26 Cdo 2983/2015
Datum rozhodnutí: 07.10.2015
Dotčené předpisy: § 120 předpisu č. 91/2012Sb., předpisu č. 74/1959Sb., předpisu č. 209/1993Sb.



26 Cdo 2983/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné TECHNUM, spol. s r. o., se sídlem v Prešově, K Surdoku 25, Slovenská republika, zastoupené JUDr. Vladimírem Špačkem, advokátem se sídlem v Náchodě, Tyršova 64, proti povinné J. Š. , pro 25 055,27 EUR s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem JUDr. Kamilem Součkem, Exekutorský úřad Náchod, se sídlem v Náchodě, Masarykovo nám. 56, pod sp. zn. 083 EX 1286/14, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. února 2015, č. j. 24 Co 33/2015-15, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. února 2015, č. j. 24 Co 33/2015-15, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:


Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení pověřeného soudního exekutora JUDr. Kamila Součka ze dne 19. prosince 2014, č. j. 083 EX 1286/14-8, kterým byl zamítnut exekuční návrh oprávněné ze dne 25. listopadu 2014. Odvolací soud se ztotožnil se závěry, že rozhodčí nález resp. rozhodcovský rozsudok Rozhodčího soudu v Košicích ze dne 8. října 2014, č. j. 5R/8/2014/1, nelze považovat za způsobilý exekuční titul. Rozhodčí doložka je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem, jelikož rozhodce nebyl určen smluvní stranou, ale třetí osobou, která jej vybrala ze seznamu Rozhodčího soudu v Košicích, jež však není stálým rozhodčím soudem vedeným v rejstříku Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky. Odvolací soud uzavřel, že cizozemský exekuční titul je stižen vadou, a že je dán důvod pro odepření uznání exekučního titulu podle § 121 písm. c) zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále též jen zákon č. 91/2012 Sb. ). Proto je třeba exekuční návrh zamítnout.

Oprávněná v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Uvedla, že v projednávané věci byla přehlédnuta New Yorská úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů ze dne 6. listopadu 1959, která je pro Českou republiku závazná (vyhláška č. 74/1959 Sb.), dále též jen Newyorská úmluva . Odvolací soud neměl rozhodčí nález posuzovat podle zákona č. 91/2012 Sb., neboť důvody, pro které lze uznání a výkon nálezu odepřít, stanoví Newyorská úmluva v článku V. Podle písm. d) tohoto článku lze odepřít výkon cizího rozhodčího nálezu, nebylo-li složení rozhodčího soudu nebo rozhodčí řízení v souladu s ujednáním stran, nebo nebylo-li takového ujednání, že nebylo v souladu se zákony země, kde se rozhodčí řízení konalo. Českým orgánům nepřísluší zkoumat podmínky zřízení stálého rozhodčího soudu, to přísluší pouze orgánům Slovenské republiky, přičemž tyto jej do seznamu stálých rozhodčích soudů zapsaly. Platnost rozhodčí doložky pak nelze posuzovat podle českého práva, když ve smlouvě bylo zvoleno právo Slovenské republiky, a dle něj je rozhodčí doložka platná. Argumentace soudní praxí soudů České republiky s odkazy na jejich judikaturu je v rozporu s mezinárodním právem. Exekuční titul je podle slovenského práva pravomocný a vykonatelný, nebyl ve Slovenské republice zrušen a neodporuje veřejnému pořádku. Dovolatelka proto navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud projednal věc a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen o. s. ř. Přitom dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, neboť dovolací soud dosud neřešil užití právní úpravy pro uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů ve světle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, účinného od 1. 1. 2014.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a), b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Takové vady se však z obsahu spisu nepodávají.

Dovolání je důvodné.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného nebo procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

V souzené věci je exekučním titulem rozhodcovský rozsudok Rozhodčího soudu v Košicích ze dne 8. října 2014, č. j. 5R/8/2014/1, kterým bylo uloženo povinné zaplatit oprávněné náklady řízení ve výši 1 053 EUR do tří dnů od doručení rozhodčího rozsudku.

Úprava uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů je obsažena v § 120 a násl. zákona č. 91/2012 Sb., stejně jako ve shora zmíněné Newyorské úmluvě, kterou je vázána Česká republika (na základě ustanovení čl. 5 odst. 2 ústavního zákona č. 4/1993 Sb.) i Slovenská republika (na základě ustanovení čl. 153 Ústavy Slovenské republiky). Uznání a výkon rozhodčích nálezů řeší rovněž Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech ze dne 29. října 1992 (viz Sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 209/1993 Sb.), dále též jen Smlouva v čl. 22 písm. c), čl. 23 a 24.

Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb. se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen mezinárodní smlouva ), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že postup podle zákona č. 91/2012 Sb. je vyloučen, neboť zde existují mezinárodní smlouvy, které uznání a výkon rozhodčího nálezu upravují a kterými jsou oba státy vázány.

Protože odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na danou věc nedopadá, Nejvyšší soud postupoval podle § 243e odst. 1, odst. 2 o. s. ř., napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Odvolací soud v dalším řízení posoudí, který ze zmíněných právních předpisů je třeba použít, a v závislosti na tom dále posoudí, zda lze exekuční titul uznat a vykonat.

Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (243g odst. 1 věta první o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. října 2015

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu