26 Cdo 3560/2008
Datum rozhodnutí: 04.12.2008
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb.




26 Cdo 3560/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně I. P., zastoupené advokátkou, proti žalovanému B. d. A., zastoupenému advokátem, o určení přechodu nájmu bytu

a o vzájemném návrhu žalovaného na vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 358/2003, o dovolání L. P., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2007, č. j. 68 Co 314/2007-107, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. L. P. je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. ledna 2007, č. j. 6 C 358/2003-78, zamítl žalobu na určení, že na žalobkyni přešel nájem bytu č. 14, II. kategorie, ve třetím podlaží domu č. p. 1192, ul. K. 38, P. 10, o velikosti jednoho pokoje s příslušenstvím (dále jen předmětný byt , resp. byt ),

a vyhověl vzájemnému návrhu žalovaného a uložil žalobkyni povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený žalovanému předat do patnácti dnů od právní moci rozsudku; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Na podkladě skutkových zjištění specifikovaných v citovaném rozsudku soud prvního stupně dovodil, že z důvodů tam uvedených nepřešlo na žalovanou právo nájmu předmětného bytu, a proto žalobu zamítl. Jelikož za této situace užívá žalovaná předmětný byt bez právního důvodu, vyhověl vzájemnému návrhu žalovaného na vyklizení bytu.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. října 2007, č. j. 68 Co 314/2007-107, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání L. P., bytem v P. 6, R. 597/27, přičemž uvedl, že dovolání podává jako zákonný zástupce nezletilého V. P., bytem v P. 10, K. 1192/38. Namítl, že nezletilý V. P., který v předmětném bytě rovněž bydlel

a který nebyl vlastníkem jiného bytu a ani nemovitosti, splňuje všechny podmínky pro přechod nájmu bytu. Dále uvedl, že nezletilý byl zkrácen na svých právech, neboť mu nebyla umožněna účast na řízení. Polemizoval také s výsledky provedeného dokazování v dané věci.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že ho podala osoba, která není účastníkem řízení, a to navíc bez advokátního zastoupení. Zdůraznil, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně v předmětném bytě nežila, a proto s ní v tomto bytě nemohlo žít v době smrti nájemce bytu (J. Š.) ani její dítě. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno včas, dospěl k závěru, že dovolání podala osoba, která k tomu není oprávněna.

Z ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že dovolání může podat účastník původního řízení (popřípadě jeho právní nástupce).

Občanský soudní řád obsahuje celkem tři definice účastníků řízení. První definice je obsažena v ustanovení § 90 o.s.ř., druhá definice je uvedena v ustanovení

§ 94 odst. 1 o.s.ř. a třetí definici uvádí § 94 odst. 2 o.s.ř. Pro účely dané věci není zapotřebí se zabývat druhou a třetí definicí účastníků řízení, obsaženou v § 94 odst. 1 a 2 o.s.ř. Je tomu tak proto, že podle druhé a třetí definice se zakládá účastenství v tzv. nesporném řízení a v některých řízeních podle části druhé a páté občanského soudního řádu (třetí definice), a v řízeních, která mohou být zahájena i bez návrhu, resp. v řízení o neplatnost manželství (druhá definice), a v daném případě o žádné z těchto řízení nešlo.

V tzv. řízení sporném, kterým je i řízení v projednávané věci, jsou účastníky řízení žalobce a žalovaný, tj. ten, kdo podal u soudu žalobu, a ten, koho žalobce v žalobě označil za žalovaného první definice účastníků řízení obsažená v § 90 o.s.ř. Tato definice účastníků řízení se uplatní i v dané věci.

Z pohledu ustanovení § 240 odst. 1 a § 90 o.s.ř. byla oprávněna podat dovolání jako účastnice řízení pouze žalobkyně, tj. osoba, která podala u soudu žalobu, které nebylo vyhověno (a bylo naopak vyhověno vzájemnému návrhu žalovaného na vyklizení bytu), a nikoli L. P. (či nezletilý V. P.), kteří účastníky řízení nebyli. Za této situace bylo dovolání L. P. ve smyslu § 243b odst. 5 věty první ve spojení s ustanovením § 218 písm. b/ o.s.ř. odmítnuto, neboť bylo podáno někým, kdo k dovolání nebyl oprávněn. Přitom s přihlédnutím k ustanovení § 241b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. bylo nerozhodné, že L. P. nebyl při podání dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu zastoupen advokátem.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal L. P., jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalovanému v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 4. prosince 2008

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu