26 Cdo 2722/2015
Datum rozhodnutí: 21.09.2015
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



26 Cdo 2722/2015 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce Mgr. J. H. , P., proti žalovaným 1/ Ing. F. B. , P., 2/ Ing. J. B. , P., a 3/ B. T. , P., zastoupeným JUDr. Pavlem Musilem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1 Malé Straně, Hellichova 458/1, o určení neplatnosti jednostranného zvýšení nájemného a o zaplacení částky 5.076,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 7 C 29/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2014, č. j. 21 Co 428/2014-174, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2014, č. j. 21 Co 428/2014-174 (k němuž se žalovaní prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřili), odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. dále jen o. s. ř. ), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Jelikož dovolatel se v dovolání vůbec nevyjádřil k otázce přípustnosti dovolání, nevylíčil a z tohoto důvodu ani, logicky vzato, vylíčit nemohl v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. Z celkového obsahu dovolání proto nelze dovodit, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde jde o případ, kdy Nejvyšší soud jako soud dovolací se má v řízení o dovolání odchýlit od /svého/ právního názoru /právně aplikační úvahy/ již vyjádřeného v jeho /dřívějším/ rozhodnutí, a to prostřednictvím aktivace velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů /zákon o soudech a soudcích/, ve znění pozdějších předpisů). Okolnost, že určitá právní otázka měla být podle dovolatelova mínění posouzena odvolacím soudem jinak (než jak byla posouzena v napadeném rozhodnutí), a že tedy jinými slovy řečeno napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je již samotným dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), a už proto nemůže být současně údajem o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Vzhledem k dalším dovolacím výtkám nelze ani přehlédnout, že skutkové námitky nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a o skutečnost, že žalovaným nevznikly v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolateli právo. Náklady spojené s vyjádřením k dovolání sepsaným advokátem nelze za účelné považovat, neboť vyjádření se minulo důvody, pro něž bylo dovolání odmítnuto, a proto bylo pro rozhodnutí o dovolání bezvýznamné.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. září 2015 JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu