26 Cdo 3333/2011
Datum rozhodnutí: 17.05.2012
Dotčené předpisy: § 236 o. s. ř.




26 Cdo 3333/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně městské části Praha 10, se sídlem Praha 10, Vršovická 68/1429, proti žalované R. A. , zastoupené JUDr. Tomášem Matouškem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Senovážné nám. 978/23, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 66/2010, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2011, č. j. 53 Co 199/2011-40, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 20. 5. 2011, č. j. 53 Co 199/2011-40, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 (soudu prvního stupně) ze dne 21. 2. 2011, č. j. 6 C 66/2010-34, kterým bylo odmítnuto odvolání žalované pro opožděnost a rozhodnuto o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (zastoupena advokátem) dovolání, v němž vyjadřuje nesouhlas s napadeným rozhodnutím.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o.s.ř.). Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a také v § 239 o.s.ř.

Přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) či potvrzeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o věci samé.

Dovolání není přípustné ani podle § 238, § 238a odst. 1 a § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o žádný z případů v citovaných ustanovení uvedených.

Přípustnost dovolání není možno dovodit ani z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení je dovolání (za obdobného použití § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř.) přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), nikoli usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost podle § 208 odst. 1 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp.zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné pod R 41/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení, a proto Nejvyšší soud dovolání žalované podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243 odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. května 2012

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu