnutí: 30.09.2015
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013



26 Cdo 3611/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné ASÝLIE, s. r. o. , se sídlem v Trnové 73, identifikační číslo osoby 27404382, zastoupené JUDr. Michalem Říhou, advokátem se sídlem v Praze 5, Ke Klimentce 2186/15, proti povinné HGF DEVELOPMENT s. r. o. , v konkursu, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, identifikační číslo osoby 27230392, zastoupené Mgr. Janou Latkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Masarykovo nábřeží 2018/10, pro 16 860 513,85 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 672/2010, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2015, č. j. 20 Co 537/2010-283, takto:

Dovolání se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 8. 10. 2010, č. j. 49 EXE 672/2010-102, částečně zastavil exekuci nařízenou podle notářského zápisu usnesením téhož soudu ze dne 17. 5. 2010, č. j. 49 EXE 672/2010-28, v částce 14 667 668,21 Kč s úrokem ve výši 6,5 % p. a. z částky 13 705 853,64 Kč od 23. 9. 2009 do zaplacení a pro vymožení smluvní pokuty ve výši 0,05 % z dlužné částky ve výši 14 667 668,21 Kč od 2. 11. 2009 do zaplacení.

Učinil tak na základě návrhu ze dne 11. 6. 2010, kterým se povinná domáhala částečného zastavení exekuce v uvedeném rozsahu (tj. pro částku 14,667.668,21 Kč s příslušenstvím, které tvoří úrok ve výši 6,5 % p. a. z částky 13,705.853,64 Kč ode dne 23. 9. 2009 do zaplacení a pro vymožení smluvní pokuty ve výši 0,05 % z dlužné částky ve výši 14,667.668,21 Kč od 2. 11. 2009 do zaplacení). Návrh odůvodnila také tím, že svůj závazek částečně splnila k rukám věřitele BaH INSTRUMENTS LLC. Na svůj závazek zaplatila celkem 32 269 843,36 Kč, takže v okamžiku uzavření smlouvy o postoupení pohledávky a sepisu notářského zápisu pohledávka neexistovala v tvrzené výši. Oprávněná se dle povinné může domáhat zaplacení nejvýše 2 192 845,64 Kč s příslušenstvím.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 2. 2011, č. j. 20 Co 537/2010-153, rozhodnutí obvodního soudu změnil tak, že návrh na částečné zastavení exekuce zamítl. Na rozdíl od obvodního soudu dospěl k závěru, že platby, na základě nichž se povinná domáhala částečného zastavení exekuce, již byly zohledněny v přílohách ke smlouvám o půjčce ze dne 1. 3. 2006 a 5. 3. 2007, v nichž předchozí věřitel a povinná najisto postavili výši zůstatku dluhu k tomu kterému datu. Platby ze dne 15. 6. 2007 ve výši 4 000 000 Kč a ze dne 3. 10. 2007 ve výši 2 600 000 Kč v těchto přílohách zohledněny nebyly, ačkoliv byly realizovány před sepsáním zmíněných dodatků ke smlouvám. Podle názoru odvolacího soudu je třeba dovodit, že tyto platby se půjček netýkaly, neboť je nelogické, že by jednatel povinné jinak netrval na tom, aby byly při vyčíslování zůstatku dluhu zohledněny.

Po zrušení tohoto rozhodnutí usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2013, č. j. 20 Cdo 3267/2011-196, městský soud usnesením ze dne 29. 8. 2013, č. j. 20 Co 537/2010-230, usnesení ze dne 8. 10. 2010, č. j. 49 EXE 672/2010-102, změnil tak, že exekuce nařízená usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 7. 2010, č. j. 49 EXE 672/2010-44, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 3. 2011, č. j. 49 EXE 672/2010-157, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2011, č. j. 20Co 535, 536/2010-151, a usnesením ze dne 13. 7. 2011, č. j. 20 Cdo 244/2011-175, se zastavuje (výrok I.). Oprávněné uložil zaplatit povinné na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů 170 050 Kč k rukám Mgr. J. L. do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.) a dále zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. Danielu Vlčkovi náklady exekuce 7 856 Kč také ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení (výrok III.)

Po doplnění dokazování listinnými důkazy a výslechem svědkyně Ing. K. dospěl k závěru, že sporné platby ve výši 4 000 000 Kč a 2 600 000 Kč byly povinnou uhrazeny na předmětné půjčky. Uvedl, že notářský zápis ze dne 22. 9. 2009 neměl skutkový základ v existujícím závazkovém vztahu účastníků, neboť pohledávka v době jeho sepisu neexistovala a neexistovala ani v době, kdy byla oprávněné postoupena (na půjčky celkem ve výši 36 519 469 Kč povinná uhradila do 27. 12. 2007 celkem 32 269 846,36 Kč). Proto odvolací soud dospěl k závěru, že je třeba zastavit podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. exekuci zcela. V případě smluvní pokuty sjednané v notářském zápise uzavřel, že ujednání o ní nevymezuje dobu plnění, a je materiálně nevykonatelné (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3719/2011).

Nejvyšší soud usnesením ze dne 16. 12. 2014, č. j. 30 Cdo 995/2014-267, usnesení Městského soudu v Praze s výjimkou výroku I. usnesení v části, jíž bylo změněno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 10. 2010, č. j. 49 EXE 672/2010-102, ve výroku o zaplacení smluvní pokuty, zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení, jinak dovolání proti tomuto usnesení odmítl. Ke zrušení usnesení došlo proto, že odvolací soud zastavil exekuci zcela, ačkoliv povinná navrhovala jen její částečné zastavení, a zároveň nezdůvodnil, proč tak učinil.

Napadeným rozhodnutím odvolací soud usnesení soudu I. stupně změnil tak, že návrh na částečné zastavení exekuce ohledně částky 14 667 668,21 Kč s příslušenstvím z částky 13 705 853,64 Kč od 23. 9. 2009 do zaplacení zamítl. Odvolací soud tentokrát dospěl opět k závěru, že veškeré platby na smlouvy o půjčkách ze dne 1. 3. 2006 a 5. 3. 2007, které byly povinnou provedeny před uzavřením postupní smlouvy, byly zohledněny v dodatcích ke smlouvě o půjčce ze dne 1. 3. 2006 a ze dne 5. 3. 2007, uzavřených mezi povinnou a právním předchůdcem oprávněné. Povinná tak zaplacení částky 6 600 000 Kč na úhradu předmětných půjček před uzavřením postupní smlouvy na oprávněnou neprokázala a důvod pro částečné zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. g) a h) o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 ex. řádu nenastal.

Povinná v dovolání namítala, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž přípustnost dovolání podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ) spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Rozhodnutí odvolacího soudu podle dovolatelky závisí na právním posouzení toho, zda a případně v jaké části lze zastavit exekuci nařízenou podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti v případě, kdy pohledávka popsaná v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti ke dni nařízení exekuce existovala v jiné výši, než je uvedena v notářském zápisu, a to z důvodu částečného plnění dluhu povinnou před sepisem notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, který je exekučním titulem . Namítala dále, že odvolací soud nedůvodně zamítl v plném rozsahu její návrh na částečné zastavení exekuce, přestože v řízení bylo prokázáno, že pohledávka uvedená v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti ke dni nařízení exekuce existovala v nižší částce, než je uvedeno v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, a že podle ust. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. nastal důvod pro částečné zastavení exekuce, neboť oprávněný nemá hmotněprávní nárok na plnění pohledávky ve výši specifikované v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti, ale na plnění pohledávky ve snížené výši odpovídající započtení plateb ve výši 6 600 000 Kč, které odvolací soud opominul . Uvedla dále, že oprávněná přihlásila tvrzenou pohledávku do insolvenčního řízení povinné (vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 59 INS 10401/2011) a insolvenční správce ji v celém rozsahu popřel. V současně době probíhá řízení o určení pohledávky oprávněné u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 59 ICm 1972/2012. Povinná dovolacímu soudu vytýká, že se nezabýval skutečností, že jistina dluhu nebyla uhrazena v plném rozsahu, a že z tohoto důvodu přichází v úvahu rozhodnutí o částečném zastavení exekuce. Povinná odmítla tvrzení oprávněné, že její tvrzení v tomto řízení odporují tvrzení v jiných řízeních. Nejedná se o záměrně nepravdivá tvrzení a obstrukční jednání, ale pouze o reakci na vývoj řízení, kdy soudy opakovaně měnily právní a skutkové hodnocení věci. Navrhla, aby dovolací soud usnesení Městského soudu v Praze zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že povinná v dovolání pouze brojí proti právnímu posouzení odvolacího soudu, který je založen na jeho skutkovém zjištění či závěru, že povinná v průběhu exekučního řízení neprokázala své obecné tvrzení, že částka 6 600 000 Kč byla plněna ještě před zahájením exekuce, a tedy její exekvování není po právu. Uvedla dále, že bylo na povinné, aby vyvratitelnou právní domněnku založenou notářským zápisem negovala tím, že prokáže opak a exekučnímu soudu věrohodně doloží, že na předmětný dluh již úplně či částečně plnila. Důsledkem částečné úhrady dluhu však nemůže být absolutní neplatnost exekučního titulu ani z ní nelze vyvodit jeho vadnost. V řízení podle jejího názoru však nikdy nebylo prokázáno, že částka 6 600 000 Kč byla hrazena na předmětný dluh. Exekuční řízení je pak řízením sporným a účastník musí své tvrzení sám prokázat a soud nemá sám vyhledávat důkazy. Uvedla, že úkony povinné v jiných řízeních svědčí o tom, že se nejednalo o splátku exekvovaného dluhu. Dodala, že předloženou právní otázkou se soud v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Z § 241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Povinná shledává přípustnost dovolání v odchýlení se odvolacího soudu v otázce zastavení exekuce nařízené podle notářského zápisu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Ačkoliv povinná zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu o neexistenci důvodu k (částečnému) zastavení exekuce a přípustnost dovolání shledává v odchýlení se odvolacího soudu v otázce výše uvedené, ve skutečnosti její námitky směřují proti skutkovému závěru odvolacího soudu, že ke dvěma sporným platbám ve výši 4 000 000 Kč a 2 600 000 Kč nelze přihlédnout; uplatňuje tak nepřípustný dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).

Měla-li dále povinná za to, že i přes tyto dvě sporné platby byla exekuce nařízena pro vyšší částku, než má povinná oprávněné ve skutečnosti zaplatit, a že tedy důvod pro částečné zastavení exekuce je dán (byť v nižším rozsahu než je 14 667 668,21 Kč ), bylo na ní, aby tuto skutečnost namítala a doložila, v jakém rozsahu má být exekuce zastavena (exekuci lze pak k novému návrhu, popř. i bez návrhu zastavit).

Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Brně dne 30. září 2015

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu