26 Cdo 3438/2016
Datum rozhodnutí: 06.04.2017
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.



26 Cdo 3438/2016 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně PhDr. M. Ž. , v P., zastoupené JUDr. Vladimírem Skalickým, advokátem se sídlem v Příbrami II, Dlouhá 138, proti žalované JADEMA s.r.o. , se sídlem v Praze 10 Záběhlicích, Hyacintová 3234/11, IČO: 24742791, zastoupené Mgr. Lucií Petránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2 Novém Městě, Fügnerovo náměstí 1808/3, o zaplacení částky 96.000,- Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované na zaplacení částky 28.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 8 C 200/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2015, č. j. 25 Co 96/2015-104, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.720,- Kč k rukám Mgr. Lucie Petránkové, advokátky se sídlem v Praze 2 Novém Městě, Fügnerovo náměstí 1808/3, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2015, č. j. 25 Co 96/2015-104 (k němuž se žalovaná prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřila), odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII. zákona č. 293/2013 Sb./ dále opět jen o. s. ř. ). Dovolatelka v něm totiž neuplatnila (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 241b o. s. ř.). Ve skutečnosti použila nezpůsobilé důvody, jejichž prostřednictvím jednak namítla vady řízení (spočívající v neprovedení některých navržených důkazů) a jednak se pokusila zpochybnit správnost (úplnost) zjištěného skutkového stavu, resp. způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud stejně jako soud prvního stupně čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro právní závěr, že ji tížila povinnost vrátit žalované (do jednoho měsíce od skončení nájmu) kauci ve výši 108.000,- Kč (resp. její nevyčerpanou část), jež jí byla poskytnuta za účelem zajištění splatného nájemného nebo úhrady jiných závazků souvisejících s nájmem nemovitostí, které pronajala žalované nájemní smlouvou ze dne 1. listopadu 2010. Výtka nesprávného právního posouzení věci je tak ve skutečnosti založena výhradně na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění. Navíc dovolatelka řádně nespecifikovala údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.). Přitom tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud však zdůrazňuje, že tomuto požadavku ani vyhovět nemohla, neboť uplatnila-li v dovolání pouze vady řízení a výtky vztahující se ke zjištěnému skutkovému stavu, nenapadla (objektivně napadnout ani nemohla) právní otázku, na jejímž řešení bylo napadené rozhodnutí založeno. Kromě toho nelze ani opomenout, že směřuje-li dovolání též proti části výroku I. napadeného rozsudku, jíž byl co do částky 12.000,- Kč s příslušenstvím (v podobě úroku z prodlení) potvrzen rozsudek ze dne 22. října 2014, č. j. 8 C 200/2013-74, ve výroku II., jímž Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) vyhověl vzájemnému návrhu žalované, není objektivně přípustné (§ 237, § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.), neboť v tomto rozsahu odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, přičemž nejde o žádný z případů vylučujících podle § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. tam nastavené omezení.
Dovolací soud nepřehlédl dovolatelčino sdělení, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu rovněž ve výroku o nákladech řízení účastnic před soudy obou stupňů. Zastává však s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Ve vztahu k uvedenému výroku totiž v dovolání schází nejen vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nýbrž i dovolací námitky, jež by se ho týkaly. Nadto ani tímto výrokem odvolací soud nerozhodl o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč (v součtu šlo o částku 34.118,- Kč z titulu náhrady nákladů řízení účastnic před oběma soudy), takže přípustnost dovolání proti němu nelze opřít o ustanovení § 237 o. s. ř., neboť to výslovně vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 6. 4. 2017

JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu