26 Cdo 279/2015
Datum rozhodnutí: 23.09.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



26 Cdo 279/2015 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce města Písek , IČO 00249998, se sídlem Písek, Velké náměstí 114/3, zastoupeného JUDr. Janem Tarabou, advokátem se sídlem Písek, Prokopova 339, proti žalované 1) I. N. , P., a 2) J. N. , tamtéž, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 10 C 163/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. února 2014, č. j. 7 Co 134/2014-45, takto:

Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Písku (soud prvního stupně) rozsudkem pro uznání ze dne 2. 10. 2013, č. j. 10 C 163/2013-24, uložil žalovaným povinnost vyklidit do 15-ti dnů od zajištění přístřeší byt č. 12, I. kategorie, ulice Dvořákova v Písku, a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 14. 2. 2014, č. j. 7 Co 134/2014-45, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se rozsudek pro uznání v této věci nevydává.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které však není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II., bod 1. Přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., a část první, článek II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) dále o. s. ř. , neboť dovolatelem nastolená právní otázka splnění podmínek vydání rozsudku pro uznání byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Vyzve-li soud žalovaného podle ustanovení § 114b o. s. ř., aby se ve věci písemně vyjádřil, žalovaný výzvě soudu vyhoví i tím, že ve stanovené lhůtě ve svém vyjádření k žalobě uvede skutečnosti, na jejichž základě by mohl mít ve věci (alespoň částečný) úspěch - srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3597/2007 (na který odkázal dovolatel), ale rovněž i v rozsudcích ze dne 8. 3. 2005 sp .zn. 21 Cdo 1951/2004, a ze dne 13. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 628/2013, které byly uveřejněny pod č. R 21/2006 a pod č. R 51/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). To platí i tehdy, neuvede-li žalovaný výslovně, jaké právní následky jsou s těmito skutečnostmi spojeny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2646/2005, uveřejněný pod č. 173 v časopise Soudní judikatura 12/2006). V takovémto případě nelze ve věci rozhodnout rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř.

Jak se podává z obsahu spisu (č. l. 16 a 18), žalovaná ve svém vyjádření poukázala na to, že dlužné nájemné již z větší části uhradila a uvedla, že uhradí i zbývající dluh. Uvedené skutečnosti by mohly být právně relevantní z hlediska aplikace ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., ve znění do 31. 12. 2013 (dále též obč. zák. ) srov. k tomu blíže stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod č. R 6/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.

Se zřetelem k uvedenému není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., a proto je dovolací soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) pro nepřípustnost.

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, nejde-li o rozhodnutí, jímž se řízení končí.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. září 2014


Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu