26 Cdo 3495/2007
Datum rozhodnutí: 29.09.2009
Dotčené předpisy:





26 Cdo 3495/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně


Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce S. V., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Z. d. T., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 452.614,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp.zn. 3 C 42/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. února 2007, č.j. 56 Co 645/2006-140, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.257,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.


O d ů v o d n ě n í :


Žalobce se domáhal zaplacení částky 452.614,50 Kč s příslušenstvím, představující jeho majetkový podíl z transformace, který mu dosud žalovaný neuhradil.


Okresní soud Plzeň-sever (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. 9. 2006, č.j. 3 C 42/2006-118 (poté, co jeho platební rozkaz ze dne 27. 12. 2005, č.j. 12 Ro 2052/2005-20, byl zrušen v důsledku podaného odporu), vyhověl žalobě a uložil žalovanému zaplatit žalobci do 1 měsíce od právní moci rozsudku částku 452.614,50 Kč s příslušenstvím; dále rozhodl o nákladech řízení.


K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 12. 2. 2007, č.j. 56 Co 645/2006-140, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.


Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že A. V. (otec žalobce) doručil osobně přihlášku do transformace družstva do sídla žalovaného po 24. 3. 1992, že žalovaný vydal A. V. listinu datovanou dnem 26. 10. 1992, označenou jako Majetkový podíl oprávněné osoby stanovený podle zákona č. 42/1992 Sb. , že k uvedenému dni představoval podíl jmenovaného náhradu za živý a mrtvý inventář ve výši 652.139,- Kč a majetkový podíl ve výši 253.090,- Kč, celkem tedy 905.229,- Kč, že jmenovaný byl v transformačním projektu uveden jako jiná oprávněná fyzická osoba, že dne zemřel, a že podle výsledků dědického řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp.zn. D 550/95, se stali dědici jeho podílu žalobce a jeho bratr J. V., každý jednou polovinou. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalobce byť v řízení nebyla předložena listina, kterou se jeho otec přihlásil do družstva prokázal existenci písemné přihlášky A. V. do transformovaného družstva. Shledal též správným jeho závěr, že byly splněny i další podmínky stanovené ustanovením § 14 písm. b) zákona č. 42/1992 Sb., a že nárok žalobce jako oprávněné osoby z transformace družstva podle § 13 odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb., je dán. Odvolací soud nepřihlížel k námitkám žalovaného zpochybňujícím splnění podmínek dle § 14 písm. b) zákona č. 42/1992 Sb., resp. výši nároku žalobce s odůvodněním, že jde z pohledu ustanovení § 205a o.s.ř. o nové skutečnosti, jež nelze v odvolacím řízení uplatnit.


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. s tím, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem, a to jednak s úpravou okruhu oprávněných osob podle transformačního zákona a dále s úpravou práva dovolat se promlčení . Namítá, že v řízení nebylo dostatečně prokázáno, že se právní předchůdce žalobce řádně přihlásil do transformovaného družstva, ani to, jaký jeho majetek družstvo převzalo a užívalo ke dni účinnosti zákona č. 162/1990 Sb. Vyjadřuje nesouhlas s postupem odvolacího soudu, který označil jeho námitky jako nově uplatněné až v odvolacím řízení , a poukazuje na to, že je vznášel opakovaně, a že jsou rovněž obsaženy i v jeho závěrečném návrhu ze dne 14. 9. 2006. Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že odmítl řešit námitku promlčení nároku na vypořádání za živý a mrtvý inventář podle zákona č. 229/1991 Sb. s odůvodněním, že se jedná o uplatnění nepřípustných novot; jeho právní posouzení je proto v otázce promlčení části uplatněného nároku nesprávné . Závěrem navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupě k dalšímu řízení.


Žalobce v dovolacím vyjádření namítl, že dovolání je nedůvodné a nepřípustné, neboť nejde o řešení otázky zásadního právního významu a dovolatel zpochybňuje skutkový stav; přisvědčil rovněž závěru odvolacího soudu ohledně tzv. novot uplatněných v odvolacím řízení. Navrhl, aby bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto, případně jako nedůvodné zamítnuto.


Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 12. února 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen o.s.ř. ).


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.


Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu (nejde tak o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a/, b/ o.s.ř.); dovolání tak může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).


Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle


§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o.s.ř.).


Dovolatel spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí s námitkami, jež obsahově naplňují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. I když formálně vznáší námitku rozporu s hmotným právem, obsahově (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) jde o námitku směřující proti nesprávně (neúplně) zjištěnému skutkovém stavu věci (ohledně existence písemné přihlášky otce žalobce do transformovaného družstva a majetku jím vneseného do družstva). Uvedené platí i ohledně námitky promlčení (vznesené v odvolacím řízení v závěrečné řeči jeho právního zástupce), neboť se odvíjí od skutkové námitky směřující proti závěru, že právní předchůdce žalobce svůj nárok (který měl být promlčen) řádně


a včas uplatnil. Dovolatel však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu § 238 odst. 2 a § 238a odst. 2 o.s.ř.) přípustné (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.


Pokud pak dovolatel napadá postup odvolacího soudu, který se s odkazem na ustanovení § 205a o.s.ř. nezabýval jeho odvolacími námitkami, je třeba uvést, že k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož


i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., však dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zásadně nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp.zn. 26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2006, sp.zn. III. ÚS 51/06, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006, sp.zn. 26 Cdo 1829/2005).


O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovaného, který zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1, bod 5. ve spojení s § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 ve spojení s § 15, § 17 odst. 2, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1 ve spojení s § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z částky 1.957,- Kč představující 19 % DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.


V Brně dne 29. září 2009


Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.


předsedkyně senátu