26 Cdo 2918/2007
Datum rozhodnutí: 28.05.2009
Dotčené předpisy:





26 Cdo 2918/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně


Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobců a) MUDr. M. L., b) Ing. A. M., c) Ing. J. M., d) MUDr. J. M., e) M. M., f) Z. M., zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) J. S., a 2) M. S., oběma zastoupeným advokátkou, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 18/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2006, č.j. 11 Co 377/2006-72, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.034,50 Kč


k rukám advokátky do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.


O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 22. 2. 2006 , č.j. 30 C 18/2004-51, zamítl žalobu o přivolení k výpovědi z nájmu žalovaných k bytu č. 4, I. kategorie, v K. ulici č.p. 673, v P. 7, sestávajícího se ze 3 pokojů, kuchyně, předsíně, koupelny, WC a komory, který se nachází ve 3. nadzemním podlaží domu č.p. 673 (dále jen předmětný byt , resp. byt a předmětný dům , resp. dům ), a rozhodl o nákladech řízení.


K odvolání žalobců Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne


22. 11. 2006, č.j. 11 Co 377/2006-72, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.


Soudy obou stupňů vzaly za zjištěné, že žalobci jsou podílovými vlastníky předmětného domu, že žalovaní v něm užívají na základě nájemní smlouvy č. 4/673/99 ze dne 29. 6. 1999 předmětný byt, že žalovaná 2) a její dcera jsou podílovými spoluvlastnicemi domu čp. 424, v S. ulici, v P. 4 (dále jen dům v S. ulici ), že v uvedeném domě je sedm bytů a všechny jsou obsazeny nájemci s regulovaným nájemným, že dcera žalované 2) tam užívá spolu s přítelem byt č. 8, že žalovaný 1) má živnostenské oprávnění na praní a mandlování prádla, že živnost provozuje za pomoci žalované 2) v nebytových prostorách domu v S. ulici, že provozní doba prádelny je od 8,00 do 18,00 hod, že o víkendech žalovaní v provozovně perou prádlo pro podniky, že v bytě jen přespávají, že na předmětný byt je vykazována spotřeba elektrické energie, která odpovídá zapnutí lednice a používání úsporných žárovek a pobytu žalovaných v bytě převážně pouze od večera do rána, že v době (první) návštěvy správkyně domu H. B. v lednu 2004 byl předmětný byt vybaven lůžkem, dvěmi křesly s konferenčním stolkem, kuchyňskou linkou s dřezem, sporákem, lednicí a záclonami a v době její druhé návštěvy na podzim 2005 byly předsíň, koupelna a WC vyklizeny kvůli stavebním pracím a že žalobci dali žalovaným výpověď z nájmu bytu z důvodů uvedených v ustanovení § 711 odst. 1 písm. g) a h) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění do 30. 3. 2006 (dále jen obč. zák. ). Soudy upřednostnily zprávu P. e. a.s., ze dne 9. 1. 2006 (která byla obstarána soudem prvního stupně) před revizní zprávou M. P. ze dne 10. 4. 2005 (obstaranou a předloženou žalobci) a nepřihlédly ke zprávě o nízkém odběru plynu (neboť plynoměr vykazoval závadu a v březnu 2005 byl vyměněn). K písemnému prohlášení R. T. (souseda v domě), který ojediněle registruje příchod nějakých osob do předmětného bytu , k výpovědi svědkyně H. B. a k ostatním důkazům nabídnutým žalobci pak soudy uvedly, že žádný z těchto důkazů nevyvrací tvrzení žalovaných, že předmětný byt užívají vzhledem k tomu, že provozují prádelnu v domě v S. ulici až do večerních hodin a že ji provozují i o víkendech především k přenocování.


Po právní stránce soudy obou stupňů uzavřely, že nebyl naplněn žádný z obou uplatněných výpovědních důvodů. I když je žalovaná 2) spoluvlastnicí domu v S. ulici vzhledem k tomu, že v něm není volný byt, který by žalovaní mohli užívat nelze mít za to, že žalovaní mají více bytů ve smyslu § 711 odst. 1 písm. g) obč. zák. Jelikož nebylo vyvráceno tvrzení žalovaných, že předmětný byt užívají k přenocování, nelze mít podle názoru soudů obou stupňů za naplněný ani výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. h) obč. zák., založený na neužívání bytu.


Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustností ani důvodností se nezabývali. Namítali, že se soudy neřídily principy , které se ustálily v judikatuře dovolacího soudu na výklad výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. [správně § 711 odst. 1 písm. h) obč. zák.] a odkazovaly na usnesení Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 20 Cdo 1551/99. Vytýkali soudům obou stupňů, že ačkoliv oni předložili dostatek důkazů, že žalovaní předmětný byt bez vážného důvodu neužívají, resp. ho užívají jen občas, soudy opřely své rozhodnutí jen o část těchto důkazů a zbývající důkazy svědčící v jejich prospěch pominuly a ani v odůvodnění rozsudku se s nimi nevypořádaly. Nevysvětlily, proč upřednostnily zprávu P. e. před zprávou revizního technika, jejichž obsah byl rozporný. Nevypořádaly se s čestným prohlášením Ing. V., že během jeho návštěvy byl předmětný byt až na jednu skromně zařízenou místnost prakticky prázdný. Namítali, že i kdyby spotřeba elektrické energie odpovídala používání šetřících žárovek a lednice, jak vyplynulo ze zprávy P. e., není představitelné, že by žalovaní žili natolik skromným životem, že by po svém návratu ze zaměstnání nepoužívali např. rychlovarnou konvici nebo televizi či rozhlas a především plynové etážové topení se zabudovaným oběhovým čerpadlem, jehož spotřeba musí činit i při málo intenzivním provozu alespoň 16 kWH za měsíc. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Žalovaní ve vyjádření k dovolání uvedli, že dovolání žalobců považují za nepřípustné, neboť ti zpochybňují správnost a úplnost skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vyšel i odvolací soud. Navrhli, aby bylo dovolání žalobců odmítnuto.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.s.ř. ) shledal, že dovolání bylo včas, osobami k tomu oprávněnými účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ve smyslu § 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.


Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko


z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.


Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.


Ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá již z toho důvodu, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.


Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Jelikož ve smyslu § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud s výjimkou určitých vad řízení vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.


V projednávané věci vzhledem k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) uplatnili dovolatelé námitkami, že soudy opřely své rozhodnutí pouze o část předložených důkazů, když některé z důkazů svědčících ve prospěch žalobců zcela opominuly a v odůvodnění rozsudků se s nimi vůbec nevypořádaly (tedy, že jsou rozhodnutí soudů obou stupňů nepřezkoumatelná), dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Dovolatelé tu však přehlížejí, že k tzv. jiným vadám řízení [§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b)


a § 229 odst. 3 o.s.ř., dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. 26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. III. ÚS 51/06, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. 26 Cdo 1829/2005). Jen pro úplnost lze dodat, že rozhodnutí soudů obou stupňů namítanou vadou ani netrpí. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (na které odkázal odvolací soud) vyplývá, že soud prvního stupně upřednostnil zprávu, kterou si sám vyžádal, před zprávou, která byla obstarávána pro potřebu žalobců, a že se zabýval veškerými důkazy nabídnutými žalobci, nicméně je shledal nezpůsobilými vyvrátit tvrzení žalovaných o užívání bytu.


Námitkami, jimiž dovolatelé brojí proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, na základě něhož soudy činily skutkové závěry pro posouzení naplněnosti výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. h) obč. zák., dovolatelé uplatňují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. Dovolatelé však rovněž přehlédli, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu § 238 odst. 2 a § 238a odst. 2 o.s.ř.) přípustné (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována [podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.], nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.


Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalobce, kteří z procesního hlediska nesou odpovědnost za to, že jejich dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobcům vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.950,- Kč [§ 2 odst. 1, § 7 písm. d), § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů] a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 2 x 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky pozdějších předpisů), jakož i z částky 484,50 Kč představující 19 % DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.


V Brně dne 28. května 2009


Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.


předsedkyně senátu