26 Cdo 3095/2010
Datum rozhodnutí: 23.01.2012
Dotčené předpisy: § 711 odst. 1 obč. zák., § 84 předpisu č. 128/2000Sb.




26 Cdo 3095/2010


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Miroslavy Jirmanové, ve věci žalobce M. V. , proti žalovanému městu Krnov , se sídlem Krnov, Hlavní náměstí 1, zastoupenému Mgr. Josefem Tobiáškem, advokátem se sídlem Krnov, Hlavní náměstí 1a, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově pod sp.zn. 19 C 107/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově ze dne 16. července 2009, č.j. 19 C 107/2008-31, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. března 2010, č.j. 42 Co 494/2009-45, takto:

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově ze dne 16. července 2009, č. j. 19 C 107/2008-31, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. března 2010, č. j. 42 Co 494/2009-45, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:
Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 11. 3. 2010, č. j. 42 Co 494/2009-45, potvrdil rozsudek ze dne 16. 7. 2009, č.j. 19 C 107/2008-31, kterým Okresní soud v Bruntále, pobočka v Krnově (soud prvního stupně) určil, že výpověď z nájmu bytu č. 10, ve 2. nadzemním podlaží domu č.o. 6 na ulici M. v K. (dále jen předmětný byt , resp. byt ), daná žalovaným žalobci dopisem ze dne 19. 9. 2008, je neplatná, a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vzaly zejména za prokázáno, že žalovaný (pronajímatel předmětného bytu) dal dopisem ze dne 19. 9. 2008 žalobci (nájemci bytu) výpověď z nájmu bytu (dále jen Výpověď ) z důvodu podle § 711 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen obč.zák. ), jež byla žalovanému doručena dne 24. 9. 2008, že Výpověď byla podepsána Ing. Z. Š., vedoucí oddělení pronájmů a prodejů odboru správy majetku města Městského úřadu v Krnově, který byl (usnesením rady města Krnov ze dne 1. 7. 2008) pověřen k provedení všech úkonů směřujících k výpovědi z nájmu bytů, a že starostka města zmocnila (dne 2. 7. 2008) jmenovanou k tomu, aby jménem města vyhotovila a podepsala výpovědi z nájmu bytů. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že Výpověď je pro rozpor se zákonem absolutně neplatným právním úkonem (§ 39 obč.zák.). Konstatoval, že pokud rozhodování o dání výpovědi z nájmu bytu není uvedeno v § 84 odst. 1 a 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 128/2000 Sb. ), a obecní zastupitelstvo si jej nevyhradí, rozhoduje o dání výpovědi z nájmu bytu rada obce. V této souvislosti vyjádřil názor, že jestliže takové zákonem požadované rozhodnutí rady obce chybí, jsou právní úkony jakékoliv osoby učiněné jménem obce neplatné; oprávnění vedoucí odboru správy majetku města dát jménem žalovaného výpověď z nájmu bytu nemůže bez předchozího rozhodnutí rady obce založit ani zmocnění podle § 102 odst. 2 písm. m) zákona č. 128/2000 Sb., neboť podle uvedeného ustanovení lze zmocnit příslušný odbor pouze v případě rozhodování o uzavírání nájemních smluv, nikoliv ohledně rozhodování o jejich ukončení.
Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně též proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Namítá, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení věci, a vyjadřuje nesouhlas se závěrem, že odbor správy majetku města není oprávněn na základě usnesení rady města Krnova ze dne 1. 7. 2008 podat výpověď z nájmu bytu, a že samotné rozhodnutí v otázce výpovědi z nájmu bytu nadále náleží radě města. Poukazuje na ustanovení § 35 obč.zák. a dovozuje, že jednoznačnou vůlí rady města bylo přenést pravomoc k podání výpovědi z nájmu bytu na příslušný odbor městského úřadu. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce se v dovolacím vyjádření ztotožnil s napadenými rozsudky a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které bylo dovoláním rovněž napadeno, je odvolání (dovolatel ostatně uvedený opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal). Za této situace občanský soudní řád ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné pod č. 112 v časopise Soudní judikatura 14/1997).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) proto řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil (§ 104 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 243c odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání směřuje taktéž proti rozsudku odvolacího soudu.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu; nejde tedy o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. Dovolání tak může být přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolatel výslovně neoznačuje otázku, v níž spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) se podává, že zpochybňuje právní závěr, že Výpověď daná vedoucí odboru správy majetku města Krnov bez předchozího rozhodnutí rady obce (města) o dání výpovědi z nájmu bytu, je absolutně neplatným právním úkonem pro rozpor se zákonem (§ 39 obč.zák.).
Již v rozsudku ze dne 19. 12. 2007, sp.zn. 26 Cdo 350/2007, uveřejněném pod R 85/2008 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud v poměrech právní úpravy obsažené v zákoně č. 128/2000 Sb. a zejména v zákoně č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 131/2000 Sb. ) dovodil, že dal-li starosta městské části hlavního města Prahy (obce) výpověď z nájmu bytu bez předchozího schválení v radě městské části (obce), jde o absolutně neplatný právní úkon podle § 39 obč.zák. pro rozpor se zákonem. V usnesení ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 26 Cdo 1619/2009 (ústavní stížnost proti uvedenému rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 14. 3. 2011, sp.zn. IV. ÚS 140/11), Nejvyšší soud opět v poměrech právní úpravy obsažené v zákoně č. 128/2000 Sb. a zejména v zákoně č. 131/2000 Sb. dovodil, že není-li oprávněn bez předchozího schválení v radě městské části dát platně výpověď z nájmu bytu ani sám její starosta (srov. též např. rozsudek ze dne 9. 12. 2010, sp.zn. 26 Cdo 140/2010), tím spíše tak nemůže učinit odbor magistrátu hl. m. Prahy.
Jestliže tedy v projednávané věci odvolací soud dovodil, že Výpověď je absolutně neplatným právním úkonem pro rozpor se zákonem (§ 39 obč.zák.), je jeho závěr v souladu s ustálenou judikaturou.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu je dovolací soud podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se o opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) náklady, na jejichž náhradu by měl právo vůči žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. ledna 2012

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu