26 Cdo 3336/2013
Datum rozhodnutí: 26.11.2013
Dotčené předpisy: § 676 odst. 2 obč. zák., § 686a odst. 6 obč. zák.




26 Cdo 3336/2013

ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce města Český Krumlov , se sídlem v Českém Krumlově, náměstí Svornosti 1, proti žalované E. S. , o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 5 C 70/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. srpna 2008, č. j. 19 Co 1569/2008-32, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. srpna 2008, č. j. 19 Co 1569/2008-32, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Českém Krumlově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. června 2008, č. j. 5 C 70/2008-16, vyhověl žalobě (podané u tohoto soudu dne 2. května 2008) a uložil žalované povinnost vyklidit a vyklizený odevzdat žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku byt č. 18 sestávající se z jedné kuchyně, jednoho pokoje a příslušenství, nacházející se ve 3. poschodí domu v ulici L. v Č. K. (dále jen předmětný byt , resp. byt ); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
Z provedených důkazů zjistil mimo jiných rovněž následující skutečnosti. Žalobce jako pronajímatel a žalovaná jako nájemkyně uzavřeli dne 25. února 2005 smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu určitou do 30. září 2005 (dále jen Nájemní smlouva ). Následně se účastníci dohodli na prodloužení nájmu, a to nejprve dodatkem č. 1 k Nájemní smlouvě ze dne 5. září 2005 na dobu do 30. září 2006, a poté dodatkem č. 2 k Nájemní smlouvě ze dne 30. srpna 2006 na dobu do 31. března 2007. Na tomto skutkovém základě dovodil, že nájemní poměr účastníků k předmětnému bytu trval do 31. března 2007, kdy skončil uplynutím doby (prodloužené oběma dodatky), na kterou byl sjednán (§ 676 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. a před novelou provedenou zákonem č. 132/2011 Sb., tj. ve znění účinném od 31. března 2006 do 31. října 2011 dále jen obč. zák. ). Jelikož od této doby žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu, žalobě na jeho vyklizení vyhověl.
K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. srpna 2008, č. j. 19 Co 1569/2008-32, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení účastníků (před soudy obou stupňů).
Odvolací soud se ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem, avšak na jeho základě dospěl k odlišným právním závěrům. Na rozdíl od soudu prvního stupně totiž dovodil, že užívala-li žalovaná předmětný byt i po uplynutí sjednané (prodloužené) doby nájmu (tj. po 31. březnu 2007) a žalobce nepodal proti ní do třiceti dnů žalobu na vyklizení u soudu, Nájemní smlouva se za týchž podmínek opakovaně obnovovala podle § 676 odst. 2 obč. zák., a to vždy o půl roku, naposledy od 1. května 2008, takže nájemní poměr skončí až 30. září 2008. Proto rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen o.s.ř. ). Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. zpochybnil správnost právního závěru o opakovaném prodlužování nájmu bytu podle § 676 odst. 2 obč. zák.; uvedl, že v rozhodné době bylo citované ustanovení ve smyslu § 686a odst. 6 obč. zák. na nájem bytu nepoužitelné. Podle jeho názoru tedy nájem skončil uplynutím doby, na kterou byl sjednán, aniž se mohl ze zákona obnovit (obnovovat), a poté již žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 21. srpna 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen o.s.ř. ).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným
účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), jednajícím v dovolacím řízení prostřednictvím zaměstnance s právnickým vzděláním (§ 241 odst. 1, 2 písm. b/ a odst. 4 o.s.ř.) a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyl v době do 31. března 2006 (tj. za právního stavu před novelou občanského zákoníku provedenou zákonem č. 107/2006 Sb. dále jen obč. zák. před novelou ) zaznamenán odklon od právního názoru, že obecné ustanovení § 676 odst. 2 obč. zák. před novelou (týkající se obnovování nájemní smlouvy za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně) platilo i pro nájem bytu. Nepostupoval-li pronajímatel proti nájemci, který byt dále (po skončení sjednané doby nájmu) užíval, způsobem uvedeným v ustanovení § 676 odst. 2 obč. zák. před novelou, nájem bytu se obnovil a nezanikl tedy uplynutím doby, na kterou byl sjednán (srov. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. února 1998, sp. zn. 2 Cdon 141/97, uveřejněný pod č. 10 v sešitě č. 2 z roku 1999 časopisu Soudní judikatura, a ze dne 25. listopadu 1998, sp. zn. 26 Cdo 2409/98). V důsledku právní úpravy obsažené v § 686a odst. 6 obč. zák. však v období od 31. března 2006 do 31. října 2011 nebylo citované ustanovení na nájem bytu použitelné, byť z něj nebylo možné dovozovat, že by v této době byla vyloučena dohoda pronajímatele a nájemce, podle níž by se mohl obnovovat nájemní vztah k bytu sjednaný na dobu určitou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2010, sp. zn. 26 Cdo 2951/2008, uveřejněný pod č. 35 v sešitě č. 3 z roku 2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o takový případ však v projednávané věci evidentně nešlo. Skončil-li tedy, jako v daném případě, nájemní poměr k bytu v uvedeném období (v daném případě 31. března 2007) uplynutím doby, na kterou byl sjednán, nemohl se ze zákona obnovit (obnovovat) podle § 676 odst. 2 obč. zák., neboť tato možnost byla výslovně vyloučena ustanovením § 686a odst. 6 obč. zák.
Z řečeného vyplývá, že napadený rozsudek není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. a jeho obsahové konkretizace správný. Nejvyšší soud ho proto podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a podle § 243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2013
JUDr. Miroslav F e r á k
předseda senátu