26 Cdo 2932/2014
Datum rozhodnutí: 16.09.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



26 Cdo 2932/2014 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce města Chebu , se sídlem v Chebu, náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 1/14, proti žalovanému R. H. , Ch., zastoupenému Mgr. Jitkou Hudouskovou, advokátkou se sídlem v Chebu, Obrněné brigády 20/20, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 8 C 215/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. února 2013, č. j. 15 Co 704/2012-83, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. února 2013, č. j. 15 Co 704/2012-83, odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. dále jen o. s. ř. ), neboť dovolatel v něm nevylíčil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.), přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Dovolatel tudíž neuvedl žádný relevantní údaj vztahující se k přípustnosti dovolání. Vyjádřeno jinak, v dovolání nevymezil žádné ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání taxativně vypočtených v ustanovení § 237 o. s. ř.; neuvedl okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Jestliže ve vztahu k dovoláním nastolené otázce rozporu výkonu práva žalobce na vyklizení bytové jednotky s dobrými mravy schází v dovolání náležité vylíčení údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.), pak tato situace dovolacímu soudu znemožňuje, aby se uvedenou otázkou mohl blíže zabývat (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Snad jen na okraj dovolací soud uvádí, že při posouzení otázky rozporu výkonu práva s dobrými mravy vzal odvolací soud v úvahu i dovolatelem zdůrazňované okolnosti, avšak větší váhu přiznal okolnostem na straně žalobce, což mu nelze úspěšně vytýkat, neboť jeho úvaha v tomto směru není zjevně nepřiměřená.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. září 2014 JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu