26 Cdo 286/2013
Datum rozhodnutí: 18.09.2013
Dotčené předpisy: § 3 odst. 1 obč. zák.




26 Cdo 286/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně městské části Praha 4 , se sídlem v Praze 4, Táborská 350, zastoupené Mgr. Barborou Velázquezovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou bránou 390/18, proti žalované J. F., zastoupené JUDr. Jiřím Kratochvílem, advokátem se sídlem v Praze 1, Petrská 12, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 160/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. září 2012, č. j. 53 Co 224/2012-57, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám Mgr. Barbory Velázquezové, advokátky se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou bránou 390/18, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. března 2012, č. j. 28 C 160/2011-38, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit a vyklizený odevzdat žalobkyni do patnácti dnů od zajištění přístřeší byt č. 4, sestávající ze dvou pokojů a kuchyně s příslušenstvím, situovaný v 1. podlaží domu čp. 607, v P. 4 K., v ulici B. 110 (dále jen předmětný byt , resp. byt ); současně rozhodl o nákladech řízení účastnic.
K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. září 2012, č. j. 53 Co 224/2012-57, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, k němuž se žalobkyně prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřila.
Podle čl. II bodu 7. věty před první větnou čárkou zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 13. září 2012, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále jen o.s.ř. ).
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci). Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (který byl zrušen uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11; pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 je však i nadále použitelné /srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11/).
Je-li přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (srov. § 237 odst. 3 věta za středníkem o.s.ř.). Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř.) dovolatelka vzhledem k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) rovněž uplatnila, a to dovolacími námitkami, že v předmětném bytě žije minimálně od roku 1997 , že v předmětném bytě bydlela značnou část života, tedy minimálně 15 let , že je starobní důchodkyní, její věk je 66 let , že předmětný byt na své náklady se souhlasem pronajímatele zrekonstruovala a investovala do něj značnou část životních úspor , že její zdravotní stav není dobrý , že byt v .i byl pouze dočasnou součástí širšího řešení osobních a právních záležitostí staré a nemocné matky , že vždy řádně hradila předepsané nájemné a další platby a že žalobkyni, která není běžnou fyzickou či právnickou osobou, by jen stěží zamítnutím žaloby mohla vzniknout nějaká újma . Navíc většinu takto uplatněných okolností tvrdila formou tzv. skutkových novot až v dovolání a přehlédla, že v dovolacím řízení platí (podle § 241a odst. 4 o.s.ř.) zákaz skutkových novot (srov. Občanský soudní řád, Komentář, 5. vydání, nakladatelství C.H. BECK, strana 1004, bod 6.).
K dovolacím námitkám podřaditelným pod způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. uvádí dovolací soud následující. Ustálená soudní praxe (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 27. května 1998, sp. zn. 26 Cdo 829/98, uveřejněný pod č. 152 v sešitě č. 21 z roku 1998 časopisu Soudní judikatura, a z 19. ledna 2010, sp. zn. 26 Cdo 637/2009) dovodila, že právní posouzení věci odvolacím soudem není nesprávné, jestliže tento soud neposoudil uplatněný nárok z hlediska § 3 odst. 1 obč. zák. (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v době rozhodování odvolacího soudu dále opět jen obč. zák. ) za situace, kdy účastník netvrdil tomu odpovídající skutečnosti a tyto skutečnosti ani jinak nevyšly v řízení najevo. Dovolatelka spatřovala nesprávnost právního posouzení věci v tom, že jí odvolací soud v konečném důsledku uložil povinnost k vyklizení bytu, aniž se zabýval otázkou rozporu výkonu práva s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. V této souvislosti však nelze přehlédnout, že existenci příslušných právně významných okolností v nalézacím řízení netvrdila (tvrdila je až v dovolání viz výklad shora) a tyto ani nevyšly v řízení najevo; zbývá dodat, že samotný její věk (na nějž poukazovala již v průběhu nalézacího řízení) není sám o sobě právně významný. Za této situace nelze odvolacímu soudu úspěšně vytýkat absenci tohoto právního posouzení.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal dovolatelku, která zavinila, že její dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Uvedené náklady sestávají z jednoho úkonu právní služby (vyjádření k dovolání) v částce 1.500,- Kč (§ 9 odst. 1 ve spojení s § 7 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 18. září 2013
JUDr. Miroslav F e r á k
předseda senátu