26 Cdo 3397/2015
Datum rozhodnutí: 07.10.2015
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 237 o. s. ř.



26 Cdo 3397/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v exekuční věci oprávněného L. Š. , zastoupeného Mgr. Jiřinou Svojanovskou, advokátkou se sídlem v Brně, Šilingrovo náměstí 257/3, proti povinným 1. P. P. , a 2. J. P. , zastoupeným Mgr. Martinou Vévodovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Slovenská 539/12, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 51 EXE 5546/2013, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 30. března 2015, č. j. 40 Co 40/2015-97, takto:

Dovolání se odmítá . O d ů v o d n ě n í :


Dovolání povinných proti napadenému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 11. 2014, č. j. 51 EXE 5546/2013-73, tak, že exekuce vedená na základě pověření Okresního soudu v Olomouci ze dne 3. 9. 2013, č. j. 51 EXE 5546/2013-28, se nezastavuje, Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen o. s. ř. (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (mají-li je dovolatelé za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelů) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Takový údaj se však v dovolání nenachází a ani z celého jeho obsahu nelze zjistit, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (zřejmě i proto, že nesprávně vycházeli z přípustnosti dovolání upravené v o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. října 2015

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu