26 Cdo 3435/2015
Datum rozhodnutí: 20.10.2015
Dotčené předpisy: § 37 odst. 1 obč. zák.




26 Cdo 3435/2015

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně A. C. , zastoupené JUDr. Danielou Trávníčkovou, advokátkou se sídlem v Blansku, Svitavská 1018/1, proti žalovanému L. O. , zastoupenému JUDr. Janem Paroulkem, advokátem se sídlem v Blansku, Čelakovského 1859/6, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 12 C 17/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. března 2015, č. j. 19 Co 202/2014-122, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. března 2015, č. j. 19 Co 202/2014-122, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Blansku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. listopadu 2013, č. j. 12 C 17/2012-103, zamítl žalobu na určení, že je neplatná výpověď žalovaného ze dne 17. února 2012 (dále též jen Výpověď ) z nájmu žalobkyně k bytu nacházejícímu se ve druhém nadzemním podlaží budovy na ulici Podlesí v Blansku, zapsané v katastru nemovitostí na LV č. 4877 pro obec a k. ú. Blansko u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Blansko (dále jen předmětný byt , resp. byt a předmětný dům , resp. dům ); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. března 2015, č. j. 19 Co 202/2014-122, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že Výpověď je neplatná; zároveň rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

Odvolací soud vzal z provedených důkazů mimo jiné za zjištěno, že žalovaný (pronajímatel předmětného bytu) dal žalobkyni (nájemkyni bytu) dne 17. února 2012 písemnou výpověď z nájmu bytu a že ve výpovědi odkázal na výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm. b/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy účinném znění (dále jen obč. zák. ). Takto uplatněný výpovědní důvod skutkově vymezil tak, že žalobkyně je k 17. únoru 2012 v prodlení se zaplacením nájemného za období srpen 2008 až leden 2012 a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu (dále též jen úhrady za služby ) za období od ledna 2011 až leden 2012 v celkové výši 69.463,- Kč s příslušenstvím, přičemž část tohoto dluhu ve výši 59.659,- Kč s příslušenstvím spočívající v dlužném nájemném za období srpen 2008 až červenec 2011 a v dlužných úhradách za služby za období leden 2011 až červenec 2011 mu byla přiznána pravomocným a vykonatelným elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v Blansku ze dne 20. října 2011, sp. zn. 78 EC 2931/2011, na nějž dosud žalobkyně nic neuhradila. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně mimo jiné dovodil, že Výpověď je platným právním úkonem (a není tudíž neplatná ani podle § 37 odst. 1 obč. zák. pro neurčitost). Naproti tomu odvolací soud s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 26 Cdo 1109/2009 uzavřel, že Výpověď je neplatná podle § 37 odst. 1 obč. zák. pro neurčitost, neboť žalovaný v ní uvedl jen celkový dluh na nájemném a úhradách za služby za období od srpna 2008 do ledna 2012 a od ledna 2011 do ledna 2012, aniž specifikoval dlužné částky za jednotlivé měsíce zmíněných období a aniž tyto částky rozčlenil na dluh na nájemném na straně jedné a na úhradách za služby na straně druhé. Za této situace zamítavý rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř. ), a odůvodnil konstatováním, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení hmotněprávní otázky (otázky neplatnosti Výpovědi podle § 37 odst. 1 obč. zák. pro neurčitost), při jejímž řešení se odvolací soud ve skutečnosti odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, byť se jí poukazem na rozhodnutí ve věci sp. zn. 26 Cdo 1109/2009 dovolával. V podstatě, byť s tam uvedenou obšírnou argumentací, namítl, že Výpověď nemůže být neplatná podle § 37 odst. 1 obč. zák. pro neurčitost, neboť z celkového jejího obsahu jednoznačně vyplývá, že v jednotlivých měsících specifikovaných období žalobkyně nezaplatila, a to ani zčásti, nájemné a úhradu za služby v částkách vyplývajících z nájemní smlouvy ze dne 30. října 1995 (kterou má k dispozici), přičemž měsíční výše nájemného a úhrad za služby se od počátku nájemního vztahu nezměnila a celkový dluh na nájemném a úhradách za služby za uvedená období činí 69.463,- Kč s příslušenstvím. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobu na určení neplatnosti Výpovědi zamítne, nebo aby ho zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalovaného (dovolatele) projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 dále opět jen o.s.ř. (srov. čl. II. bod 2. ve spojení s čl. VII. zákona č. 293/2013 Sb.). Přitom shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a je přípustné podle § 237 o.s.ř., neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo odvolací řízení skončeno a které závisí na vyřešení otázky hmotného práva (otázky neplatnosti Výpovědi podle § 37 odst. 1 obč. zák. pro neurčitost), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Podle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existence uvedených vad namítána nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 3076 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2014) zahájeno řízení o neplatnosti výpovědi nájmu bytu, dokončí se podle dosavadních právních předpisů; právo nájemce na bytovou náhradu nebo na jiná plnění podle dosavadních právních předpisů nejsou dotčena.

Se zřetelem k právnímu posouzení věci odvolacím soudem a k vymezení uplatněného dovolacího důvodu (§ 241a odst. 3 o.s.ř.) půjde v dovolacím řízení o posouzení správnosti právního názoru, že Výpověď je z příčin specifikovaných v napadeném rozsudku neplatná podle § 37 odst. 1 obč. zák. pro neurčitost.

Nejvyšší soud opakovaně (srov. např. rozsudky z 25. listopadu 2009, sp. zn. 26 Cdo 1109/2009, z 15. července 2010, sp. zn. 26 Cdo 2950/2009, a z 20. října 2010, sp. zn. 26 Cdo 4145/2009) zaujal právní názor, který sdílí i v projednávané věci, že po účinnosti zákona č. 107/2006 Sb., kdy pronajímatel může v případech zákonem stanovených vypovědět nájem bytu, aniž by k tomu potřeboval přivolení soudu, jsou kladeny i vyšší požadavky na náležitosti výpovědi pronajímatele (viz § 711 odst. 3 obč. zák.), a to s přihlédnutím k právním důsledkům, jež zákon s jeho jednostranným projevem vůle, k němuž již nemusí přistoupit další právní skutečnost v podobě pravomocného rozhodnutí soudu o přivolení k výpovědi, spojuje, tj. zánik nájemního vztahu k bytu.

Ve vztahu k určitosti výpovědi pronajímatele (§ 37 odst. 1 obč. zák.) dané z důvodu podle § 711 odst. 1 písm. b/ obč. zák., spočívajícího v neplacení nájemného a úhrad za služby, je třeba, aby pronajímatel dostatečně určitě skutkově vymezil uplatněný výpovědní důvod tak, aby z ní bylo patrno, z čeho dovozuje jeho naplnění; je třeba, aby specifikoval, z čeho se dlužná částka sestává (nejlépe tak, že uvede, za které konkrétní měsíce a kolik nájemce nezaplatil). Uvedený požadavek určitosti výpovědi pronajímatele je odůvodněn i tím, že nájemce musí v případné žalobě na neplatnost výpovědi podle 711 odst. 5 obč. zák. uvést, v čem spatřuje neplatnost této výpovědi neexistenci uplatněného výpovědního důvodu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, jimiž se ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé o.s.ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout, a to v takovém rozsahu, aby umožňoval jednoznačnou individualizaci skutku.

V posuzovaném případě dovolatel těmto požadavkům bez jakýchkoliv pochybností dostál, neboť z celkového obsahu Výpovědi vyplývá, že žalobkyně za jednotlivé měsíce tam specifikovaných období nezaplatila ani zčásti nájemné či úhradu za služby (v měsíčních částkách vyplývajících z nájemní smlouvy ze dne 30. října 1995 a z výpočtového listu z téhož dne, na nějž se nájemní smlouva odvolává) a že celkový její dluh na nájemném a úhradách za služby činí tam uvedenou částku (jejíž výše může být sporná a mohla by se proto stát předmětem dokazování). To platí tím spíše, že ani samotná žalobkyně neměla o určitosti Výpovědi žádné pochybnosti, jak plyne z obsahu její žaloby. Dospěl-li tedy odvolací soud v této situaci k závěru, že Výpověď je podle § 37 odst. 1 obč. zák. neplatná pro neurčitost, je-li v ní uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm. b/ obč. zák. vymezen způsobem uvedeným na jiném místě odůvodnění tohoto rozhodnutí, nelze jeho právní posouzení pokládat za souladné s již ustálenou judikaturou a ani za správné. Dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o.s.ř. proto byl užit opodstatněně.

Z výše uvedených důvodů není rozsudek odvolacího soudu z hlediska vymezeného dovolacího důvodu správný. Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), napadený rozsudek bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) zrušil (§ 243e odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 243f odst. 4 o.s.ř.) a podle § 243e odst. 2 věty první o.s.ř. věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 věta první o.s.ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. října 2015


JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu