26 Cdo 3386/2016
Datum rozhodnutí: 07.12.2016
Dotčené předpisy: § 35 obč. zák., § 4 předpisu č. 72/1994Sb.



26 Cdo 3386/2016 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce Společenství vlastníků domu Rižská 1491, Praha 15 , se sídlem v Praze 10, Rižská 1491/4, IČO 28232968, zastoupeného MgA. Mgr. Pavlem Krylem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Baště sv. Jiří 258/7, proti žalovaným 1) Mgr. L. P., a 2) V. P. , oba P., zastoupených Mgr. Lubomírem Kinclem, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 16, o odstranění stavebních úprav, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 C 540/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. března 2016, č. j. 12 Co 49/2016-109, takto:

I. Dovolání se odmítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 3. 2016, č. j. 12 Co 49/2016-109, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 7. 2015, č. j. 23 C 540/2013-72, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o odstranění stavebních úprav a rozhodl o nákladech řízení; současně žádnému z účastníků nepřiznal náklady odvolacího řízení. Odvolací soud (shodně jako soud prvního stupně) uzavřel, že vstupní dveře bytové jednotky jsou její součástí ve smyslu ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák. ). Vyšel zejména z toho, že vstupní dveře slouží primárně k uzavření a ochraně jednotky, nejsou součástí vnějšího pláště budovy a z prohlášení vlastníka nebylo možné dovodit jejich zařazení mezi společné části domu, navíc byly uvedeny jako součást jednotky v kupní smlouvě, kterou žalovaní nabyli předmětnou bytovou jednotku jako nemovitost.
Nejvyšší soud dovolání žalobce proti citovanému rozsudku odvolacího soudu projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ve znění účinném od 1. 1. 2014 dále jen o. s. ř. .
Při posuzování dovolacích námitek vycházel Nejvyšší soud České republiky z dosavadních právních předpisů (§ 3028 odst. 2 věta za středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení právní otázky, zda dveřní zárubně a vstupní dveře bytové jednotky jsou její součástí, nebo zda náleží ke společným částem domu. Uvedenou otázku totiž odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 1990, sp. zn. 3 Cz 3/90, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/1990 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1105/2003), podle níž je součástí věci (§ 120 odst. 1 obč. zák.) vše, co k ní podle její povahy náleží, a to nejen fyzicky, ale i funkčně, a co nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila, a to rovněž nejen fyzicky nebo technicky, ale také funkčně. Znehodnocením věci hlavní nemusí být jen ztráta její hodnoty peněžní, nýbrž může jít i o znehodnocení funkční, estetické či jiné; znehodnocením se míní stav, kdy hlavní věc v porovnání se stavem před oddělením její součásti slouží svému původnímu účelu méně kvalitně (plní svou funkci na nižší úrovni) nebo mu nemůže sloužit vůbec. V případě vstupních dveří bytové jednotky je nutné dospět k závěru, že jsou natolik funkčně spjaty s jednotkou, v níž jsou umístěny, že jejich oddělení by pro tuto věc hlavní představovalo jak znehodnocení peněžní (hodnota jednotky by se vlivem zhoršení její funkčnosti snížila), tak funkční (prostory v jednotce by nemohly svému účelu sloužit tak kvalitně, jak tomu je s jejich využitím), a představují tak, jak správně uzavřel odvolací soud, její součást ve smyslu ustanovení § 120 odst. 1 občanského zákoníku (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4144/2010).
Soudní praxe je rovněž dlouhodobě ustálena v názoru, že ze zákonné definice pojmu součást věci (§ 120 odst. 1 obč. zák.) vyplývá, že nestanoví-li zákon výslovně jinak, není součást věci způsobilým předmětem občanskoprávního vztahu a sdílí to, co se po právní stránce týká věci hlavní, jedním z důsledků této skutečnosti je, že při převodu věci hlavní přechází součást věci na nabyvatele automaticky, a to i když není výslovně uvedena a identifikována (individualizována) ve smlouvě (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1432/2002). Z výše uvedeného důvodu se neuplatní závěr uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2014, sp. zn. 26 Cdo 886/2013, ze kterého vyplývá, že co není výslovně vymezeno jako součást bytové jednotky v prohlášení vlastníka domu, to náleží mezi společné části domu.
Zbývá dodat, že dovolací soud sice nepřehlédl sdělení dovolatele, že dovolání podává proti oběma výrokům napadeného rozsudku, tj. jakoby i proti výrokům o nákladech řízení. Zastává však s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) názor, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Proti výroku o nákladech řízení totiž dovolatel nikterak nebrojil, nýbrž je napadl ryze formálně jen proto, že jde o výrok závislý. Tato skutečnost je pak zřejmá rovněž z toho, že v poměru k uvedeným výrokům schází v dovolání jakékoli odůvodnění. Odvolací soud nepřiznal náklady odvolacího řízení žádnému z účastníků, i kdyby tak učinil, jednalo by se o peněžité plnění zjevně nepřevyšujícím 50.000 Kč, takže přípustnost dovolání proti němu rovněž vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolatelem nastolenou právní otázku vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit, a proti nákladovým výrokům není dovolání objektivně přípustné. Za této situace Nejvyšší soud Český soud republiky podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. listopadu 2016 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu