26 Cdo 3213/2006
Datum rozhodnutí: 14.08.2008
Dotčené předpisy: § 126 odst. 1 předpisu č. 513/1991Sb., § 231 odst. 3 předpisu č. 513/1991Sb.





26 Cdo 3213/2006


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce D. M., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1. M. M., zastoupenému advokátem, 2. J. M., zastoupené advokátkou, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 202/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2005, č. j. 28 Co 316/2005-43, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.975,- Kč k rukám její advokáty do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.


III. Žalobce a žalovaný 1) mezi sebou nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :





Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. 10. 2004, č. j. 11 C 202/2004-11, výrokem pod bodem I. uložil žalovaným společně a nerozdílně vyklidit byt č. 17 o velikosti 3+1 s přístavbou a příslušenstvím v šestém patře domu č. p. 645, evidenční č. 17, v ulici Cílkova v P. 12 (dále jen předmětný byt resp. byt ) do 15 od právní moci rozsudku a výrokem pod bodem II. rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky.


Soud prvního stupně vzal za prokázané, že předchozím vlastníkem obytného domu, v němž se předmětný byt nachází, byla firma M., a. s. se sídlem v P. 4, Libuňská 319, že tato firma uzavřela s žalovaným 1) dne 24. 1. 1994 nájemní smlouvu, že kupní smlouvou ze dne 14. 4. 1998 vloženou do katastru nemovitostí 14. 4. 2004 firma převedla vlastnictví k domu, v němž se byt nachází, na žalobce, že oba žalovaní byli členy družstva, že oba byli rozhodnutím představenstva vyloučeni z družstva, že oba podali proti rozhodnutí představenstva odvolání k členské schůzi družstva (správně byl rozhodnutím představenstva vyloučen z družstva M. jen žalovaný 1/, jen jemu bylo dopisem ze dne 22. 4. 1998 oznámeno vyloučení a jen on podal dopisem ze dne 5. 5. 1998 odvolání k členské schůzi), že podle zápisu členské schůze žalobce konané dne 22. 6. 1998, konkrétně bodu 4 nazvaného Zveřejnění členů, kteří nezaplatili členské podíly , v němž je ohledně žalovaných uvedeno Ostatní nereagovali na výzvy představenstva a své závazky vůči družstvu nehodlali řešit a k 10. 5. t. r. byli proto z družstva vyřazeni , rozhodla členská schůze o jejich odvolání negativně tím, že vzala rozhodnutí představenstva na vědomí.


Na základě takto zjištěného stavu soud prvního stupně po právní stránce uzavřel, že podle článku 4 bodu 3 písm. c) Stanov žalobce přijatých na ustavující schůzi dne 4. února 1998 zaniklo členství žalovaných v družstvu rozhodnutím představenstva o jejich vyloučení (neboť byli bez vážného důvodu v prodlení se splátkami svého podílu po dobu 2 měsíců), které nebylo zvráceno rozhodnutím členské schůze. Rozhodnutím o vyloučení zanikl žalovaným právní titul, na základě něhož byt užívali, a proto jsou podle § 126 odst. 1, zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ) povinni předmětný byt vyklidit. Vzhledem k důvodu zániku členství jim soud prvního stupně za analogického použití ustanovení § 712 odst. 5 a § 711 odst. 1 písm. d) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 3. 2006 (dále rovněž jen obč. zák. ) nepřiznal bytovou náhradu.


Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 31. října 2005, č. j. 28 Co 316/2005-43, k odvolání žalovaných změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (výrok pod bodem I.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).


Odvolací soud doplnil dokazování listinou dopisem žalobce žalovanému 1) ze dne 25. 8. 1998 a dospěl ke skutkovému závěru, že ani zápis z členské schůze ze dne 22. 6. 1998 ani dopis ze dne 25. 8. 1998 neobsahují rozhodnutí členské schůze o odvolání žalovaného 1) proti rozhodnutí představenstva o vyloučení z družstva a že tedy žalobce neprokázal existenci takového rozhodnutí.


Po právní stránce uzavřel, že žalovaným stále trvá členství v družstvu, neboť členská schůze dosud o odvolání nerozhodla. Žaloba na jejich vyklizení je tak předčasná.


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Přípustnost dovolání dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o. s. ř. . Jako dovolací důvod uplatnil nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Namítal, že v projednávané věci byly splněny předpoklady pro vyloučení žalovaných z družstva, neboť žalovaní v rozporu se svými povinnostmi člena družstva odmítli zaplatit kupní cenu svého členského podílu v družstvu a členové družstva tak museli cenu členského podílu žalovaných v řádu několika set tisíc korun uhradit ze svého. .. V opačném případě by nebylo možné dům odkoupit od bývalého vlastníka . Dále zpochybnil skutkový závěr odvolacího soudu, že členská schůze nerozhodla o odvolání žalovaných (správně žalovaného 1) proti rozhodnutí představenstva a poukazoval na zápis z jednání členské schůze ze dne 22. 6. 1998. Namítal, že pokud byl v zápisu použit termín vyřazení , jednalo se sice o termín nepřesný nicméně vzhledem k tomu, že právní úprava tento termín neobsahuje a s přihlédnutím k daným souvislostem je zřejmé, že tímto termínem bylo označeno vyloučení žalovaných z družstva. I když právní předpis nestanoví písemnou formu pro rozhodnutí členské schůze o odvolání proti rozhodnutí představenstva, bylo rozhodnutí zachyceno v zápisu o členské schůzi (tedy v písemné formě) a zápis byl vhozen do schránky žalovaných (tedy rozhodnutí bylo oznámeno žalovaným). Bylo na žalovaných, aby podali návrh na přezkoumání rozhodnutí členské schůze ve smyslu § 231 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále jen obch. zák. , ve čtyřleté promlčecí lhůtě dle § 397 obch. zák. Žalovaní o vyloučení museli vědět, když jim družstvo vrátilo splátky členského podílu a základní členský vklad celkem ve výši 17.130,20 Kč. Naposledy se tak stalo 18. 12. 1998, kdy si žalovaní vrácený vklad již ponechali (předtím jej odmítali převzít). Nejpozději k tomuto datu tedy museli získat vědomost, že byli z družstva vyloučeni. Navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a aby byla věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.


Žalovaná 2) ve vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo dovolání zamítnuto. Ztotožnila se skutkovými a právními závěry odvolacího soudu, že při jednání členské schůze dne 22. 6. 1998 nedošlo k vydání rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí představenstva žalobce. Poukazovala na to, že ačkoliv jsou žalovaný 1) a žalovaná 2) manželé a vzniklo jim společné členství v družstvu, nebylo o žalované 2) v souvislosti s vyloučením z družstva ani jednáno. Při společném členství manželů v družstvu nelze vyloučit jen jednoho z nich. Vzhledem k výše uvedenému je přesvědčena, že dokud členská schůze nerozhodla o žalovaném 1) a představenstvo nerozhodlo o žalované 2) mají žalovaný 1) a žalovaná 2) zachovánu možnost postupu podle § 231 odst. 3 a 4 obch. zák. a nelze o jejich povinnosti vyklidit byt rozhodnout.


Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 31. října 2005, tedy po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (srov. čl. II, bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen o. s. ř. ).


Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a že je podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.


Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Existence uvedených vad nebyla tvrzena a ze spisu tyto vady zjištěny nebyly.


Dovolatel prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. odvolacímu soudu vytkl, že mu nepříslušelo zabývat se předběžnou otázkou oprávněnosti vyloučení žalovaných z družstva žalobce . Poukazoval na to, že on sám měl jednoznačně důvod k vyloučení žalovaných z družstva, když žalovaní v rozporu se svými povinnostmi člena družstva odmítli zaplatit kupní cenu svého členského podílu v družstvu v celém rozsahu s tím, že uhradili pouze základní členský vklad ve výši 2.500,- Kč.


Odvolací soud vycházel z toho, že členská schůze dosud nevydala rozhodnutí o odvolání žalovaných proti rozhodnutí představenstva o jejich vyloučení z družstva. Odvolací soud se tak logicky v souladu se svým závěrem, že o vyloučení žalovaných z družstva dosud nebylo definitivně rozhodnuto, naplněním důvodů pro vyloučení žalovaných z družstva nezabýval. Ostatně by tak v řízení o jejich vyklizení z bytu ani učinit nemohl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 28 Cdo 1328/2002). Dovolatel tak vytýká odvolacímu soudu právní posouzení, na němž jeho rozhodnutí nespočívá. Přitom podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze napadnout nesprávné posouzení věci jenom tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu na něm spočívá.


Napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na právním závěru, že rozhodnutím představenstva o vyloučení člena družstva nekončí účast člena v družstvu; je jím učiněn pouze první zákonem předvídaný úkon směřující k vyloučení, přičemž členství v družstvu končí (je-li proti rozhodnutí představenstva podáno včasné odvolání) teprve rozhodnutím členské schůze o vyloučení člena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 428/2004), že však takové rozhodnutí dosud nebylo vydáno.


Námitkou, že rozhodnutí členské schůze o odvolání proti rozhodnutí představenstva existuje a že zjištění odvolacího soudu o jeho neexistenci je v rozporu s obsahem zápisu o jednání členské schůze dne 22. 6. 1998 dovolatel uplatnil též dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.


Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesu účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř.


Dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.


Z obsahu dovolání se podává, že dovolatel brojí právě proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění pro posouzení, zda členská schůze družstva M. vydala rozhodnutí o odvolání žalovaných proti rozhodnutí představenstva o jejich vyloučení z družstva ve smyslu § 231 odst. 3 věty čtvrté obch. zák.; jinak řečeno nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů odvolacím soudem a v konečném důsledku nabízí vlastní verzi hodnocení důkazů a v závislosti na tom také vlastní verzi toho, co měl podle jeho názoru odvolací soud z provedených důkazů zjistit, tj. vlastní verzi skutkového stavu, že členská schůze žalobce rozhodla o odvolání žalovaného 1) proti rozhodnutí představenstva o vyloučení dne 22. 6. 1998.


Dovolací soud s přihlédnutím k obsahu spisu shledal, že odvolací soud poté, co v souladu s ustanovením § 213 o. s. ř. doplnil dokazování, vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů vyplynuly; přitom neopomenul žádné rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Lze proto konstatovat, že skutková zjištění odvolacího soudu včetně učiněného skutkového závěru a z nich vyplývající skutkový stav věci jsou výsledkem logického postupu při hodnocení důkazů podle zásad uvedených v ustanovení § 132 o. s. ř. (ve spojení s § 211 o. s. ř.). Kolektivní orgány družstva projevují svoji vůli usnesením. O každé členské schůzi se pořizuje zápis, který musí obsahovat datum a místo konání schůze, přijatá usnesení, výsledky hlasování a nepřijaté námitky členů, kteří požádali o jejich zaprotokolování (srov. § 241 odst. 1 obch. zák.). Zápis o průběhu členské schůze konané 22. 6. 1998 neobsahuje žádné usnesení, které by členská schůze dne 22. 6. 1998 přijala a které by se týkalo revize rozhodnutí představenstva družstva M. o vyloučení žalovaných z družstva. Ze zápisu nevyplývá ani to, že by odvolání žalovaných (správně žalovaného 1/) proti rozhodnutí představenstva bylo vůbec předmětem programu jednání členské schůze (členská schůze jednala pouze o návrhu představenstva o variantách případné úhrady členského podílu v těch případech, kdy nebyl členský podíl zaplacen). Nelze tak přisvědčit dovolateli, že závěr odvolacího soudu, že členská schůze dosud nevydala rozhodnutí, jímž by rozhodla o odvolání žalovaných proti rozhodnutí představenstva o jejich vyloučení, nemá oporu v provedeném dokazování.


Z uvedeného vyplývá, že ani dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ani dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., nebyly uplatněny opodstatněně.


Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. dovolání zamítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobcem a žalovanou 2) dovolací soud rozhodl podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalobce k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované 2) vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 1.900,- Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění do 31. 8. 2006), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 8. 2006).


Výrok o nákladech dovolacího řízení mezi žalobcem a žalovaným 1) se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce nebyl v tomto řízení úspěšný a procesně úspěšnému žalovanému 1) žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalobci právo, v dovolacím řízení nevznikly.


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.


Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.


V Brně dne 14. srpna 2008


JUDr. Miroslav F e r á k


předseda senátu