26 Cdo 2831/2010
Datum rozhodnutí: 14.11.2011
Dotčené předpisy: § 711 odst. 2 písm. d) obč. zák. ve znění od 31.03.2006




26 Cdo 2831/2010
ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce J. V., bytem H., zastoupeného JUDr. Jiřím Zbořilem, advokátem se sídlem Kroměříž, nám. Míru 3760, proti žalovanému městu Hulín , se sídlem Hulín, nám. Míru 162, zastoupenému JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem Olomouc, Riegrova 12, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp.zn. 8 C 115/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně ze dne 31. března 2010, č. j. 59 Co 523/2009-208, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně ze dne 31. března 2010, č. j. 59 Co 523/2009-208, a rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 2. července 2009, č. j. 8C 115/2007-184, se zrušují a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Kroměříži (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. 7. 2009, č. j.
8 C 115/2007-184 (poté, co jeho vyhovující rozsudek ze dne 11. 9. 2008, č. j.
8 C 115/2007-124, byl k odvolání žalovaného zrušen usnesením Krajského soudu v Brně
pobočky ve Zlíně /soudu odvolacího/ ze dne 7. 1. 2009, č.j. 59 Co 507/2008-145, a věc mu byla se závazným právním názorem vrácena k dalšímu řízení), zamítl žalobu na určení, že výpověď z nájmu bytu v H. (dále jen předmětný byt , resp. byt a předmětný dům ) daná žalovaným žalobci, je neplatná; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem ze dne 31. 3. 2010, č. j.
59 Co 523/2009-208, v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, vzal zejména za prokázáno, že žalobce (nájemce bytu) užíval předmětný byt na základě nájemní smlouvy ze dne 22. 10. 1992, uzavřené se žalovaným (vlastníkem předmětného domu), že v období od 6. 8. 2003 do 5. 8. 2005 a od 19. 9. 2005 do 4. 2. 2007, nevykonával podnikatelskou činnost, která by mu bránila zdržovat se v místě jeho bydliště, že občas jezdil a jezdí do K. za svou matkou a stará se jí o hospodářství, že vodoměr v předmětném bytě nevykazoval v letech 2005 a 2006 žádnou spotřebu vody a čerpání jiných energií bylo minimální. Rovněž vzal za prokázáno, že žalovaný dal žalobci dopisem ze dne 26. 3. 2007 výpověď z nájmu předmětného bytu (dále jen Výpověď ) odůvodněnou tím, že byt dlouhodobě neužívá či jej neužívá bez závažných důvodů , přičemž současně odkázal na ustanovení § 711 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen obč. zák. ). Odvolací soud, stejně jako ve svém zrušujícím usnesení ze dne 7. 1. 2009, č. j. 59 Co 507/2008-145, zaujal právní názor, že samotné znění výpovědního důvodu podle ust. § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák. . skutkové vymezení neobsahuje a obsahovat nemůže nejen z důvodu, že přesné časové vymezení neužívání bytu pronajímatel nemusí a nemůže znát, ale i proto, že doba trvání neužívání bytu není pro použitý výpovědní důvod rozhodná . Opakovaně konstatoval, že Výpověď nelze shledat neplatnou pro neurčitost vymezení výpovědního důvodu; vzhledem k tomu, že vyhovuje všem ostatním obecným i speciálním zákonným náležitostem, jde o platný právní úkon. Přisvědčil závěru soudu prvního stupně o existenci výpovědního důvodu podle § 711 odst. 2 písm. d), neboť bylo prokázáno, že žalobce byt bez vážného důvodu neužívá. Ostatně žalobce ani nenamítal, že byt užívá a spíše uváděl důvody, pro které byt neužíval; tyto však nebylo možno uznat jako vážné ve smyslu uvedeného ustanovení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a uplatnil v něm dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Vyjadřuje nesouhlas s názorem odvolacího soudu, že k platnosti výpovědi z nájmu bytu ve smyslu § 711 odst. 2 písm. d) obč. zák. postačí, je-li výpovědní důvod vymezen třeba jen citováním příslušného zákonného ustanovení a že v ní není třeba uvádět jeho skutkový základ. Namítá, že i v případě výpovědi z důvodu podle § 711 odst. 2 písm. d) obč. zák. je třeba výpovědní důvod skutkově vymezit (stejně jako v případě ostatních výpovědních důvodů podle § 711 odst. 2 písm. a/ až e/ obč. zák.), neboť pouze tehdy může nájemce v rámci své obrany uplatňovat tvrzení a důkazy o jeho neexistenci; právě z důvodu absence skutkového vymezení uplatněného výpovědního důvodu však reálnou možnost obrany neměl. Současně vyjadřuje názor, že není-li výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm. d) obč. zák. ve výpovědi co nejpřesněji skutkově vymezen, je tento právní úkon neurčitý a ve smyslu § 37 obč. zák. absolutně neplatný. Dovolatel dále odvolacímu soudu vytýká, že zjištěný skutkový stav mu nedovoloval učinit právní závěr o tom, že v dané věci je uplatněný výpovědní důvod naplněn. Uvádí, že pokud nebyl od roku 2000 do roku 2007 v bytě někdy přítomen, nelze to považovat za důvod k Výpovědi a vyjadřuje přesvědčení, že výpovědi svědků a ani ostatní důkazy nedovolovaly učinit závěr, že předmětný byt neužíval nebo jej užíval jen občas. V této souvislosti poukazuje na to, že na jedné straně bylo prokázáno, že z předmětného bytu vytopil svoji sousedku a na straně druhé neměl
dle nevěrohodných zpráv o stavu vody používat vodu vůbec. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve svém dovolacím vyjádření ztotožnil s napadeným rozhodnutím, vyvracel námitky žalobce a navrhl, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto.
Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4
o. s. ř.), a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), i když nebyly dovoláním uplatněny. Existence uvedených vad nebyla dovoláním namítána a ani z obsahu spisu nevyplývá.
Přestože dovolatel s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) uplatnil vedle dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. rovněž dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (a to námitkami, jimiž brojil proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro posouzení existence výpovědního důvodu podle § 711 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.), zabýval se dovolací soud nejdříve z důvodů, které posléze vyjdou najevo otázkou správnosti právního posouzení věci.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 710 odst. 1 obč. zák. nájem bytu zanikne (též) písemnou výpovědí.
Podle § 711 odst. 2 písm. d) obč. zák. pronajímatel může vypovědět nájem bytu bez přivolení soudu, neužívá-li nájemce byt bez vážných důvodů nebo byt bez vážných důvodů užívá jen občas.
V soudní praxi (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. 26 Cdo 1592/20008, ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4111/2008, a ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 26 Cdo 2950/2009) nejsou žádné pochybnosti o tom, že výpověď pronajímatele z nájmu bytu (v tomto případě bez přivolení soudu) je jednostranným hmotněprávním úkonem pronajímatele a musí tudíž splňovat obecné náležitosti právního úkonu (§ 34 a násl. obč. zák.), tj. i požadavek určitosti.
Vedle toho musí obsahovat též náležitosti specifikované v ustanovení § 711 odst. 3 věty druhé obč. zák., tedy i (dostatečně určité) vymezení výpovědního důvodu.
Tomuto zákonnému požadavku pronajímatel dostojí nejen tím, že v písemné výpovědi odkáže na ustanovení § 711 odst. 2 písm. a) až e) obč. zák., nýbrž i tím, že použitý výpovědní důvod (nejlépe odkazem na příslušné ustanovení) skutkově vymezí (uvede skutečnosti,
které v poměrech dané věci individualizují podmínky v zákoně uvedeného a ve výpovědi použitého výpovědního důvodu, tj. skutečnosti, které ho v daném případě zakládají) tak, aby tento skutek zejména z důvodu perfektnosti výpovědi bez přivolení soudu jako hmotněprávního úkonu pronajímatele a také z důvodů právní jistoty a možnosti obrany ze strany nájemce byl nezaměnitelný s jiným skutkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. 26 Cdo 4548/2008, a dále např. jeho rozsudky z 21. 4. 2011, sp. zn. 26 Cdo 3260/2009, z 25. 11. 2009, sp. zn. 26 Cdo 1109/2009, z 12. 5. 2010, sp. zn.
26 Cdo 4111/2008, a z 15. 7. 2010, sp. zn. 26 Cdo 2950/2009).
Uvedený požadavek určitosti výpovědi pronajímatele je odůvodněn i tím, že nájemce musí v případné žalobě na neplatnost výpovědi podle 711 odst. 5 obč. zák. uvést,
v čem spatřuje neplatnost této výpovědi neexistenci uplatněného výpovědního důvodu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, jimiž se ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout, a to v takovém rozsahu, aby umožňoval jednoznačnou individualizaci skutku.
Byl-li v projednávané věci vedle odkazu na § 711 odst. 2 písm. d) obč. zák.
výpovědní důvod vymezen toliko tak, že žalobce byt dlouhodobě neužívá či jej neužívá bez vážných důvodů , nelze dospět k závěru, že by Výpověď vyhovovala požadavku určitosti ve výše uvedeném smyslu.
Nelze rovněž přehlédnout, že ustanovení § 711 odst. 2 písm. d) obč. zák. upravuje dvě skutkové podstaty zde uvedeného výpovědního důvodu, a to jednak situaci, kdy nájemce byt neužívá , jednak situaci, kdy jej užívá jen občas (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 15. 1. 2003, sp. zn. 26 Cdo 1943/2002, ve vztahu k výpovědnímu důvodu upravenému v ustanovení § 711 odst. 1 písm. h/ občanského zákoníku ve znění účinném do 30. 3. 2006, jehož znění bylo obsahově totožné). V tomto směru však Výpověď (a ani napadený rozsudek) vůbec nerozlišují, o kterou z uvedených situací se jedná.
Nejvyšší soud proto napadený rozsudek zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.), aniž se z důvodu nadbytečnosti zabýval otázkou naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu, resp. dovolacími námitkami, směřujícími proti skutkovým zjištěním soudu ohledně něho. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud jej rovněž zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§ 243d odst. 1 věta první, § 226 o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. listopadu 2011
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu