26 Cdo 2988/2011
Datum rozhodnutí: 13.11.2012
Dotčené předpisy: § 45 odst. 1 obč. zák.




26 Cdo 2988/2011
ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce Ing. J. D. , bytem v P., zastoupeného prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 4, proti žalované S. P. , bytem v P., o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 48/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. března 2011, č. j. 64 Co 419/2010-128, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 16. 4. 2010, č. j. 25 C 48/2009-98, určil, že výpověď z nájmu bytu o velikosti 3+1 nacházejícího se ve 4. patře domu v P. (dále jen byt nebo předmětný byt ), je neplatná a rozhodl o nákladech řízení.
Po provedeném dokazování zjistil, že dopisem ze dne 25. 11. 2008 dala žalovaná žalobci výpověď z nájmu bytu, a to podle § 711 odst. 2 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 10. 2011 (dále jen obč. zák. ), kterou odůvodnila tím, že žalobce hrubě porušil své povinnosti, neboť v době od ledna 2007 nezaplatil nájemné ve výši přesahující trojnásobek měsíčního nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu (dále též jen Výpověď), že Výpověď zaslala žalobci prostřednictvím pošty, a protože žalobce nebyl při doručování zásilky zastižen, byla zásilka dne 26. 11. 2008 uložena na poště, kde si ji osobně převzal dne 5. 12. 2008 a dne 28. 1. 2009 podal u soudu prvního stupně žalobu, jíž se domáhal určení neplatnosti Výpovědi. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že hmotněprávní účinky Výpovědi nastaly až v okamžiku, kdy se s ní žalobce opravdu seznámil, tedy až okamžikem, kdy si zásilku na poště vyzvedl; uložením na poště by došlo k těmto účinkům pouze v případě, že by se adresát s obsahem zásilky vůbec neseznámil (byla by odesílateli vrácena zpět). Opačný výklad považoval za nepřiměřeně tvrdý , a to i s přihlédnutím k pracovní době žalobce, otevírací době pošty a nejednotnosti rozhodovací praxe odvolacího soudu. Uzavřel, že žaloba byla podána včas a zabýval se důvodnosti uplatněného výpovědního důvodu.
K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 3. 3. 2011, č. j. 64 Co 419/2010-128, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba byla podána opožděně, neboť výpověď z nájmu bytu je jednostranným hmotněprávním úkonem pronajímatele adresovaným nájemci, jehož účinky nastávají, jakmile se dostane do sféry jeho dispozice. Žalobce se v místě doručování zdržoval, měl objektivně možnost si uloženou zásilku vyzvednout a seznámit se s jejím obsahem, odvolací soud nepovažoval za rozhodné, zda a kdy se s jejím obsahem skutečně seznámil. Uzavřel, že byla-li žaloba podána u soudu opožděně, není možné zabývat se platností Výpovědi.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ) a uplatnil v něm dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítal, že závěr odvolacího soudu o objektivní možnosti seznámení se s výpovědí ke dni vhození oznámení o uložení zásilky do poštovní schránky adresáta, může být opodstatněný jen v případě, kdy se adresát převzetí zásilky úmyslně vyhýbá a s jejím obsahem se vůbec neseznámí. V jeho případě by však byl nepřiměřeně tvrdý , neboť otevírací doba pošty koliduje s jeho pracovní dobou, má za to, že vyzvednutí zásilky po sedmi pracovních dnech je zcela přiměřené . Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 864/2004, sp. zn. 26 Cdo 4074/2009, sp. zn. 32 Odo 442/2003, jakož i na odbornou literaturu, z nichž vyplývá potřeba existence objektivní možnosti seznámení se s obsahem zásilky. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou
účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Existence těchto vad nebyla v dovolání tvrzena a nepodává se ani z obsahu spisu.
Dovolatel prostřednictvím dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. zpochybnil správnost závěru odvolacího soudu, že žaloba na určení neplatnosti Výpovědi byla podána až po marném uplynutí šedesátidenní lhůty ve smyslu § 711 odst. 5 obč. zák., neboť hmotněprávní účinky Výpovědi nastaly již okamžikem uložení zásilky na poště.
Podle § 711 odst. 3 věty první obč. zák. výpověď pronajímatele z nájmu bytu musí být písemná a musí být doručena nájemci. Žalobu na určení neplatnosti výpovědi může nájemce podat v šedesátidenní prekluzivní lhůtě (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2813/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 07. 2012, sp. zn. 26 Cdo 2195/2011), jež začíná běžet ode dne doručení výpovědi (§ 711 odst. 5 obč. zák.).
Výpověď z nájmu bytu je jednostranným hmotněprávním úkonem, který činí pronajímatel, a který je adresován nájemci. Judikatura i právní teorie (srovnej Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 459, komentář 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2008, 381 s. a dále například rozsudky Nejvyššího soudu z 16. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004 a z 29. 6. 2004, sp. zn. 28 Cdo 72/2004) se ustálila v právním názoru, že účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu občanského zákoníku předpokládá, že projev vůle je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice (§ 45 odst. 1 obč. zák.). Slovní spojení dostane do sféry jeho dispozice nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením zásilky, obsahující projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit.
Občanský zákoník nestanoví pro výpověď z nájmu bytu co do jejích hmotněprávních účinků jiný právní režim než pro ostatní jednostranné adresné hmotněprávní úkony (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 19. 11. 2008, sp. zn. 26 Cdo 238/2008). Z žádného zvláštního ustanovení o nájmu bytu, a to ani z těch, jež lze považovat za kogentní, nevyplývá, že by aplikace § 45 odst. 1 obč. zák. byla při doručování výpovědi z nájmu bytu vyloučena. Je-li jednostranný hmotněprávní úkon doručován prostřednictvím držitele poštovní licence adresátovi v místě, kde se zdržuje, má tak objektivní příležitost seznámit se s jeho obsahem a nemůže být právně významné, zda tak (ne)učinil; nerozhodné jsou i subjektivní důvody, které jej k tomu vedly.
Podle ustálené soudní praxe (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4074/2009, již citované rozsudky sp. zn. 26 Cdo 238/2008 a sp. zn. 26 Cdo 864/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 08. 06. 2011, sp. zn. 26 Cdo 278/2011, i rozhodnutí na něž poukazuje dovolatel) měl-li nájemce na základě oznámení pošty objektivně možnost vyzvednout si uloženou zásilku obsahující výpověď z nájmu bytu a seznámit se s jejím obsahem dříve, než se nevyzvednutá zásilka vrátila zpět, nastaly hmotněprávní účinky výpovědi v okamžiku, kdy i přes oznámení o uložení zásilky této objektivní možnosti seznámit se s obsahem zásilky (a tudíž i s výpovědí z nájmu bytu) nevyužil.
Jsou-li účinky doručení hmotněprávního úkonu spojeny s okamžikem, kdy byla zásilka uložena u pošty, měl-li adresát takovéhoto úkonu objektivně možnost se s ní seznámit, i když tak (před jejím vrácením odesílateli) neučinil, a to bez ohledu na délku doby, po níž byla zásilka u pošty uložena, pak okolnost, že si adresát později zásilku vyzvedl (ač mu v tom dříve objektivní okolnosti nebránily), nemůže odsunout účinky doručení na dobu, kdy se s jejím obsahem skutečně seznámil. Hmotněprávní úkon je třeba považovat za perfektní (doručený) okamžikem, kdy se adresát tohoto úkonu měl možnost s ním objektivně seznámit, doručení nelze vázat na okamžik, kdy je adresát ochoten tak opravdu učinit (vyzvednout si zásilku, seznámit se s jejím obsahem).
V posuzovaném případě podle zjištěného skutkového stavu (který nebyl dovoláním zpochybněn) se žalobce v době doručování Výpovědi zdržoval v místě svého bydliště, protože však nebyl zastižen, byla mu zásilka obsahující Výpověď dne 26. 11. 2008 uložena u pošty, což mu bylo poštou oznámeno a byl vyrozuměn, že si ji může (téhož dne) vyzvednout. Tímto okamžikem se zásilka dostala do sféry jeho dispozice, hmotněprávní úkon, jež obsahovala, se stal perfektním, a bylo již jen na vůli žalobce, kdy (a zda vůbec) se s ní opravdu seznámí. Posledním dnem pro doručení žaloby na určení neplatnosti Výpovědi soudu bylo tedy pondělí 27. 1. 2009. Závěr odvolacího soudu, že žaloba došlá soudu 28. 1. 2009 byla podána až po uplynutí šedesátidenní lhůty stanovené v § 711 odst. 5 obč. zák., je proto správný.
Rozsudek odvolacího soudu je tedy z hlediska uplatněných dovolacích důvodů (jejich obsahové konkretizace) správný. Nejvyšší soud aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) proto dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem a odst. 6 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl soud podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., s přihlédnutím k tomu, že žalované podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení náklady, na které by měla vůči dovolateli právo.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. listopadu 2012

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu