26 Cdo 3579/2008
Datum rozhodnutí: 24.09.2009
Dotčené předpisy:





26 Cdo 3579/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců a/ J. A. G., a b/ I. H., zastoupených advokátem, proti žalovaným


1/ H. L. a 2/ A. L., zastoupeným advokátkou, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 47 C 139/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2007, č. j. 68 Co 105/2007-92, ve spojení s usnesením ze dne 12. září 2007, č. j. 68 Co 105/2007-94, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.550,- Kč k rukám advokátky do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.


Odůvodnění:


Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. října 2006, č. j. 47 C 139/2005-76, ve spojení s usnesením ze dne 17. května 2007, č. j. 47 C 139/2005-88, zamítl žalobu, aby žalovaným byla uložena povinnost vyklidit a předat žalobcům byt č. 12, I. kategorie o velikosti 3 + 1 s příslušenstvím, umístěný v 6. nadzemním podlaží domu č. p. 418, V. 4 v P. 7, H. (dále jen předmětný byt , resp. byt ); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.


K odvolání žalobců Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. září 2007, č. j. 68 Co 105/2007-92, ve spojení s usnesením ze dne 12. září 2007, č. j. 68 Co 105/2007-94, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl


o nákladech odvolacího řízení účastníků.


Na zjištěném skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že v důsledku trvalého opuštění společné domácnosti otcem žalované V. B. (nájemcem bytu) v září 2003 přešel na žalované, kteří s ním vedli společnou domácnost od roku 1997 (žalovaná) a od roku 2000 (žalovaný), nájem předmětného bytu podle § 706 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 708 zákona


č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. března 2006 (dále jen


obč. zák .). V této souvislosti odvolací soud dodal, že V. B. projevil vůli opustit společnou domácnost vedenou s žalovanými. Nad to rovněž dovodil, že i kdyby tomu tak nebylo a V. B. žil v domácnosti své druhé dcery pouze přechodně, přešel by nájem bytu na žalované jeho smrtí podle § 706 odst. 1 obč. zák. Za této situace zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.


Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, k němuž se žalovaní prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřili.


Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon


č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 3. září 2007, tedy před 1. červencem 2009, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle zákona


č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem


č. 7/2009 Sb. (dále jen o.s.ř. ).


Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.


Protože ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá (neboť rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Je-li přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; není jím naopak důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu.


V projednávané věci dovolatelé sice formálně odkázali na dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., avšak ve skutečnosti vzhledem k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) uplatnili nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., jímž brojili proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud stejně jako soud prvního stupně čerpal svá skutková zjištění pro posouzení věci podle § 706 odst. 1 ve spojení


s § 708 obč. zák.


Navíc nelze přehlédnout, že ustálená soudní praxe dovodila, že založil-li odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý. To platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. prosince 1997, sp. zn.


3 Cdon 1374/96, uveřejněný pod č. 17 v sešitě č. 2 z roku 1998 časopisu Soudní judikatura). K obsahově shodným závěrům dospěl Nejvyšší soud rovněž v usnesení ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněném pod č. 188 v sešitě č. 12 z roku 2005 časopisu Soudní judikatura, v němž dovodil, že spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu


§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé.


V posuzovaném případě odvolací soud ve svém potvrzujícím rozsudku shodně se soudem prvního stupně předně dovodil, že na žalované přešel nájem předmětného bytu v důsledku opuštění společné domácnosti nájemcem podle § 706 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 708 obč. zák. Následně rovněž dovodil, že i kdyby tomu tak nebylo, nájem bytu by na ně přešel úmrtím nájemce V. B. podle § 706 odst. 1 obč. zák. Z pohledu druhého právního závěru (dovoláním nenapadeného) rozhodnutí odvolacího soudu obstojí a nemůže tudíž jít o rozhodnutí zásadně právně významné.


Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle § 243b odst. 5 věty první


a § 218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalobce, kteří z procesního hlediska zavinili, že jejich dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalovaným vznikly v souvislosti s podáním vyjádření


k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 1.950,- Kč (§ 2 odst. 1, 7 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 2 krát 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.


V Brně dne 24. září 2009


JUDr. Miroslav Ferák, v. r.


předseda senátu