26 Cdo 3469/2012
Datum rozhodnutí: 18.09.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 241a odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 9 odst. 2 předpisu č. 116/1990Sb.




26 Cdo 3469/2012
U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně Regionálního uzavřeného investičního fondu, a.s ., se sídlem v Praze 1 Novém Městě, Politických vězňů 912/10, IČO: 24785920, zastoupeného Mgr. Peterem Šmehýlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 912/10, proti žalované České republice České správě sociálního zabezpečení , se sídlem v Praze 5, Křížová 25, IČO: 00006963, o zaplacení částky 282.985,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 153/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2011, č. j. 55 Co 551/2010-93, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 12. 4. 2011, č. j. 55 Co 551/2010-93, kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne 16. 7. 2010, č. j. 10 C 153/2010-74, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 282.985,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05% denně od 27. 5. 2010 do zaplacení, a rozhodnuto o nákladech řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Původní žalobkyně - MEI Czech Offices, a.s., se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Politických vězňů 912/10, IČO: 28972902 byla v průběhu dovolacího řízení vymazána z obchodního rejstříku, ztratila tak způsobilost být účastníkem řízení, a proto soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 6. 2012, č. j. 10 C 153/2010-108, rozhodl, že v řízení bude pokračováno s její právní nástupkyní: Regionální uzavřený investiční fond, a.s., se sídlem v Praze 1 Novém Městě, Politických vězňů 912/10, IČO: 24785920. Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodem 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále též jen o. s. ř. ).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu je upravena v § 237 odst. 1 písm. b), c) o. s. ř. Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není dovolání přípustné (rozsudek soudu prvního stupně byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), a protože napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam, není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).
Protože přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Namítá-li dovolatelka, že soudy nesprávně vyložily obsah nájemní smlouvy, zejména nesprávně zjistily vůli účastníků při uzavírání smlouvy o nájmu a obsah jejich ujednání o možnosti vypovědět smlouvu před uplynutím sjednané doby nájmu a dospěly proto k nesprávnému závěru, že smlouvu o nájmu mohli účastníci v průběhu nájemního vztahu vypovědět bez udání důvodu, uplatnila tak (podle obsahu dovolání viz § 41 odst. 2 o. s. ř.) nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/1997, uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2002, pod číslem 46, a usnesení ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 2196/2001, a ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1881/2003).
Ani dovolací námitky podřaditelné pod způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají.
Ujednání účastníků, že nájemce i pronajímatel mají možnost ukončit smluvní vztah kdykoli za jeho trvání výpovědí s 6 měsíční výpovědní lhůtou je natolik dostatečně určitým projevem vůle účastníků, že na závěr o určitosti tohoto ujednání a jeho významu, nemůže mít vliv, zda soud k jeho výkladu použil interpretační pravidla jen podle § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nebo i podle § 266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (v obchodních věcech).
V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu byla vyřešena i otázka, zda si účastníci smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřeného na dobu určitou, mohou sjednat možnost výpovědi v průběhu sjednané doby nájmu (§ 9 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor) srovnej např. rozsudek ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 26 Cdo 1167/2001, uveřejněný pod č. 35/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 26 Cdo 3955/2008. Od závěru, že tak učinit mohou, nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v této věci.
Přípustnost dovolání nelze tedy dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalované podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. září 2013
JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á
předsedkyně senátu