26 Cdo 3373/2014
Datum rozhodnutí: 19.09.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



26 Cdo 3373/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně SATPO Development, s.r.o. , se sídlem Praha 5, Plzeňská 3217/16, IČO 25718479, zastoupené JUDr. Martinem Síglerem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Veselí 1342/22, proti žalovanému Ing. V. R. , zastoupenému Mgr. Eliškou Hlavsovou, advokátkou se sídlem Praha 7, U Průhonu 1338/38, o zaplacení částky 1.690.903,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 77/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2014, č. j. 39 Co 25/2014-280, takto:

Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í:

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného (dovolatele) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2014, č.j. 39 Co 25/2014-280, odmítl podle § 243c odst. 1 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb./ dále opět jen o.s.ř. ), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o.s.ř. a tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o.s.ř.).

Konkrétně dovolání neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o.s ř.), a není v něm způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. vymezen ani dovolací důvod. V této souvislosti nelze ztratit ze zřetele, že může-li být dovolání (jako v této věci) přípustné jen podle § 237 o.s.ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání proto není pouhý odkaz dovolatele na ustanovení § 237 o.s.ř., ani jeho sdělení (jež významově neodpovídá žádnému hledisku uvedenému v § 237 o.s.ř.), že je třeba, aby byla dovolacím soudem posouzena právní otázka, která byla řešena opakovaně (již 3x) před soudy nižších stupňů, aniž by do této doby došlo k pravomocnému rozhodnutí v této věci a aniž by se právní závěry soudů obou stupňů shodovaly (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013). Jde-li o dovolací důvod, odkázal sice na § 241a odst. 1 o.s.ř., avšak takto obecně uplatněný dovolací důvod nevymezil způsobem naznačeným v ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. Kromě toho s přihlédnutím k charakteru uplatněných dovolacích námitek nelze ani ztratit ze zřetele, že vady řízení a nesprávná skutková zjištění (dovolatelem ve skutečnosti uplatněná mj. i v souvislosti s jím předestřenou právní otázkou ) nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. září 2014

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu