26 Cdo 3229/2006
Datum rozhodnutí: 25.01.2007
Dotčené předpisy:





26 Cdo 3229/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., v právní věci žalobců a) M. R., zast. V. P., jako obecným zmocněncem, a b) Z. R., proti žalovanému E. H., zast. advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 114/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 2005, č.j. 19 Co 123/2004-223, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem (v pořadí sedmým rozhodnutím ve věci samé) ze dne 7. srpna 2003, č. j. 13 C 114/98-149, zamítl návrh, jímž se žalobci domáhali, aby byla žalovanému uložena povinnost vyklidit a vyklizený žalobcům předat byt č. 2 o velikosti 3/V, umístěný v I. podlaží domu č. 16 na ulici Strážnická v B. S. (dále jen předmětný byt ) ve lhůtě do 15 dnů od právní moci rozsudku (odst. I. výroku); soud prvního stupně dále rozhodl o nákladech řízení tak, že žalobcům uložil zaplatit žalovanému částku 5.350,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odst. II. výroku) a dále žalobcům uložil zaplatit státu částku 453,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odst. III. výroku).


Proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalobci a) a b) odvolání ze dne 17. 12. 2003. Podáním ze dne 12. 5. 2005, vzali oba žalobci žalobu o vyklizení bytu v celém rozsahu výslovně zpět.


Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 29. června 2005, č. j. 19 Co 123/2004-223, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil; o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a dále, že Česká republika Městský soud v Brně nemá právo na náhradu nákladů řízení.


Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí zejména uvedl, že žalovaný po dotazu soudu sdělil, že nesouhlasí se zpětvzetím žaloby a požadoval projednání věci, neboť byl z předmětného bytu protiprávně vystěhován, vznikla mu škoda, újma na zdraví, zejména jeho syna M., jeden rok bydlí ve sklepě rodinného domu, má zničený nábytek a šatstvo a zvýšené výdaje na dopravu do B. Po odvolacím soudu požadoval navrácení předmětného bytu a aby mu byly uhrazeny veškeré náklady na uvedení bytu do původního stavu, stěhování, vyprání a vyčištění všeho oblečení, včetně doplňků (vázanky, koberce apod.) a úhrada všech škod. Škody na majetku vyčíslil částkou 7.285,- Kč a odškodné za útrapy a újmu částkou minimálně 200.000,- Kč .


Odvolací soud posoudil zpětvzetí žaloby podle § 222a odst. 1 a 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ) a zkoumal důvodnost nesouhlasu žalovaného se zpětvzetím žaloby s ohledem na konkrétní okolnosti případu a povahu uplatňovaného nároku a dospěl k závěru, že nesouhlas žalovaného není důvodný. Důvody, které uvedl žalovaný jako nesouhlas se zpětvzetím žaloby, nebyly předmětem žaloby, a poukázal na to, že v případě, je-li žalovaný toho názoru, že byl z bytu protiprávně vystěhován a vznikla mu v souvislosti s tím nějaká škoda, má možnost domáhat se svých práv samostatným žalobním návrhem, jelikož žalobní návrh o vyklizení bytu uplatněný žalobci a) a b) nemůže změnit jeho postavení v souvislosti s tím, čeho se domáhá.


Odvolací soud proto rozhodl tak, jak bylo uvedeno shora.


Dovoláním ze dne 6. 10. 2005 napadl žalovaný usnesení odvolacího soudu v plném rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. § 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř., a dovolací námitky podřadil dovolacímu důvodu nesprávného právního posouzení věci dle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř..


V dovolání žalovaný zejména uvedl, že odvolací soud nesprávně posoudil důvody jeho nesouhlasu se zpětvzetím žaloby ze strany obou žalobců a domnívá se, že odvolací soud měl postupovat dle § 222a odst. 2 o.s.ř. a rozhodnout, že zpětvzetí žalobního návrhu není účinné a po právní moci usnesení pokračovat v dalším řízení. Dovolatel zopakoval své důvody nesouhlasu se zpětvzetím žalobního návrhu tvrzené před odvolacím soudem, tedy že byl z předmětného bytu žalobci protiprávně vystěhován a v souvislosti s tím mu vznikla škoda na majetku i zdraví. Jelikož je žalovaný toho názoru, že tyto důvody úzce souvisí s předmětem žaloby a odvolací soud měl i vzhledem k zásadě hospodárnosti řízení pokračovat v odvolacím řízení, navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 243b odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.


V podání ze dne 6. 6. 2006 se k dovolání vyjádřila žalobkyně 1). Ve svém vyjádření uvedla, že trvá na usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 6. 2005, č. j. 19 Co 123/2004-223. Dále uvedla, že smlouvou o převodu členství ze dne 22. 8. 1995, uzavřenou mezi žalovaným a oběmi žalobci, byla převedena veškerá práva a povinnosti vztahující se k členství ve stavebním bytovému družstvu M., s nímž byla jimi následně uzavřena řádná nájemní smlouva vztahující se k předmětnému bytu, tudíž žalovaný podpisem smlouvy o převodu členství ze dne 22. 8. 1995, ztratil právo užívání předmětného bytu a byl povinen se z něj vystěhovat. Dále žalobkyně a) konstatovala, že smlouvou o převodu bytu a nebytového prostoru, uzavřenou dne 25. 2. 2000 se stavebním bytovým družstvem M., byl předmětný byt převeden do jejího vlastnictví, což je vyznačeno na listu vlastnictví č. 3236 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj se sídlem v B., katastrální pracoviště B. město. Žalobkyně a) konstatovala, že žalovaný užíval předmětný byt bez jakéhokoli právního důvodu, nehradil ani žádné náklady spojené s povinnostmi uživatele bytu a vlastníka jednotky, ani žádné zálohy na služby spojené s užíváním jednotky, přičemž veškeré tyto náklady hradila ona, tudíž jí vznikla měsíčně škoda ve výši 2.923,- Kč a další škoda z důvodu nemožnosti vlastního užívání bytové jednotky, jejímž je vlastníkem, jelikož musela vynakládat prostředky na zajištění vlastního ubytování. Současně upozornila, že její výzvy k vystěhování z předmětného bytu adresované žalovanému stejně jako výzvy k úhradě dlužné částky za nájem a služby spojené s užíváním bytu, jež žalobkyně a) hradila stavebnímu bytovému družstvu M. za období od roku 2000 do 21. 4. 2004, která činila 160.126,- Kč, se míjely účinkem. Závěrem vyvrací tvrzení žalovaného, že bez jakéhokoli právního důvodu přišel o byt, doložením výpisu z katastru nemovitostí, v kterém je žalobkyně a) uvedena jako řádný vlastník předmětného bytu a zároveň spoluvlastník spoluvlastnického podílu na společných částech domu o velikosti 75/2544.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a) os.ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno.


Podle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny. Existence těchto vad nebyla namítána a vady tohoto charakteru nevyplynuly ani z obsahu spisu.


Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.


Se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a jeho obsahové konkretizaci půjde v rámci citovaného ustanovení o odpověď na otázku, zda lze v daném případě dovodit, že dovolatelem tvrzené důvody, pro které nesouhlasí se zpětvzetím návrhu na zahájení řízení ze strany žalobců, jsou natolik vážné, že odvolací soud měl dle ustanovení § 222a odst. 2 o.s.ř. rozhodnout, že zpětvzetí návrhu není účinné a tudíž měl pokračovat v odvolacím řízení.


Vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací osud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné (§ 222a odst. 1 o.s.ř.). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení (§ 222a odst. 2 o.s.ř.).


Zákon ponechává posouzení toho, co jsou vážné důvody ve smyslu § 222a odst. 2 o.s.ř., na úvaze soudu rozhodujícího v odvolacím řízení; dovolací soud může jeho úvahu zpochybnit jen v případě, je-li zjevně nepřiměřená (viz. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 646/2005, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu / C. H. BECK v sešitě č. 33 / 2006). Vážné důvody, které opodstatňují nesouhlas se zpětvzetím návrhu, zpravidla spočívají v tom, že žalovaný nebo jiný účastník řízení má právní nebo jiný (morální, procesně ekonomický apod.) zájem na tom, aby o návrhu bylo meritorně rozhodnuto (srov. Občanský soudní řád, komentář, 7. vydání, C. H. BECK, Praha, str. 1181).


V projednávané věci dovolatel namítá, že byl z předmětného bytu protiprávně vystěhován a v souvislosti s touto skutečností mu vznikla škoda na majetku (zejména na nábytku a šatstvu) a újma na zdraví, jak svého, tak i jeho syna M., a že v důsledku toho byl nucen žít ve sklepě rodinného domu v O. u B., takže se mu zvýšily výdaje na dopravu do B., a proto po odvolacím soudu požadoval, aby odvolací soud pokračoval v řízení a rozhodl o výši náhrady škody způsobené na majetku a na zdraví.


V dané věci žalovaný vyslovil nesouhlas se zpětvzetím žaloby; vážné důvody pro nesouhlas spatřoval v tom, že v případě zastavení řízení nedojde k náhradě škody způsobené na majetku a zdraví, jež vznikla v důsledku jeho vystěhování z předmětného bytu. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byl návrh žalobců a) a b) na vyklizení žalovaného z předmětného bytu, který byl rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 7. srpna 2003, č. j. 13 C 114/98-149 zamítnut, a že v odvolacím řízení nelze vzájemným návrhem uplatnit práva žalovaného vůči žalobcům (§ 216 odst. 1, §§ 97 a 98 o.s.ř.), je zřejmé, že ani pokračováním v odvolacím řízení by nebylo možné dospět k meritornímu rozhodnutí o náhradě škody způsobené žalovanému na majetku a na zdraví v důsledku jeho vystěhování. S ohledem na předmět řízení by ani pokračováním odvolacího řízení nedošlo ke změně postavení žalovaného v situaci, kdy požaduje náhradu škody způsobenou na majetku a na zdraví při údajném protiprávním vyklizení bytu. Tím ovšem není nijak dotčeno jeho právo domáhat se těchto nároků samostatným žalobním návrhem, prokáže-li jejich důvodnost.


S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že právní názor odvolacího soudu, že žalovaný nemá vážný důvod nesouhlasit se zpětvzetím návrhu na zahájení řízení, není zjevně nepřiměřený a že je v souladu s uvedenou judikaturou.


Nejvyšší soud České republiky proto shledal, že dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. nebyl užit opodstatněně.


Jelikož se žalovanému prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud České republiky aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem o.s.ř. a odst. 6 věta za středníkem o.s.ř.).


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni a) žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 25. ledna 2007


JUDr. Ing. Jan H u š e k , v. r.


předseda senátu