26 Cdo 3161/2015
Datum rozhodnutí: 17.09.2015
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013, § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013



26 Cdo 3161/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Správy nemovitostí Hradec Králové, příspěvkové organizace , se sídlem v Hradci Králové, Kydlinovská 1521/79, identifikační číslo osoby 64811069, proti povinné V. A. , zastoupené Mgr. Ondřejem Kubátem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15/16, pro 58 779 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Nc 9621/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 2014, č. j. 24 Co 235/2014-113, takto:

Dovolání se odmítá .

Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 4. 4. 2014, č. j. 33 Nc 9621/2008-91, kterým Okresní soud v Hradci Králové zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, nařízené svým usnesením ze dne 27. 8. 2008, č. j. 33 Nc 9621/2008-12. Uvedl, že v exekučním řízení nelze znovu posuzovat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, a tedy v projednávané věci hodnotit, zda ke dni vyhlášení soudních rozhodnutí (exekučních titulů) povinná přisouzenou jistinu s příslušenstvím skutečně dlužila či nikoli. Povinná netvrdí žádné skutečnosti nastalé po vydání exekučních titulů, které by vedly alespoň k částečnému zániku vymáhaných pohledávek. Exekuce je vedena v rozsahu, jenž odpovídá obsahu vykonávaných rozhodnutí. Povinnou vznesená námitka promlčení částky z roku 2000 není pro neurčitost projednatelná, nadto z hlediska běhu promlčecí doby byla exekuce vymáhaných pohledávek (včetně poplatků z prodlení) navržena včas.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z extrémního rozporu mezi skutkovým stavem a právním závěrem soudu, vzešlým z chybného hodnocení důkazů, čímž došlo k odchýlení od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud na základě vadného hodnocení důkazů dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že pohledávky, pro něž je exekuce vedena, existují. Povinná přitom doložila, že tyto pohledávky nemohly vzniknout, a je tedy namístě exekuci zastavit podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudu odvolacího i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř .

Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelka nesouhlasí se skutkovými závěry soudu, vztahujícími se k existenci (či zániku) vymáhaných pohledávek. Z nesprávného skutkového hodnocení pak usuzuje na nesprávné právní hodnocení věci. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 1373/2000). Dovolatelkou vytýkané vadné hodnocení důkazů či chybné skutkové závěry nesprávným právním posouzením nejsou a dovolatelka tak uplatňuje nepřípustný dovolací důvod.

K dovolacím námitkám navíc Nejvyšší soud připomíná, že podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nelze věcnou správnost podkladového rozhodnutí v exekučním řízení již přezkoumávat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 19. února 2013, sp. zn. 20 Cdo 105/2013).

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne17. září 2015

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu