26 Cdo 2743/2007
Datum rozhodnutí: 12.05.2009
Dotčené předpisy:





26 Cdo 2743/2007


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně


Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce O. V., zastoupeného advokátem, proti žalovanému JUDr. V. H., o nahrazení souhlasu nájemce se stavebními úpravami v bytě a uložení povinnosti strpět jejich provedení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 21 C 109/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne


6. prosince 2006, č.j. 13 Co 166/2006-105, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í


Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 5. 2005, č.j. 21 C 109/2003-46, vyhověl žalobě a rozhodl, že soud nahrazuje souhlas žalovaného jako nájemce bytu specifikovaného ve výroku rozsudku ke stavebním úpravám tohoto bytu, a to zazdění tří výklenků v obvodových zdech kuchyně (ad 1), odstranění zařízení na odkouření plynového ohřívače vody a na odtah pro digestoř vedoucí skrze strop a půdní prostor na střechu domu z kuchyně (ad 2), zazdění otvoru do obvodové zdi domu z největšího pokoje bytu (ad 3), instalace elektrických přímotopných spotřebičů po jednom do dvou menších pokojů a po dvou do největšího pokoje bytu (ad 4), instalace jednoho 80 l elektrického bojleru pro ohřev vody do bytu (ad 5), a uložil žalovanému strpět provedení těchto stavebních úprav v době do 30 dnů od právní moci rozsudku ; současně rozhodl o nákladech řízení.


Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že žalobce je vlastníkem domu č. 520 v S. ul. č. 3 v P. 1 (dále předmětný dům , resp. dům ), v němž se ve


3. poschodí nachází byt č. 19, sestávající z kuchyně, 3 pokojů a příslušenství (dále též předmětný byt , resp. byt ), že žalovaný byt užívá na základě rozhodnutí ONV P. 10 o schválení dohody o výměně bytů ze dne 8. 9. 1988, že žalovaný byl v té době ženatý a dohodu o odevzdání a převzetí bytu podepsala dne 4. 1. 1989 jeho manželka E. H., že jmenovaná se z bytu odstěhovala i s dětmi k 1. 7. 2001, že byt byl v době, kdy ho žalovaný převzal, vybaven plynovým sporákem a dřezem (umístěnými v kuchyni), kamny v pokojích dvěma na tuhá paliva a jedněmi plynovými kamny WAW (ohledně nichž měl žalovaný dle protokolu o převzetí bytu předložit stavební povolení a povolení plynáren do 3 měsíců ode dne jeho podpisu, jinak byl povinen plynová kamna odstranit, což však dosud neučinil), že žalovaný provedl v bytě bez souhlasu žalobce stavební úpravy, spočívající ve vysekání tří výklenků do obvodových zdí kuchyně (z toho dvou do nosných zdí, k čemuž bylo nutné stavební povolení),


a v instalaci společného odkouření plynového ohřívače vody a odtahu pro digestoř jednoduchou plechovou pozinkovanou rourou vedoucí průrazem skrze strop a půdní prostor na střechu domu z kuchyně bytu (což bylo v rozporu s ČSN), že toto odkouření žalobce odstranil při rekonstrukci střechy domu, takže je nefunkční, že na základě žádosti žalobce ze dne 7. 2. 2000 byl žalovanému demontován plynoměr, že plynová kamna WAW jsou mimo provoz od roku 1998, kdy žalobce zazdil při opravě fasády domu otvor pro jejich odkouření (poté, co mu bylo rozhodnutím Magistrátu hl. m. P. uloženo odstranit nevhodné prvky fasády domu), že dne 2. 2. 2000 Obvodní úřad městské části P. 1 státní stavební dohled (dále též úřad městské části ) vyzval žalobce, aby zajistil soulad právního a skutečného stavu v bytě žalovaného, že dopisem ze dne 27. 3. 2000 toto oznámil žalovanému, s tím, že se jedná o tři výklenky v kuchyni, odsávání par, plynový průtahový ohřívač a vanu v kuchyni. Soud prvního stupně posoudil uplatněný nárok podle § 695 občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen obč.zák. ) a dovodil, že i když výzvu úřadu městské části ze dne 2. 2. 2000 nelze považovat za rozhodnutí, jímž by bylo žalobci nařízeno provést stavební úpravy, je namístě za situace, kdy stavební úpravy byly provedeny bez stavebního povolení a neodborně poskytnout žalobci jako vlastníkovi ochranu jeho práva (§ 126 obč.zák.); poukázal přitom na to, že na straně žalovaného nejsou dány vážné důvody pro odepření souhlasu se stavebními úpravami ve smyslu § 695 obč.zák.


K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 6. 12. 2006, č.j. 13 Co 166/2006-105, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byl nahrazen souhlas žalovaného se stavebními úpravami bytu spočívajícími


v instalaci elektrických přímotopných spotřebičů po jednom do dvou menších pokojů


a po dvou do největšího pokoje bytu (tj. shora ad 4/), a řízení v tomto rozsahu zastavil; jinak rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že zamítl žalobu, pokud se jí žalobce domáhal nahrazení souhlasu žalovaného jako nájemce se stavebními úpravami specifikovanými výše ad 1) až 3) a ad 5) a uložení povinnosti žalovanému strpět provedení označených úprav; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že ve věci vedené u soudu prvního stupně pod sp.zn. 27 C 95/2002, se žalobce domáhá žalobou podanou dne 27. 6. 2002 uložení povinnosti žalovanému strpět v bytě instalaci topení elektrickými přímotopnými tělesy a poskytnout mu k tomu potřebnou součinnost a že pravomocným usnesením ze dne 24. 8. 2005 bylo řízení v označené věci přerušeno do pravomocného skončení odvolacího řízení ve věci 21 C 109/2003, tj. v projednávané věci, v níž bylo řízení zahájeno dne 13. 6. 2003. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci se žalobce zčásti (ad 4/) domáhá stejného plnění jako ve věci vedené pod sp.zn. 27 C 95/2002, brání projednání tohoto nároku překážka věci zahájené (§ 83 odst. 1 o.s.ř.); proto rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu zrušil, a řízení zastavil. Pokud jde o zbývající část předmětu řízení, odvolací soud, vycházeje se skutkových zjištění soudu prvního stupně, konstatoval, že v dané věci byly žalovanému dány orgánem státního stavebního dohledu úřadu městské části dvě výzvy; jde o základní formu zásahu státního stavebního dohledu, jejímž cílem je operativně působit k odstraňování nedostatků v užívání staveb. Pokud jde o výzvu ze dne 2. 2. 2000, nelze ji považovat za správní rozhodnutí


o odstranění stavby (jak správně konstatoval soud prvního stupně); popis závad je nedostatečný, nelze z ní seznat, které závady mají být odstraněny a v jaké termínu, takže ji nelze splnit (druhou výzvou /ze dne 24. 5. 2002/ se odvolací soud nezabýval, neboť se týkala stavebních úprav ohledně nichž bylo řízení zastaveno). Stavební úpravy, jež jsou předmětem sporu v dané věci, byly provedeny bez souhlasu pronajímatele (žalobce) a bez stavebního povolení, resp. kolaudačního rozhodnutí. Odvolací soud zaujal názor, že žalobce není oprávněn domáhat se nahrazení souhlasu žalovaného s odstraněním jím provedených nepovolených stavebních úprav podle ustanovení § 695 obč.zák., ale že je oprávněn podle § 694 obč.zák. požadovat, aby žalovaný bez odkladu odstranil stavební úpravy a podstatné změny, které provedl oproti stavu, v jakém byt převzal. Poukázal na to, že posléze uvedené ustanovení upravuje (§ 694 věta druhá obč.zák.) sankci za nesplnění povinnosti nájemce neprovádět v bytě bez souhlasu pronajímatele stavební úpravy ani jiné podstatné změny (§ 694 věta první obč.zák.).


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a § 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a uplatnil


v něm dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a), b) a § 241a odst. 3 o.s.ř. Vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o překážce litispendence


a namítá, že řízení vedené pod sp.zn. 27 C 95/2002 bylo přerušeno do pravomocného skončení řízení v projednávané věci a po jeho skončení by byl naopak důvod k zastavení řízení v označené věci. Odvolacímu soudu rovněž vytýká nesprávnost jeho závěru, že se nemůže úspěšně domáhat u soudu nahrazení souhlasu žalovaného k provedení požadovaných úprav, poukazuje na to, že jeho výklad ustanovení § 695 obč.zák. je zužující, a vyjadřuje pochybnost ohledně názoru odvolacího soudu, že má možnost požadovat po žalovaném odstranění nepovolených stavebních úprav podle § 694 obč.zák., neboť to je zbytečné bez autority soudu , a to s ohledem na jeho dosavadní postoj. Požadoval proto ochranu od soudu , kterou mu odvolací soud odmítl poskytnout, čímž porušil ustanovení § 1 až 3 o.s.ř. a zasáhl tak do jeho základních práv jako majitele nemovitosti, jež jsou chráněny Ústavou a Listinou základních práv a svobod; navíc postupoval i v rozporu s ustanovením § 3 odst. 1, 2 obč.zák. Uvádí dále, že činí součástí tohoto dovolání citaci 1., 2. a 3. odstavce textu Protokolu u ústního jednání ze dne 6. 12. 2006 u odvolacího soudu, které odvolací soud dostatečně nevyužil při svém rozhodnutí ve věci . Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Žalovaný se ve vyjádření k dovolání obsáhle zabýval jednotlivými stavebními úpravami v bytě, zpochybnil závěr odvolacího soudu, že tyto úpravy provedl, a namítl, že nedošlo k zásahu do základních práv žalobce jako majitele nemovitosti.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ve smyslu § 241 odst. 1 a 4 o.s.ř. a je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. (pokud směřuje proti výroku o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a zastavení řízení) a podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. (pokud směřuje proti výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba byla zamítnuta).


Podle ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. (jejich existence nebyla tvrzena a z obsahu spisu se nepodává), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly dovoláním uplatněny.


Posléze uvedenou vadu uplatňuje dovolatel námitkou, že odvolací soud neposkytl ochranu jeho právům a porušil tak ustanovení § 1 až § 3 o.s.ř. Je třeba konstatovat, že namítanou vadou řízení postiženo není. Neposkytnutí ochrany právům dovolatele ze strany odvolacího soudu není možno spatřovat v tom, že žalobu, jíž se náležitě zabýval, zamítl, když dospěl k závěru, že dovolateli nelze podle hmotného práva poskytnout ochranu jeho práv způsobem, jakým se toho domáhá.


Dovolatel vedle dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. formálně uplatnil i dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., který však nijak obsahově nevymezil. Vzhledem k tomu, že pouhá citace uvedeného ustanovení není řádným uplatněním dovolacího důvodu, dovolací soud proto správnost napadeného rozhodnutí z hlediska dovolacího důvodu podle § 214a odst. 3 o.s.ř. nehodnotil.


Dovolací soud se poté zabýval důvodností dovolání z hlediska řádně uplatněných dovolacích důvodů nejprve ve vztahu k výroku o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a zastavení řízení.


Dovolatel, který dle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) zpochybnil závěr odvolacího soudu, že s ohledem na překážku věci zahájené nebyly splněny podmínky pro věcné projednání žaloby v části, v níž se žalobce domáhal nahrazení souhlasu žalovaného s instalací elektrických přímotopů, a že je třeba rozsudek soudu prvního stupně zrušit a řízení zastavit, tak uplatnil dovolací důvod, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).


O nesprávné právní posouzení ve smyslu uvedeného ustanovení jde tehdy, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.


Překážka věci zahájené (litispendence) patří k podmínkám řízení, jejichž nedostatek soudu znemožňuje, aby rozhodl ve věci samé. Překážka věci zahájené uvedená v ustanovení § 83 odst. 1 o.s.ř. brání tomu, aby byla projednána a rozhodnuta věc, o níž již bylo dříve zahájeno jiné řízení. Nedostatek uvedené podmínky řízení nelze odstranit; jakmile vyjde najevo, je soud povinen řízení v kterékoliv jeho fázi zastavit


(§ 104 odst. 1 o.s.ř.).


O překážku věci zahájené podle ustanovení § 83 odst. 1 o.s.ř. se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo zahájeno jiné řízení,


a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem (údajem o tom, čeho se žalobce domáhá) vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (tj. ze stejného skutku). Řízení se týká týchž osob rovněž v případě, vystupují-li v novém (pozdějším) řízení právní nástupci původních účastníků řízení. Okamžikem rozhodným pro posouzení existence překážky litispendence je vydání usnesení o zastavení řízení.


Odvolací soud správně dovodil, že s ohledem na řízení vedené u soudu prvního stupně pod sp.zn. 27 C 95/2002, zahájené dne 27. 6. 2002, v němž se tentýž žalobce domáhá proti témuž žalovanému (v řízení o nahrazení souhlasu nájemce k provedení změny) uložení povinnosti strpět instalaci topení elektrickými přímotopy a povinnosti instalaci umožnit, je v projednávané věci (zahájené dne 13. 6. 2003) s ohledem na totožný předmět řízení dána překážka věci zahájené. Odvolací soud tedy správně postupoval dle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a rozsudek soudu prvního stupně v této části zrušil a řízení zastavil. Na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že dříve zahájené řízení (sp.zn. 27 C 95/2002) bylo přerušeno do pravomocného skončení řízení o odvolání v projednávané věci.


Jak vyplývá z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.), dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. uplatňuje dovolatel i ve vztahu k výroku, jímž byla odvolacím soudem žaloba zamítnuta, přičemž zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že se nemůže domáhat svého nároku podle § 695 obč.zák., ale že oprávněn požadovat po nájemci (žalovaném) odstranění nepovolených stavebních úprav podle § 694 obč.zák.


Podle § 694 obč. zák. nájemce nesmí provádět stavební úpravy ani jinou podstatnou změnu v bytě bez souhlasu pronajímatele, a to ani na svůj náklad. V případě porušení této povinnosti je pronajímatel oprávněn požadovat, aby nájemce provedené úpravy a změny bez odkladu odstranil.


Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 14. 1. 2004, sp.zn. 26 Cdo 821/2003, uveřejněném pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2005 (dále R 24/2005 ) vyjádřil právní názor, že uvedené ustanovení slouží k ochraně vlastnického práva pronajímatele před neoprávněnými zásahy ze strany nájemce do předmětu nájemního (vlastnického) vztahu. Činí tak jednak zákazem takovýchto zásahů (§ 694 věta první obč.zák.), jednak výslovným stanovením sankce za protiprávní jednání nájemce, který do vlastnického práva pronajímatele neoprávněně zasáhl (§ 694 věta druhá obč.zák.). V § 694 větě druhé obč.zák. tudíž ve svém důsledku jde o oprávnění pronajímatele požadovat, aby nájemce provedené úpravy a změny bez odkladu odstranil, byly-li provedeny bez jeho souhlasu (ten může být odepřen vždy).


Jestliže se tedy v projednávané věci jedná o odstranění stavebních úprav, provedených neoprávněně žalovaným (jak to ostatně vyplývá i ze skutkového vylíčení rozhodných skutečností v žalobě), a v konečném důsledku o ochranu vlastnického práva žalobce (vlastníka předmětného domu), jde o případ, na který dopadá režim § 694 obč.zák, a je na místě uplatnění sankce upravené v citovaném ustanovení. Odvolací soud tedy nepochybil, pokud žalobě nevyhověl (zamítl ji). K námitce dovolatele, že postup podle tohoto ustanovení je bez autority soudu zbytečný , lze uvést, že soudní rozhodnutí ukládající žalovanému (určitou konkrétní) povinnost, je vynutitelné prostřednictvím výkonu takovéhoto rozhodnutí.


Protože rozhodnutí odvolacího soudu je z pohledu uplatněných dovolacích důvodů (jejich obsahové konkretizace) správné, Nejvyšší soud - aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem a odst. 6 o.s.ř.).


Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalovanému nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 12. května 2009


Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.


předsedkyně senátu