26 Cdo 3237/2015
Datum rozhodnutí: 23.11.2015
Dotčené předpisy: § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.



26 Cdo 3237/2015 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v exekuční věci oprávněné Mercedes-Benz Financial Services Česká republika s.r.o. , se sídlem v Praze 4, Daimlerova 2296/2, IČO 63997240, zastoupené JUDr. Monikou Linhartovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Široká 25/6, proti povinné K. V. , K., zastoupené Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem se sídlem v Ostravě, Tyršova 1714/27, pro částku 647.550,74 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 58 EXE 825/2012, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. února 2015, č. j. 10 Co 101/2015-142, takto:

I. Dovolání se odmítá .

II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.958 Kč, k rukám Mgr. Vadima Rybáře, advokáta se sídlem v Ostravě, Tyršova 1714/27, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 2. 2015, č. j. 10 Co 101/2015-142, potvrdil usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 11. 2014, č. j. 58 EXE 825/2012-117, ve výrocích, jimiž byla zastavena exekuce nařízená usnesením téhož soudu ze dne 5. 6. 2012, č. j. 58 EXE 825/2012-10, a rozhodnuto o nákladech soudního exekutora a státu; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání oprávněné proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. dále jen o. s. ř. ), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a nejedná se o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Otázkou způsobilosti rozhodčího nálezu vydaného podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném do 31. 3. 2012 (o takový rozhodčí nález se v souzené věci jedná), jako exekučního titulu v případě, že jej vydal rozhodce, jehož výběr se neuskutečnil podle transparentních pravidel, a možností posouzení platnosti rozhodčí doložky v exekučním řízení v každém jeho stadiu s ohledem na pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněném pod č. 92/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.
Nejvyšší soud v tomto usnesení přijal závěr, že nevydal-li rozhodčí nález rozhodce, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, resp. byl-li rozhodce určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a nemůže-li být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování, pak tento rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§ 39 obč. zák.) neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit, když zákon o rozhodčím řízení nevylučuje, aby otázka (nedostatku) pravomoci rozhodce byla zkoumána i v exekučním řízení. Okolnost, že povinná podala (neúspěšný) návrh na zrušení vydaného rozhodčího nálezu, na uvedeném nic nemění (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3670/2014).
Zbývá dodat, že dovolací soud nepřehlédl sdělení dovolatelky, že dovoláním napadá usnesení v celém rozsahu. Zastává však s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) názor, že proti nákladovému výroku napadeného usnesení dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Ostatně ve vztahu k uvedenému výroku dovolání neobsahuje vymezení důvodu dovolání (§ 241a odst. 3 o. s. ř.) a vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), přičemž o tyto náležitosti nebylo doplněno ve lhůtě podle § 241b odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li oprávněná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může povinná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 23. listopadu 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu