26 Cdo 2999/2014
Datum rozhodnutí: 12.01.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 241a odst. 1 o. s. ř., § 9 odst. 1 předpisu č. 72/1994Sb., § 11 odst. 3 předpisu č. 72/1994Sb., § 37 odst. 2 obč. zák.



26 Cdo 2999/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně SUR, společnost pro územní rozvoj a.s., se sídlem v Ostravě, Pernerova 276/19, IČO 47676531, zastoupené Mgr. Markem Nemethem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně BYTOVÉHO DRUŽSTVA Jižní svahy , se sídlem v Ostravě Svinově, J. Kainara 904, IČO 25892495, proti žalovaným 1. Ing. A. P. , správkyni konkurzní podstaty 1. Milovická realitní s. r. o., vymazané z obchodního rejstříku dne 18. října 2005, IČO 25659545, zastoupené JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 142, 2. K. K. , 3. K. L. , 4. T. B. , zastoupenému JUDr. Janou Dvořákovou Závodskou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 406/23, 5. P. Č. , zastoupené JUDr. Alicí Fránikovou, bytem v Praze 1, Újezd 26, 6. H. A. , zastoupené JUDr. Markem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 453/5, 7. Š. M. , 8. Ĺ. K. , 9. J. K. , 10. M. Š. , 11. Společenství Spojovací , se sídlem v Milovicích nad Labem, Spojovací 560, IČO 26758440, zastoupenému Mgr. Liborem Buchtou, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 406/23, 12. P. M. , zastoupenému JUDr. Olgou Uhrovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Trojická 437/20, o zaplacení částky 588.628 Kč s příslušenstvím a určení vzniku zástavního práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 44/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2013, č. j. 70 Co 167/2013-724, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení 4. žalovanému částku 4.066 Kč k rukám JUDr. Jany Dvořákové Závodské, advokátky se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 406/23, a 11. žalovanému částku 13.262 Kč k rukám Mgr. Libora Buchty, advokáta se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 406/23, to vše do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Vedlejší účastník a 4. a 11. žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
IV. Žalobce, vedlejší účastník a 1., 2., 3., 5., 6., 7., 8., 9., 10., 12. žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou došlou soudu 3. 3. 2004 (kterou v průběhu řízení změnil a rozšířil) se žalobce domáhal, aby soud uložil 11. žalovanému zaplatit částku 588.628 Kč s 2 % úrokem z prodlení od 15. 1. 2004 do zaplacení a aby rozhodl, že za přisouzený závazek žalovaného 11) ručí žalovaní 1) až 10) a 12) a že pokud žalovaný pohledávku neuhradí, jsou povinni uhradit jeho jménem podíly z přisouzené pohledávky a uložil jim spolu se žalovaným 11) uhradit žalobkyni solidárně podíl ve výši, kterou uvedl pro každého z žalovaných. Dále navrhoval, aby soud určil, že nabytím právní moci rozsudku vzniká 11. žalovanému a žalobci zástavní právo k bytům č. 560/213, 560/402, 560/403, 560/421, 560/432, 560/503, 560/512, 560/532 umístěným v budově, k. ú. B. V., na adrese M., Spojovací 560.

Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. 11. 2012, č. j. 27 C 44/2004-649, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 26. 9. 2013, č. j. 70 Co 167/2013-724, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil (částečně) výroky o náhradě nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání žalobce (k němuž se 4. a 11. žalovaný vyjádřili) Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen o. s. ř. (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), odmítl.

Dovolatel sice výslovně napadl všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak ohledně výroků, jimiž bylo potvrzeno zamítnutí žaloby v části týkající se vzniku zástavního práva a jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, neobsahuje dovolání údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.); způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhý odkaz na ustanovení § 237 o. s. ř. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby v části týkající se zaplacení žalované částky, není přípustné, neboť odvolací soud posoudil všechny rozhodné právní otázky v souladu s ustálenou judikaturou, od níž není důvod se odchýlit, a jeho rozhodnutí ani nespočívá na otázce, která by dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena.

K otázce neplatnosti (téže) smlouvy o dílo uzavřené dne 4. 2. 2004 pro počáteční nemožnost plnění srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3580/2011. V rozsudku ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3630/2010, uveřejněném pod číslem 124/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil závěr, že osoba vykonávající správu domu není povinna zaplatit peněžitou náhradu za bezdůvodné obohacení získané vlastníky jednotek na úkor třetí osoby (ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013). Nejvyšší soud se rovněž zabýval ve svých rozhodnutích i otázkou rozhodování společenství vlastníků a možností přezkumu rozhodnutí přijatých jeho shromážděním (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 383/2010, uveřejněný pod číslem 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Namítá-li dovolatel (s odkazem na rozhodovací praxi dovolacího soudu), že nárok, který uplatnil žalobou, není promlčen, přehlíží, že odvolací soud se otázkou promlčení s ohledem na své právní posouzení vůbec nezabýval, jeho rozhodnutí proto na závěru o (ne)promlčení tohoto nároku založeno není. Nepřípadný je i odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. 22 Cdo 5330/2008, jehož závěry nemohou na tuto věc dopadat, neboť předmětem řízení nejsou náklady, které vynaložil vlastník jednotky na opravu společných částí domu, nýbrž náklady, které měla vynaložit třetí osoba (jež není vlastníkem jednotky v domě), tedy jiný nárok než ve věci sp. zn. 22 Cdo 5330/2008.

Námitkami, jimiž dovolatel zpochybňuje správnost skutkových zjištění (hodnocení důkazů), navíc uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 12. ledna 2016


JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu