26 Cdo 3434/2014
Datum rozhodnutí: 21.10.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



26 Cdo 3434/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce statutárního města Brna, městské části Brno Slatina , se sídlem v Brně, Budínská 2, zastoupeného Mgr. Vladimírem Kyrychem, advokátem se sídlem v Brně, Divadelní 616/4, proti žalovanému Ing. J. P. , zastoupenému JUDr. Alešem Pillerem, advokátem se sídlem v Brně, Veselá 237/37, o vyklizení bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 60/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. února 2014, č. j. 19 Co 49/2014-77, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného (dovolatele) proti potvrzujícímu výroku I. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. února 2014, č. j. 19 Co 49/2014-77, odmítl podle § 243c odst. 1 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2 ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ dále opět jen o.s.ř. ), neboť v něm schází náležité vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o.s.ř.), přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o.s.ř.). Má-li totiž být dovolání přípustné podle § 237 o.s.ř. (jako v této věci) proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání zřejmé, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomuto požadavku však dovolatel nedostál. Z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) vyplývá, že nesouhlasil s právními názory, které odvolací soud zaujal při řešení otázky přechodu nájmu k vyklizovanému bytu podle § 706 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. října 2011. Ve vztahu k uvedené otázce sice v úvodu dovolání ohlásil, že odvolací soud se odchýlil od ustálené soudní praxe , avšak již nespecifikoval, od které (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se řešení této otázky odchyluje. Vyjádřil-li v dovolání rovněž přesvědčení, že zmíněná otázka musí být dovolacím soudem posouzena jinak, tedy v souladu s tehdy platným obč. zák. pro přechod nájmu , nelze ani toto slovní spojení považovat za řádnou specifikaci údaje o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Takováto specifikace zmíněné obsahové náležitosti totiž nevystihuje žádné ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání taxativně vypočtených v ustanovení § 237 o.s.ř.
Směřuje-li dovolání současně proti nákladovému výroku napadeného rozsudku, konkrétně proti jeho měnícímu výroku II., není objektivně přípustné (§ 237, § 238 odst. 1 písm. d/ o.s.ř.), neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (šlo o pouhých 6.750,- Kč z titulu náhrady nákladů řízení), přičemž nejde o žádný z případů vylučujících podle § 238 odst. 1 písm. d/ o.s.ř. nastavené omezení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Také v tomto rozsahu tudíž dovolací soud dovolání podle § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl, avšak zde pro nepřípustnost.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo. Náklady spojené s vyjádřením k dovolání sepsaným advokátem nelze za účelné považovat proto, že v daném případě jde o spor, který tvoří relativně běžnou agendu žalobce, jenž je statutárním městem a lze u něj presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 23. listopadu 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. října 2014 JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu