26 Cdo 310/2010
Datum rozhodnutí: 14.02.2012
Dotčené předpisy: § 711 odst. 1 písm. g) obč. zák. ve znění do 30.03.2006, § 3 odst. 1 obč. zák.




26 Cdo 310/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně M. V. , bytem v P., zastoupené JUDr. Václavem Horákem, advokátem se sídlem v Plzni, Bezručova 9, proti žalované L. B. , bytem v P., zastoupené JUDr. Zuzanou Feldmanovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Bořivojova 108, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 28 C 206/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. dubna 2009, č. j. 14 Co 263/2007-478, takto: I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč k rukám JUDr. Václava Horáka, advokáta se sídlem v Plzni, Bezručova 9, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud Plzeň - město (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. 6. 2004, č. j. 28 C 206/2000-356, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 30. 6. 2004, č. j. 28 C 206/2000-363 (poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 5. 2. 2001, č. j. 28 C 206/2000-90, zrušil Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 31. 5. 2001, č. j. 14 Co 389/2001-103, a věc mu vrátil k dalšímu řízení), přivolil k výpovědi, kterou dala žalobkyně žalované z nájmu bytu, o velikosti 4+1 s příslušenstvím, ve třetím podlaží domu v P. (dále jen předmětný byt , resp. byt ), určil, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, uložil žalované předmětný byt vyklidit a vyklizený předat do 15 dnů od zajištění přístřeší a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 9. 4. 2009, č. j. 14 Co 263/2007-478, ve znění usnesení ze dne 24. 4. 2009, č. j. 14 Co 263/2007-482, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (poté, co jeho předcházející rozsudek z 21. 7. 2005, č. j. 14 Co 591/2004-391, zrušil Nejvyšší soud rozsudkem z 21. 3. 2007, č. j. 26 Cdo 117/2006-427, a rozsudek z 14. 8. 2007, č. j. 14 Co 263/2007-440, zrušil rozsudkem z 28. 1. 2009, č. j. 26 Cdo 156/2008-467, a věc mu vždy vrátil k dalšímu řízení) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) dospěl k závěru, že žalobkyně (vlastnice domu, v němž se nachází předmětný byt) dala žalované (nájemkyni bytu) a jejímu manželovi Ing. F. B. (původně žalovaný 1/ který dne 8. 1. 2003 zemřel a řízení proti němu bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. 12. 2003, č. j. 28 C 206/2000-271, zastaveno) řádnou výpověď z nájmu bytu, jež byla součástí žaloby, že byl naplněn výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění do 30. 3. 2006, dále též jen obč. zák. , neboť žalobkyně potřebuje byt pro sebe, a dále podle § 711 odst. 1 písm. g) obč. zák. , neboť žalovaná a původní žalovaný 1) měli v době doručení výpovědi ve společném jmění jednu polovinu rodinného domu č. p. 341 v obci L. (dále též jen dům v L. ), zbývající polovinu vlastnil výlučně původně žalovaný 1) a lze po ní spravedlivě požadovat, aby užívala pouze jeden z bytů (nemovitostí), že ostatní uplatněné výpovědní důvody (§ 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák.) nebyly prokázány a že pokud se žalovaná po smrti původně žalovaného 1) vzdala dalšího spoluvlastnického podílu na domu v L. a nezajistila si v něm právo na bydlení, nelze to zohlednit v její prospěch. Protože nájemní poměr žalované skončil i výpovědí podle § 711 odst. 1 písm. g) obč. zák., vázal její povinnost vyklidit předmětný byt jen na zajištění přístřeší.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. b), c), odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále též jen o. s. ř. (zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřovala v posouzení otázky, zda lze v průběhu řízení měnit označení bytu uvedené ve výpovědi z nájmu bytu, jež je součástí žaloby, zda je možné vycházet ze skutkového stavu zjištěného v pozdějším období, než ke dni doručení výpovědi a zda i u výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. g/ obč. zák. lze posuzovat výpověď z nájmu bytu podle § 3 obč. zák.) a uplatnila v něm dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. Namítala, že řízení je postiženo vadou, neboť bylo vedeno ohledně bytu, který nebyl jednoznačně označen (v žalobě a tím i ve výpovědi), správné podlaží uvedla žalobkyně až v průběhu řízení, ačkoliv náležitosti výpovědi z nájmu bytu nelze v průběhu řízení měnit. Dále namítala, že v průběhu řízení, které trvalo několik let, musel být dům v L. po povodních opraven. Má za to, že není možné zjistit, jaký byl skutkový stav věci ke dni doručení výpovědi. Vytýkala odvolacímu soudu, že převzal nesprávná skutková zjištění soudu prvního stupně vycházející ze stavu zjištěného v průběhu řízení a nikoliv ke dni doručení výpovědi. Má za to, že prokázala (z důvodů tam popsaných), že dům v L. není vhodný k trvalému bydlení. Soudy měly přihlédnout i k tomu, že předmětný byt i dům v L. rekonstruovala, vybudovala je vlastním nákladem a měly posoudit, zda i z hlediska § 3 obč. zák. lze po ní za této situace spravedlivě požadovat, aby užívala pouze jeden byt. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně v dovolacím vyjádření vyvracela námitky dovolatelky a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 9. 4. 2009, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen o. s. ř. ).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátkou (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval jeho přípustností.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně (v němž přivolil k výpovědi z nájmu předmětného bytu podle § 711 odst. 1 písm. a/ obč. zák., zamítl návrh na přivolení k výpovědi z nájmu bytu podle § 711 odst. 1 písm. d/ a g/ obč. zák., určil výpovědní lhůtu, vyklizení žalovaných vázal na zajištění přiměřeného náhradního bytu a rozhodl o nákladech řízení) zrušil odvolací soud proto, že soud prvního stupně své závěry řádně neodůvodnil a nezabýval se ani všemi skutečnostmi významnými pro závěr, zda lze po žalovaných spravedlivě požadovat, aby užívali jen jeden byt; k (hmotně)právnímu posouzení věci však nezaujal žádné stanovisko. Z následujících důvodů pak nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Je-li přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), vyjma případu, kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo - ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů.
Dovolatelka uplatnila dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. námitkou, že řízení bylo vedeno ohledně bytu, který nebyl správně označen (v žalobě, jež obsahovala i výpověď, bylo nesprávně uvedeno podlaží, na němž se byt nachází) a že soud neměl připustit změnu (opravu) žaloby. Uvedená námitka nemůže zakládat přípustnost dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu již proto, že oprava nesprávného označení podlaží, v němž se byt nachází, ať již ve výpovědi z nájmu z bytu nebo v žalobě, není vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněném pod č. 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dospěl k závěru, že není-li mezi účastníky řízení sporu o tom, že nájemce na adrese uvedené ve výpovědi z nájmu bytu obývá jediný byt a jen ohledně tohoto bytu je v nájemním vztahu k pronajímateli, pak samotná okolnost, že pronajímatel označil ve výpovědi nesprávně podlaží, na němž se byt nachází, nezpůsobuje její neplatnost.
Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zásadně nezakládají ani dovolací námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění. S přihlédnutím k obsahu dovolání právě takový nepřípustný dovolací důvod dovolatelka uplatnila (námitkami o prokázání stavu domu v L. a o prokázání jejích investic do bytu a domu v L.) a je nerozhodné, že takto uplatněné dovolací námitky formálně podřadila pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka nabízí vlastní verzi skutkového stavu rozhodného pro posouzení existence výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. g) obč. zák., zejména, zda bylo možné po ní spravedlivě požadovat, aby užívala jen jeden byt. Právní posouzení odvolacího soudu tak zpochybňuje prostřednictvím námitek skutkových. Dovolatelka však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak (podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu § 238 odst. 2 a § 238a odst. 2 o. s. ř.) přípustné (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
K posouzení, zda žalovaná má dva byty a lze po ní spravedlivě požadovat, aby užívala jen jeden z nich, považoval odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) v souladu s ustálenou judikaturou (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 26 Cdo 2460/2005, publikovaný v Přehledu judikatury ve věcech nájmu bytu, Korecká, V., 2. aktualizované a rozšířené vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011, s. 373) za rozhodný stav v době doručení výpovědi. Okolnosti nastalé po doručení výpovědi z nájmu předmětného bytu, jimiž se soud prvního stupně (i odvolací soud) rovněž zabýval, jsou pak významné pro závěr, zda výpověď z nájmu není v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Již v minulosti soudní praxe (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 02. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1081/97, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 1999, pod číslem 68) dospěla k závěru, že při rozhodování o přivolení k výpovědi pronajímatele z nájmu bytu má své místo úvaha, zda výpověď z nájmu bytu není v rozporu s dobrými mravy a v této souvislosti dovodila, že i v případě, kdy je naplněn výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. g) obč. zák., nemusí soud žalobě na přivolení k výpovědi z nájmu bytu s ohledem na § 3 odst. 1 obč. zák. vyhovět.
Protože právní otázky, s nimiž dovolatelka spojovala zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, již byly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny a rovněž odvolací soud je vyřešil v souladu s názory zaujímanými v ustálené soudní praxi, nelze přípustnost dovolání dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolání tedy směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalovanou, která zavinila, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a náhrady ve výši 360,- Kč za 20% daň z přidané hodnoty, kterou je povinen odvést z přiznané odměny a náhrad (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 14. února 2012

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu