26 Cdo 3152/2006
Datum rozhodnutí: 18.01.2007
Dotčené předpisy:





26 Cdo 3152/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobců a) MVDr. F. Š. a b) H. Š., zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) J. K. a 2) L. K., zastoupeným advokátem, o zaplacení 18.850,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 9 C 231/2001, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. června 2006, č. j. 17 Co 143/2005-467, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.777,85 Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud ve Znojmě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. ledna 2005, č. j. 9 C 231/2001-317, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku částku 6.222,60 Kč s tam uvedeným poplatkem z prodlení (výrok I.) a zamítl žalobu co do částek 11.520,40 Kč a 1.107,- Kč s tam specifikovaným poplatkem z prodlení (výroky II. a III.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok IV.) a státu (výroky V. a VI.).


K odvolání žalobce (proti výrokům II. a III. rozsudku soudu prvního stupně) a obou žalovaných (proti výroku I. uvedeného rozsudku) Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 28. června 2006, č. j. 17 Co 143/2005-467, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými a ve výrocích II. a III. potvrdil (výrok I.), změnil jej ve výroku I. ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými tak, že žalobu ohledně částky 6.222,60,- Kč s tam uvedeným poplatkem z prodlení zamítl (výrok II.), a v nákladových výrocích IV., V. a VI. (výroky III., IV. a V.); rozhodl též o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok VI.).


Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, v němž především obsáhle zrekapitulovali průběh řízení v projednávané věci a obsah rozhodnutí soudů obou stupňů. Poté odvolacímu soudu mimo jiné vytkli, že aniž by ve věci provedl další dokazování správné rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a H. Š. (druhou žalobkyni) o její vlastnictví k předmětnému domu připravil . Současně uvedli, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a zdůraznili, že soudy obou stupňů svými rozhodnutími porušily jejich (v dovolání konkretizovaná) ústavní práva. Z obsahu dovolání vyplývá dovolací návrh, aby dovolací soud zrušil (v napadeném rozsahu) rozsudek odvolacího soudu a věc mu (v tomto rozsahu) vrátil k dalšímu řízení.


Žalovaní ve vyjádření k dovolání mimo jiné uvedli, že dovolání není důvodné , a navrhli, aby bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto.


Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 28. června 2006, tedy po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (srovnej čl. II, bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen o.s.ř. ).


Nejvyšší soud především shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjekty k tomu oprávněnými účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky povinného advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.).


Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.


Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu (v daném případě proti výroku I. napadeného rozsudku, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích II. a III. ohledně zaplacení částek 11.520,40 Kč a 1.107,- Kč s tam specifikovaným příslušenstvím, a proti výroku II. uvedeného rozsudku, pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými tak, že žaloba ohledně částky 6.222,60,- Kč s tam uvedeným poplatkem z prodlení byla zamítnuta) je upravena v ustanovení § 237 o.s.ř. Vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přípustnost dovolání nezakládají a lze k nim přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).


Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,


a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,


b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,


c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.


Podle § 237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.


V projednávané věci odvolací soud výrokem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně mimo jiné v zamítavých výrocích II. (ohledně zaplacení částky 11.520,40 Kč s příslušenstvím) a III. (ohledně zaplacení částky 1.107,- Kč s příslušenstvím) a změnil jej ve výroku I. ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými tak, že žalobu ohledně částky 6.222,60,- Kč s tam uvedeným poplatkem z prodlení zamítl. Dovolatelé podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) brojili jak proti zmíněnému potvrzujícímu výroku napadeného rozsudku, ohledně něhož by mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř, tak i proti uvedenému měnícímu výroku, ohledně něhož by mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Bylo-li však těmito výroky rozhodnuto o částkách nepřevyšujících 20.000,- Kč (k příslušenství pohledávky se ve smyslu § 237 odst. 2 písm. a/ věty za středníkem o.s.ř. nepřihlíží), nelze dovodit přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/, resp. § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť ustanovení § 237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. to vylučuje.


Okolnost, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl v rozporu s kogentními ustanoveními občanského soudního řádu opatřen poučením, že dovolání podat lze, přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku založit nemůže. Podle již citovaného ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. je totiž možno pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu napadnout dovoláním pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Není-li možnost podat dovolání stanovena v zákoně (§ 237 až § 239 o.s.ř.), jde vždy bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení dostalo ze strany soudu o dovolání nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod č. 140 v sešitě č. 7 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2002, sp. zn. 26 Cdo 707/2002, a ze dne 16. dubna 2003, sp. zn. 26 Cdo 293/2003).


Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl pro nepřípustnost.


O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalobce, kteří zavinili, že jejich dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalovaným vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3.415,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 4, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 16 odst. 2, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 2 krát 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 762,85 Kč představující 19 % DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.


V Brně dne 18. ledna 2007


JUDr. Miroslav Ferák, v. r.


předseda senátu