26 Cdo 3013/2016
Datum rozhodnutí: 22.11.2016
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



26 Cdo 3013/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně TORÍNO LEDER COLLECTIONS, s.r.o. , se sídlem Karlovy Vary Tašovice, U Brodu 136, IČO: 25205137, zastoupené Patimat Kashkaevou, advokátkou se sídlem Karlovy Vary, T. G. Masaryka 820/42, proti žalovanému V. S. , zastoupenému Mgr. Romanem Bělohlavým, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Moskevská 1461/66, o zaplacení částky 2.616.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 408/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. února 2016, č. j. 12 Co 484/2015-131, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 38.160,- Kč k rukám Mgr. Romana Bělohlavého, advokáta se sídlem Karlovy Vary, Moskevská 1461/66, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. února 2016, č. j. 12 Co 484/2015-131 (k němuž se žalovaný prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil), odmítl podle § 243c odst. 1 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ dále jen o.s.ř. ), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o.s.ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§ 241b odst. 3 o.s.ř.). Konkrétně v dovolání schází relevantní údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o.s.ř. považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o.s.ř. (jak to ve vztahu k přípustnosti dovolání ve skutečnosti učinila dovolatelka), aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013). Takto nastolenému požadavku však dovolatelka nevyhověla a ostatně ani vyhovět nemohla, neboť namítla-li v dovolání pouze vady řízení, nenapadla (objektivně napadnout ani nemohla) právní otázku, na jejímž řešení bylo napadené rozhodnutí založeno. Nelze totiž přehlédnout, že skutkové námitky a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o.s.ř. a contrario ).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 22. listopadu 2016


JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu