26 Cdo 2801/2009
Datum rozhodnutí: 09.06.2011
Dotčené předpisy: § 13 odst. 2 předpisu č. 42/1992Sb.




26 Cdo 2801/2009
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce V. Š. , zastoupeného JUDr. Václavem Hajšmanem, advokátem se sídlem Plzeň, Perlová 9, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Třemošná , se sídlem Třemošná, zastoupenému JUDr. Ing. Zdeňkem Hrabou, advokátem se sídlem Říčany, Kamlerova 795, o zaplacení částky 482.595,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň sever pod sp.zn. 3 C 106/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. března 2009,
č.j. 12 Co 70/2009-130, takto:
I. Dovolání se odmítá .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč, k rukám JUDr. Ing. Zdeňka Hraby, advokáta se sídlem Říčany, Kamlerova 795, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í
Žalobce se domáhal zaplacení požadované částky jako plnění z dohody o vypořádání majetkového podílu z transformace.
Okresní soud Plzeň sever (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. 8. 2008,
č.j. 3 C 106/2007-87, zamítl žalobu na zaplacení částky 482.595,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném dokazování vzal za prokázáno, že žalovaný vyhotovil žalobci listinu označenou jako majetkový podíl oprávněné osoby dle zákona č. 42/1992 Sb., podle níž činil jeho majetkový podíl ke dni 26. 10. 1992 částku 521.285,- Kč, že žalobce byl uveden v transformačním projektu žalovaného s takto stanoveným majetkovým podílem, že dne 14. 10. 1992 podal přihlášku za člena Zemědělského družstva vlastníků v T., že dne 26. 1. 2000 byl dodatečně přijat za člena žalovaného družstva a je dosud veden v seznamu jeho členů, že dne 18. 3. 2003 uzavřeli účastníci dohodu o vypořádání majetkového podílu z trasformace (dále též Dohoda ) a že žalovaný na základě ní částečně plnil a vydal žalobci věci v hodnotě 38.690,- Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť stal-li se žalobce členem družstva, nemá nárok na vypořádání majetkového podílu z transformace podle zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen zákon č. 42/1992 Sb. ). Může však po zániku svého členství uplatnit vůči družstvu nárok na vypořádací podíl. Okolnost, že s ním žalovaný uzavřel Dohodu, svědčí o hrubých chybách a nepořádku s transformací družstva.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem
ze dne 11. 3. 2009, č.j. 12 Co 70/2009-130, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. S poukazem na zjištění o obsahu Dohody konstatoval, že žalovaný se v ní zavázal uhradit žalobci část jeho nároku ve zde specifikovaném věcném plnění a zbývající část buď a) převodem na akcie, nebo b) vypořádání obsazeným bytem, nebo c) jeho odkupem v souladu se stanovami a rozhodnutím členské schůze žalovaného. Nezavázal se však k plnění v penězích a v řízení nebylo ani tvrzeno, že by došlo k rozhodnutí členské schůze o odkupu zbývající části nároku žalobce. Za tohoto stavu se mohl žalobce domáhat pouze plnění z Dohody některým ze způsobů v ní uvedených, nikoliv plnění v penězích; soud prvního stupně proto nepochybil, když žalobu zamítl. Poukázal dále na to, že pokud žalovaný tvrdí, že se žalobce stal jeho členem, nic nebrání žalobci v tom, aby ukončil svoje členství a požádal o majetkové vypořádání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnil v něm dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a ) a b) o. s. ř. Obsáhle se vyjadřuje k otázce, zda se stal členem žalovaného družstva a k jednotlivým zjištěním učiněným v tomto směru z provedených důkazů, polemizuje s jejich hodnocením a se závěrem, který soud prvního stupně na jejich základě přijal. Usnesení žalovaného družstva o jeho přijetí za člena označuje za falsum , poukazuje na to, že nebyly splněny předpoklady pro vznik jeho členství, a dovozuje, že se členem žalovaného nestal a že opačný závěr soudu lze považovat za právnické science fiction . Uvádí dále, že odvolací soud sice rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, avšak z jiného důvodu. Neupozornil přitom účastníky na změnu právního náhledu, čímž je zbavil možnosti se k němu vyjádřit a případně předložit nové důkazy, které nebyly z dosavadního pohledu právně relevantní. Takovýto postup je v rozporu s ústavním pořádkem (nález Ústavního soudu z 31. 7. 2008, sp.zn. I. ÚS 777/07) a jde současně o vadu řízení ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Dovolatel má rovněž za to, že právní posouzení věci odvolacím soudem není správné (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), a poukazuje na to, že v Dohodě byl způsob vypořádání upraven ve třech variantách, přičemž ujednání ohledně varianty ad a) a b) je neurčité, a proto je v této části Dohoda podle § 37 odst. 1 obč.zák. neplatná. Pokud jde o třetí variantu ad c), jasně z ní vyplývá, že jeho majetkový podíl má být vypořádán v penězích, a toto plnění také v žalobě požadoval. Dodává, že i kdyby varianty ad a) a ad b) byly platné, může i tak požadovat peníze, neboť má právo volby, jak to z Dohody vyplývá (v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 169/2001 a sp.zn. 29 Odo 530/2001). Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání namítl, že dovolání není přípustné, ztotožnil se s právním názorem odvolacího soudu a navrhl, aby bylo odmítnuto.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 11. března 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen o. s. ř. ).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), se zabýval jeho přípustností.
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu (nejde tak o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř.); dovolání tedy může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o .s .ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o. s. ř.).
V projednávané věci dovolatel neoznačuje otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) však vyplývá, že nesouhlasí se závěrem, že mu podle Dohody nepřísluší právo na vypořádání majetkového podílu v penězích, a z jejího obsahu dovozuje, že se žalovaný k takovémuto plnění zavázal.
Je třeba předeslat, že právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp.zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného pod č. 73 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, dále např. rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp.zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněného pod č. 46 v časopise Soudní judikatura 3/2002, a usnesení ze dne 25. 3. 2004, sp.zn. 20 Cdo 261/2003, a ze dne 6. 1. 2005, sp.zn. 26 Cdo 728/2004). Otázka, zda v dané věci směřovala vůle účastníků Dohody k peněžitému plnění, je proto otázkou skutkovou; jde tedy o uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o.s.ř. Pro úplnost lze poznamenat, že odkaz na uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu je nepřípadný, neboť ta řešila situaci, kdy mezi oprávněnou osobou a družstvem nedošlo k žádné dohodě.
Dovolatel dále zpochybňuje vznik svého členství v žalovaném družstvu. Činí tak však prostřednictvím námitek směřujících proti nesprávně (neúplně) zjištěnému skutkovému stavu, resp. proti hodnocení důkazů soudem a uplatňuje (obsahově) dovolací důvod
podle § 241a odst. 3 o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, který je však (jak již bylo uvedeno) dovolacím důvodem nepřípustným.
Přípustnost dovolání v dané věci nezakládá ani uplatněný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť otázka, zda řízení je či není postiženo vadou, nevychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, usnesení Nejvyššího soudu z 10. 12. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4562/2009, usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10). Ostatně dovolací soud nesdílí názor dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu je překvapivé, neboť odvolací soud vycházel ze stejných skutkových zjištění jako soud prvního stupně, avšak přijal odlišný právní závěr při posouzení uplatněného nároku z hlediska zákona č. 42/1992 Sb.
Je tedy zřejmé, že dovolání žalobce směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení
§ 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalobce, který po procesní stránce zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly žalovanému v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 5. ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 2.060,- Kč představující 20% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 9. června 2011
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc
předsedkyně senátu