26 Cdo 3184/2015
Datum rozhodnutí: 22.09.2015
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



26 Cdo 3184/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně ECAFIN Consulting s.r.o. , se sídlem v Praze 1 Starém Městě, Skořepka 1056/4, IČO: 26502283, zastoupené Mgr. Martinem Holubem, advokátem se sídlem v Praze 1 Novém Městě, Revoluční 1082/8, proti žalovanému Ing. P. K. , se sídlem v Praze 9, Teplická 264/52, IČO: 70757691, zastoupenému Mgr. Ing. Vladimírem Mrázem, advokátem se sídlem v Praze 1 Starém Městě, Konviktská 297/12, o zaplacení částky 1.138.839,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 18 C 233/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. května 2015, č. j. 93 Co 705/2014-133, takto:


Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. května 2015, č. j. 93 Co 705/2014-133, odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. dále jen o. s. ř. ), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Konkrétně dovolání neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 ve spojení s ustanoveními § 237 až 238a o. s. ř.). Jde-li o přípustnost dovolání, odkázala na ustanovení § 236 o. s. ř., ačkoliv citované ustanovení přípustnost dovolání neřeší; pouze z něj vyplývá, že dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V této souvislosti však především nelze přehlédnout, že dovolatelka ve skutečnosti vycházela z občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále jen o. s. ř. před novelou ); o tom svědčí její konstatování, že dovolání je zároveň důvodné především dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jelikož rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení věci , a že je zároveň důvodné dle § 241a odst. 3 o. s. ř., jelikož rozhodnutí soudu druhého stupně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování . Evidentně tak přehlédla, že bylo-li napadené rozhodnutí vydáno po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., musí dovolání vyhovovat náležitostem kladeným na tento mimořádný opravný prostředek občanským soudním řádem ve znění účinném od 1. ledna 2013 (viz § 241a odst. 2 o. s. ř.).

Pokud by s přihlédnutím k celkovému obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) dovolání byla, byť pouze teoreticky, na místě úvaha o přípustnosti dovolání proto, že odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, na něž dovolatelka odkázala, lze uvést následující. Odvolací soud, byť zmíněné usnesení necitoval, ve skutečnosti z jeho závěrů vycházel, neboť osvobození od soudních poplatků u dovolatelky jako právnické osoby zvažoval, a to z pohledu všech zjištěných relevantních hledisek, které hodnotil v jejich vzájemné souvislosti.

Z vyložených důvodů vyplývá, že dovolání je vadným podáním, a proto musí být odmítnuto (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48 v sešitě č. 6 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2015
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu