26 Cdo 3531/2015
Datum rozhodnutí: 21.01.2016
Dotčené předpisy: § 707 odst. 2 obč. zák., § 853 obč. zák.



26 Cdo 3531/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobců a) D. M. , zastoupené JUDr. Zbyňkem Zachou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 857/18, a b) V. M. , zastoupeného D. M., proti žalovaným 1) Ing. M. Č. , zastoupenému JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 159/56, a 2) Stavebnímu bytovému družstvu Praha 5, se sídlem v Praze 5, U Demartinky 2561/1, IČO 00063657, zastoupenému JUDr. Juditou Kodlovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 292/14, o vyklizení bytu a o určení vlastnictví k bytové jednotce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 92/2008, o dovolání žalobkyně a) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. května 2015, č. j. 22 Co 106/2015-663, takto:

Dovolání se odmítá .

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Žalobkyně a) napadla dovoláním usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2015, č. j. 22 Co 106/2015-663, jímž odvolací soud zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 11. 2014, č. j. 31 C 92/2008-621, kterým byly zamítnuty žaloby o vyklizení tam specifikované bytové jednotky a o určení, že jejím vlastníkem je druhý žalovaný, a rozhodnuto o nákladech řízení účastníků a státu; zároveň věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně a) proti usnesení odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. dále jen o. s. ř. ), neboť dovoláním napadený závěr, že právní nástupkyní žalobce V. M. st., zemřelého dne 26. 11. 2012, je jeho bývalá manželka I. M., je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit. Původní žalobce odvozoval svou aktivní legitimaci v dané věci z práva společného nájmu bytu manžely a jejich společného členství v družstvu, které však jeho smrtí zaniklo, a nepřešlo tudíž na jeho dědice; vzniklo-li manželům za trvání manželství nejen právo společného nájmu, ale také společné členství v bytovém družstvu, stala se ve smyslu § 707 odst. 2 za použití § 853 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nájemkyní bytu a členkou družstva bývalá manželka zemřelého žalobce, jíž připadl i členský podíl (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2001, sp. zn. 26 Cdo 1285/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 26 Cdo 903/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2768/2009).

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech (dovolacího) řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. ledna 2016


JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu